Blade Runner 2049 (2017)

Stejně jako původní Blade Runner i tento má prazvláštní atmosféru. Je položen mnohem moderněji, za což asi může posun ve filmařské technologii, ale zachovává si tu auru neosobního světa. Myslím že to není film pro každého a ti kteří ho shlédnou a bude se jim líbit musí logicky srovnávat s původním filmem. Každý si asi položí otázku, bylo nutné točit Blade Runner 2049, odpověď je že nejspíš ne, ale pro dnešní generaci by asi původní film byl hůře zkousnutelný. Příběh není nijak originální, stejná zápletka by mohla být ve filmu odehrávajícím se v dnešní době. Na původního Blade Runnera se vždycky rád podívám, bez téhle verze bych dokázal žít.

Dark ambient. Určitě solidní film. Překvapivě kompaktní - po vypravěčské stránce ucelenější než původní titul. V některý momentech působí scénář trochu brakově. Některé scény jako kdyby vizuálně vypadly z počítačové hry. Místy tomu chybí výrazová plasticita. A nemá to ten touch Scottova díla. Výtvarně. Hudebně. Emočně. Byť i u Scotta to jde místy mimo terč. Ale ona i 80´s reklama má svoji specifickou působivost a patinu.

A máme tu film Blade Runner 2049, pokračovanie známeho sci-fi 80tok s Harrisonom Fordom. Ryan Gosling ako blade runner Káčko odhaľuje prípady, ktoré jeho dokonalá spoločnosť udržujúca poriadok neschvaľuje. Ana de Armas ako jeho virtuálna priateľka a dôverníčka mu vypĺňa čas medzi prácou a postupne sa Káčko zamotáva do objavovania niečoho znepokojujúceho pre viaceré zainteresované strany. Toľko v skratke k nekonečne dlhému filmu. Žiaľ ani z pohľadu milovníka sci-fi žánru som tomuto filmu nevedel prísť na chuť a to som sa naozaj snažil, tak sľubný začiatok zabil pomerne uťahaný dej kde bola minimálne tretina filmu zbytočná. Na druhej strane herecké výkony hlavných predstaviteľov boli určite fajn, za mňa hodnotenie tri hviezdičky,,,

Blade Runner 2049je vizuálne aj emočne jeden z najvýraznejších sci-fi filmov posledných rokov, ale to, čo ho posúva ešte o level vyššie, je práve hudba. Soundtrack od Hans Zimmer a Benjamin Wallfisch je úplne iná liga — ťažký, pulzujúci, miestami až nepríjemne „strojový“, ale presne to sedí do toho sveta. Tie basy a syntetické zvuky ťa doslova tlačia do sedadla, akoby si cítil váhu toho dystopického mesta.Moje hodnotenieje 100%.

Budu dosti stručný: trvalo mi dosti dlouho, než se mi tento film podařilo dokoukat až do konce. Vzhledem k určitým osobním situacím k tomu došlo až po více než měsíci, ale přesto k tomu nakonec došlo (...). Už v prvních dvaceti minutách mi bylo jasné, kam snímek směřuje, tedy k mimořádnému průšvihu. Stačí se podívat na hlavní tvář filmu, Ryana Goslinga, jehož vlastností jest upsat se každému spirituálně i halucinačně "uměleckému" dílu, kde tři minuty sledujete bez hudebního podkresu jeho hrdinu jménem K, kterak kouká před sebe, v rukou si cosi mne a jeho upřený pohled do prázdna nás má uvrhnout do úžasu, k čemuž však nedojde, jelikož už nudou zavíráme oči (...). Samozřejmě, nebyl by to Ryan, abychom s ním neprocestovali širé kouty všehoznáma, ukryté však v mlze či v temnotě kamery. Též se musíme smířit s topornými pohyby, s nimiž se sice snaží, ale neúspěšně předvést coby K svoji robotí skutečnost (či lidskou? Nebo zase robotí? Či znovu lidskou? Chápejte prosím tyto otázky coby upozornění na skutečnost, jak moc jsem, a snad ne jediný, zmaten, kým vlastně doopravdy je a na konci snímku se stal) (...). Ano, upřímně, snímek mne zaujal i v pozitivním smyslu. Kupříkladu Ana de Armas (neúspěch vBaleríně, až pozdějšího data, ji však nemohu ještě zcela zapomenout) zde předvedla solidní výkon v podobě jeho umělé virtuální nehmotné partnerky, pro něhož se dokonce nechala "vložit" do prostitutky, aby se s ním vyspala. Promiňte, ale toto patří z mého úhlu pohledu mezi další důkaz "šílenosti" filmu. Jistě, krásná scéna, v níž máme možnost spatřit (ne, nemyslím nic nevhodného) psychologii postav, tedy dívku/program usilující o lásku svého partnera i přes vědomí dvojitosti, (ona a lidská dívka v jednom těle) a též bolest K vzhledem k jeho rozpolcenosti, (jež se mu vymstí) avšak musím zde krutě konstatovat nedotaženost daného momentu. Nejenže jsme už do té doby staženi vším dalším, a tudíž není možné se zde dost dobře zastavit, aby nám hlavou neběžely další okamžiky, ale rovněž nechápeme, jak vlastně funguje ona synchronizace, a co z toho jeho partnerka vlastně má. Stačilo by jen trochu pochopit, k tomu nám ale snímek nepomůže (...). Harrison Ford docela překvapil. Jeho role a výkon nakonec trochu upokojil moji nespokojenost, v danou chvíli už dosti velkou vzhledem k nelogickým situacím, dialogům i dalším útrpným pohledům do dály a prostojům. Či úplným šílenostem (taneční trhavá scéna v podzemí opuštěného hotelu, robotí dívka vyplivnutá před strůjcem všeho zla alias jakémusi ztělesněnému psychopatickému mesiášovi). Bohužel, ani on mi nakonec neudělal až takovou radost, jakou měl, vzhledem k závěru snímku. To spíše Sylvia Hoeks (chvíli jsem si myslel, že se jedná o Anyu Taylor - Joy, jež by se sem snad hodila ještě o trochu více) příjemně zaujala. Její charakter postavy představoval vše, co bych od ní očekával. Záhadnost, lstivost, krutost a manipulativnost, a též (SPOILER!) opravdu mistrovskou smrt, spojenou ještě předtím se skutečně bolestivou chvílí (jež mi i nyní, po týdnu, trhá srdce) když zničila/zabila partnerku K (...). Snad jen tyto chvíle trochu zvedají mé hodnocení. Jinak kamera nestála za nic vzhledem ke tmě, již většinou nabízela, hudba mi připadala kýčovitá a nudná (opakující se vzhledem k žárnu a nenabízející nic nového) a atmosféra až mrazivě (ač napjatě, ale v táhlém slova smyslu) nezáživná. 30 procent. Rozhodně doporučuji se vyhnout, samozřejmě, pokud nepatříte mezi ty, kteří se v oné táhlosti vyžívají.