Láska šílená (2014)

Zajímavý film z období začátku 19.století, který se odehrává v prostředí německé šlechty. Zajímavý námět, poplatný především dané době a společnosti "zbytečných" lidí. Celou dobu mne zajímalo, jestli sobecký člověk najde a zneužije nějakou spřízněnou duši. Jako negativum vidím rozvláčnost příběhu se spoustou pro mne nezajímavých hudebních vložek.

Skutočný príbeh dvoch skutočných šialencov. Básnikovi Heinrichovi von Kleist síce postavili nejaké tie sochy a pomníky, ale v hlave to určite nemal v poriadku, keď si vyhľadával osoby, ktoré sa s ním pôjdu skántriť. A jednu takú blbku žiaľ našiel. Celý film je o speve, hre na klavíri a dialógoch o tom, ako sa čo najrýchlejšie odpraviť. V ústredí je hlupák, čo si myslí, že je romantické navádzať niekoho na smrť. Tempo filmu je biedne a výprava žiadna.

Středoškolská výuka literatury je v Německu narozdíl od našeho "autor, život, dílo" systému tvořena převážně pouhou četbou. Z toho jsou celé jedno pololetí studenti mučeni německým romantismem. Autoři "Amour fou" se zjevně rozhodli srovnat účty. Přetočením optiky na životní události Heinricha von Kleista dělají z jednoho z nejoceňovanějších romantických básníků, jehož život je v oficiálním narativu ztělesněním romantické mýtu, sobeckého, sebestředného magora co neváha z čirého narcismu zničit život jiným. Z obecnějšího pohledu je pak vlastně celý romantismus vníman jako něco v jádru negativního, podvodného, co člověka neobohacuje, ale naopak vede do bažiny bludu. Tvůrci se snaží i o nějaké hlubší zachycení doby což je pro ně imho trochu velké sousto. Z formálního hlediska, statické snímání umocňující společenskou mrtvolnost je zábavné zhurba tak do půlky stopáže a pak začne být ubíjející. Sdělení nemá chybu, natočeno je to s lehkým humorem a sympaticky, za zkouknutí to určitě stojí, ale zároveň mě to jako celek nijak výjmečně nenadchlo (resp. ne tak, jak bych "papírově" čekal), 3-4.

Utrpenie mladého Werte.... Heinricha. Ale hej, ak sa na film pozeráte ako písala pani dole ironickou opitkou tak sa párkrát krásne zasmejete. Obzvlášť pri dialógoch Heinricha, psychopata, ktorý ako čierna smrť vyčnieva v každom zábere a vo svojej egoistickej predstave, a vo svojom duševnom utrpení psychopata, kedy nie je schopný vnímať pocity kohokoľvek iného, hľadá niekoho, kto zapadne do jeho majetnického vzorca. Veľmi smutný pohľad o existencii v rámci historického Pruska. Manžel Vogel bol krásnou ukázkou čistej lásky. Pekné kostýmy a scenéria. Škoda scény vonku pri konci, mohla byť omnoho lepšie vybraná. Takto len 4 hviezdy.

Filmu, stejně jako doširoka otevřenému zraku komentáře J. C. musím vyseknout kleistovskou úklonu. Přidám jen Girodetův výrok, který použil Stendhal vČerveném a černéma který na mě při sledování díla mimoděk, a částečně oprávněně, vybafnul z paměti: „Obětovat se svým vášním, budiž; ale obětovat se vášním, jež člověk necítí? Ó smutné 19. století!“