Hotel (2004)

Minimalistické cvičení prstokladu s atmosférou, která by se dala krájet, a závěrem, z něhož jsem rozpačitý; mám mlhavý dojem, že navzdory celkovému ladění by mohl být chápán i jako symbolický únik z toho pozemského peklíčka. Odkazy na slavné předchůdce (Hitchcock, Kubrick, Lynch, Polanski, snad Raimi?) mě na rozdíl od většiny kritiků nepohoršují. Co se týče srovnání s jinými režisérčinými díly, zcela souhlasím s JitkouCardovou.

Tak trochu tematicky mi to připomnělo Holku na zabití. Jinak artově pomalé, bez scénické hudby - ta zazní jen při diskotéce, mejdanu, taneční lekci či když zpívá sbor. Irene vypadá jako ztracená, ztracená v temnotách. Ostatně temnota a stíny ji pohlcují každou chvíli - v chodbách, jeskyni nebo lese. Jen jsem si pořád říkal, kdy jí konečně někdo ty dveře zavře a rovnou zamkne. Nemyslím si, že když nosila křížek na krku (a má ho možná opravdu jen jako talisman), musela být vychována ve víře, k níž se zde navíc ani viditelně neupíná. Víra je zde zprostředkována prostřednictvím paní Liebigové, která má očividně své tajemství a Ireně dá dobrou radu - Opusť hotel. Převážně statické obrazy, kamera se jen výjimečně rozjede (třeba když zabírá siluetu nočního hotelu), zmiňovaná absence hudby a pomalé pohyby Ireny způsobují, jako by se i čas zpomalil, jako by se strojek hodin zastavoval až k očekávané katastrofě. Podobné filmy mám rád, tenhle mne ale zas tak nenadchnul, byť místy měl dobrou atmosféru. „A nezapomeňte na sklep!"

Malá ukázka toho, jak bez hudby vytvořit atmosféru, že by se dala krájet. Stačí k tomu jen trochu podivného hučení nebo šumění větru a nepříliš útulný hotel na pokraji lesa. Přiznám se bez mučení, nezůstala bych tam ani minutu! Ještě štěstí, že film neměl delší stopáž, to všudypřítomné tísnivé napětí se skoro nedalo vydržet. Velká škoda neslaného nemastného konce. Uvítala bych něco o fous konkrétnějšího, ale pořád lepší než nějaký krvák na závěr.

Určitě má film snahu působit nejistým dojmem, během kterého nepoukazuje na konkrétní zlo v hotelu, ale zároveň ho cítíte ze všech stěn jednotlivých pater. Atmosféru tedy vytváří solidní. Horší už to je ale s hlavní postavou, která jak kdyby po vlnách podivna spíše plula, než jimi opravdu žila. Odborně se tomu stavu říká leklá ryba. A stejně tak jsem se na film ksichtil i já, akorát s tím rozdílem, že mě, na rozdíl od ní, nic nestrašilo a spíše jsem v poloze ležícího střelce u filmu usínal.

Co tím chtěl básník řici? Vůbec netuším. Jako komorní příběh, kdy se dívka nastupující asi do svého prvního zaměstnání, těžko sžívá s neosobním prostředím horského hotelu, bych to chápala bral. Ty příhody, které se jí během praxe dějí, jsou lze říci běžné a banální. To, že se něco stalo Evě, která z hotelu odešla před Irenou, je asi zřejmé, během filmu se párkrát objeví jacísi vyšetřovatelé, ale stále není jasné, zda to je v souvislosti se zmizelou dívkou, pak najednou z hotelu zmizí manželé správcovi... Celým filmem se ale linou dvě prvky - prvním z nich je Irenino bloudění nočním lesem, co jí tam táhne? Je vyšinutá? Vystrašená? Snad skutečně podvědomá víra v nadpřirozeno má dívku vést do tragédie v okamžiku, kdy půjčuje kolegyni svůj řetízek, který snad má být jejím zázračným ochranitelem. Tomu by napovdalo i věčné modlení správcové při růženci. Co tím chtěla režisérka říci? Odmítnout nesmyslnou víru nebo naopak utvrdit nás v tom, že věřit v nadpřirozené síly je správné? Vznikla pěkná hatlamatlanina. A víc než jednu hvězdičku jí dát nemohu.