Lurdy (2009)

Do roku 1858 boli Lurdy ospalým vidieckym mestom s približne 4 000 obyvateľmi a pešou posádkou na hrade. Dnes je to miesto, ktoré navštívi 5 miliónov ľudí ročne. Z filmu som si veľa ale neodniesol, trocha polodokumentárny štýl a trocha predstavenie miesta, kde sa dejú aj zázraky, ale nedejú sa všetkým. Film úmyselne postavený bez jasného stanoviska, ale nudný, keďže väčšinu času tvoria statické zábery alebotlačenie pacientky na vozíku. Na čo nemusím vidieť film, stačí mi zájsť o 150 metrov od vchodu do najbližšejDSS. Film nie je ani tak o Lurdách, na ktoré názvom prilákal, ale skôr o chorých ľuďoch, ktorí hľadajú iskierku nádeje.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec, toto náboženské peklo, které se odehrává na místě zvaném Lurdy které je známé tím, že údajně dělá zázraky a léčí nemohoucí a umírající ze svých nemocí. Celý film provází křesťanské šílenství a žena čekající na zázrak, zda se vyléčí z ochrnutí. Všechno toto bych byl schopen skousnout, pokud by ovšem tento snímek nebyl pojat tak neskutečně hnusně nudným způsobem které se dalo zvládnout jen tak, že jsem se posilnil třemi panáky tvrdého alkoholu, a i tak, přestože jsem na to koukal přes den, jsem myslel, že usnu. Takže pokud někdo má rád pomalé filmy, kde se prakticky nic neděje a ještě k tomu v náboženském duchu, tak směle do toho. V opačném případě dělejte, že tento film vůbec neexistuje, o nic nepřijdete.

Nejprve se musí uzdravit duch, až pak teprve tělo. Hlavní hrdince se uzdravilo tělo, duch ale úplně ne a nějak uvěřila až potom, co zázrak skončil, tudíž se jí pak uzdravil i ten duch. Asi takhle jsem pochopil ten závěr, chápete, jak to myslím. Každopádně i tak si myslím, že to celé vlastně byla jenom jakási koláž typu lidí, co přijíždějí do Lurd. O těch, co se tu potřebují za každou cenu uzdravit, i když nevěří, o těch, co věří, ale když se stane zázrak někomu jinému, jenom závidí a nadávají a taky o těch, co nevěří a nakonec uvěří a pak je tu ten zbytek, co věří a bere ty věci tak, jak jsou (třeba ten liliput). Bohužel jsem doufal v nějaké jasnější poselství, kterého se mi moc nedostavilo. Navíc ten film je zbytečně utahaný, byť kameru má dobrou (pokud se teda nezačne zoomovat nesmyslně na jedno místo) a chvílemi působí až mysticky. Ale přece jenom jsem od toho filmu čekal něco víc. Sice je to z Rakouska, které má takový svůj vlastní filmařský styl, co někdy funguje a někdy ne, mě osobně spíš sedí, ale tady to podle mě uvízlo tak na půl cesty. 3*

JAK TO SKONČILO? Neurčitě. Jinak by to byl lež. BYL TO ZÁZRAK? Samozřejmě. Zázrakem není jen to, že se symptomy už nevrátí, ale každé zlepšení individuálního lidského údělu. Protože ten se stále horší, až končí stářím, nemocí a smrtí - a fylogeneticky vzato to bude nesjpíš ještě horší. Ale to už samozřejmě hodně hodně dávno věděl Buddha a rozhodl se proti tomu postavit. (Doporučuji chvíli pouvažovat na téma "Buddha versus Lurdy"; sám jsem již provedl.) Pro bližší pohled na tento film, si ho můžeme vymezit dvěma jinými "lurdským" díly: Písní o Bernadettě (Das Lied von Bernadette), románem Franze Werfela, a filmem Lourdes Lodovica Gaspariniho (naučné dokumenty o Lurdách hned vyřazuji jako irelevantní). Jessica Hausnerová ve svém filmu postoupila neochybně mnohem dál; Bernadetta Soubirousová ji už vůbec nezajímá, lourdskou fabriku na naději sledujeme sice jako něco gigantického, ale přece jen upozadněného, a vlastně ani Kristýna (Sylvie Testud) není žádnou doopravdickou hrdinkou. Co se Jessice Hausnerové povedlo, a přách si, aby to byl i její záměr, napínavě (to myslím vážně) vylíčit atmosféru čekání na zázrak. Pozn. 1: Neúmyslně jsem vynechal Leonarda Cohena, který o tom zpívá: "Let's be alone together / Let's see if we're that strong / Yeah let's do something crazy / Something absolutely wrong / While we're waiting for the miracle, for the miracle to come." - S naprostou jistotou si J.H. vyhradila pro finále písničku Felicità (autoři Cristiano Minellono - text, Dario Farina a Gino De Stefani - hudba) z roku 1982. Pozn. 2: : Nedávno jsem s kamarádem (bývalý hajný z polesí Křižánky) debatoval o neprospěšnosti pomoci (hlavné té nezištné, která zištně bourá všechny vztahy) bližnímu svému (jako sobě samému). Tuto facetku vyzdvihuje JitkaCardova ***** a dochází k závěru, že "ani samotná "vyléčená" (tedy "felicità") nemá vůli čelit sama změněné skutečnosti..." - Takových facetek je tam ovšem více, nechme je všechny zazářit. Pozn. 3: Teď jsem si ještě všimnul klíčových slov pro tento film: tělesné postižení, invalidní vozík. Těmito klíči se tento fim bohužel otevřít nedá. Rovněž tak nepoužitelnými šperháky jsou: statické a pomalé, vycpávka, nuda, placebo víry atd. (viz níže či výše).

Lurdy jsou více než svou příběhovou linkou zajímavé svojí téměř dokumentární výpovědí o v současnosti přelidněných poutních (a dalších turistických) místech, na nichž jsou prodávány stejné upomínkové předměty a sofistikovanými kolotočáři nabízeny stejné zážitky, a jež tímto (moderním turismem) každým dnem přicházejí o poslední zbytky svého kouzla.