Chuckův život (2024)

To je Mike Flanagan opravdu tak úžasný režisér...? Hmm, dlouhá taneční scéna uprostřed filmu na náměstí s živým doprovodem pouze na bicí úžasná byla. Kdyby mě více oslovil i zbytek, asi bych po čase opět psal o samostatném zážitku uvnitř filmového zážitku. Takhle zůstane ona taneční scéna asi jediným důvodem, proč siŽivot Chuckazapamatuji i trochu pozitivně. Proti hrátkám s vyprávěním, jako když budeme sledovat příběh s prohozeným pořadím kapitol, nic nemám a možná, že Kingovi na papíře fungovaly, ale výsledná adaptace často budí dojem, že si Flanagan s filmovým vyprávěním neumí rady. Tudíž se v každé kapitole hned několikrát uchýlí k dlouhým literárním voiceoverům, kterými nám občas zopakuje informace přítomné již v obrazu, ale víckrát si jimi hlavně neobratně vypomáhá nějak ten celý příběh, v obrazu rozehraný přes fragmenty, dovyprávět. A bohužel si tímhle nejjednodušším způsobem vypomáhá až příliš často. V první a poslední kapitole se zaskvěly stopy po mysteriózních prvcích s přesahem do sci-fi i horroru, zaskvěly se kapky milé lidskosti i myšlenka v propojení s matematikou, takže místy slušný potenciál, pár momentů např. z Chuckova dětství mě zaujalo, akorát atmosféra a styl podání mi ještě přišly často buď neduživě fádní nebo pro změnu příliš sentimentální. Je mi líto po nadšených reakcích ze všech stran, že Chuck ke mně „nedorazil“ a ve chvílích, kdy se snažil dojímat, jsem cítil prvoplánovost... aneb jak je snadné dojmout, když se spojí bilanční voiceover s tesknou hudbou, malým klukem, hvězdami noční oblohy a pod.[50%]

Osviežujúco povznášajúci filmový experiment od absolútne nečakanej dvojice - majstra hororuStephena Kingaa jeho dvorného rejžuFlanagana. Krásne choreografie, postupne sa odhaľujúca brilantná pointa a herecký koncert priam dokonalého kastingu. Vlastne ani neviem, prečo nedávam plnú pálku. Azda len preto, aby som si to mohol pozrieť znovu a naplno si to vychutnať a oceniť.

Krásne povznášajúce. Pri scéne bubnovania som vedel, že sledujem jeden z najlepších filmov roka. A to paradoxne napriek tomu, že som absolútne netušil, čo sa z toho vykľuje (poviedka je jednou z mála Kingových vecí, ktoré som nečítal). Len som sa tým nechal opantávajúco unášať. Ako list vo vetre. Alebo hnilé drevo v rieke. Fenomenálny kasting. Magické scény. Takýto film sa vidí párkrát do roka. Niektoré roky ani to. Tanečné scény sú také nádherné, že choreografiu musel robiť anjel. Asi si viete predstaviť, že som na záverečné titulky hľadel ako teľa na nové vráta. Kde je sakra zvyšok filmu, Mike?! Ale možno je to tak lepšie. Aspoň som mal nad čím premýšľať. Musíme premýšľať. Inak sa z nás zase stanú opice. Na Flanaganových filmoch je (okrem tony iných vecí) skvelé, ako operuje s nenápadnými drobnosťami. Všimnete si scénu z plesu. Konkrétne to, ako sa na sekundu zatvári žiak stojaci vedľa chalana, ktorému Chuck de facto práve prebral babu.

Od Stephena Kinga by som čakala úplne iný film. Minimálne začiatok tomu nasvedčoval. Štvorminútové tanečné čísloToma Hiddlestonamusím spomenúť, lebo bolo úžasné. Záver filmu, ktorý mal byť vlastne začiatkom, lebo rozprával o Chuckovom detstve, dospievaní a živote, nakoniec všetko vysvetlil. Áno, treba žiť naplno a užívať si každú minútu svojho života, tak ako Chuck Krantz. Ďalší film s výbornou hudbou. 95%

Filmy Mika Flanagana mě až doposud zrovna dvakrát nikdy nebavily a popravdě i k této podívané, která se žánrově poměrně vymyká jeho dosavadní hororové tvorbě, mám výtky, nicméně i přesto se ale asi přeci jen jedná o zatím jeho nejpovedenější kousek. Každopádně faktem je, že mi v pár momentech kvůli jistým nelogičnostem nedával úplně smysl, ale co mu nemohu rozhodně upřít, tak je jeho celkové podmanivé kouzlo. To zpracování Chuckova života v jeho třech etapách má totiž duši. Čistou, upřímnou duši, vyvolávající úžasné pocity lidskosti, laskavosti a empatičnosti. Každopádně každá z těch tří etap nabízí něco opravdu výrazného a poutavého, mě ovšem nejvíce oslovila ale hned ta první, tedy etapa apokalyptická, z té pomalu až mrazí, druhá je pak taková vážně příjemně stylová a třetí pro změnu emočně nejpůsobivější, nicméně jak už jsem zmiňoval, komplexně mi to přišlo bohužel ale trochu nedopečené a tím pádem ne až tak funkční. Co tu lze ovšem určitě považovat za skutečně výtečné, jsou jednotlivé postavy a samozřejmě i jejich herečtí představitelé, všechny a všichni jsou zajímaví, netuctový a přesvědčivý. Atmosféra a vizuální podoba filmu mě jinak také opravdu bavily a vlastně celkový styl celého filmu lze označit za  takový nevšední, ale hlavně vážně působivý. Ve výsledku tak ve mě převládají sice rozpačité pocity a rozhodně se nejedná o film pro davy, ale opakuji, má v sobě neobyčejné kouzlo, co si mě dokázalo podmanit a minimálně za to si tak tvůrci pochvalu zaslouží.