(M)učedník (2016)

Viera niekomu môže pomáhať. Ak mu však úplne "zatemní" myseľ a začne naplno ovládať jeho život, pričom sa ju snaží nasilu aplikovať aj na životy druhých, nie je to v poriadku. Dokazuje to aj príbeh filmuKirilla Serebrennikovaz roku 2016 o študentovi Veniaminovi Yuzhinovi (Pyotr Skvortsov), ktorý sa začne riadiť prísnym výkladom Biblie, čo v konečnom dôsledku vyústi až do tragickej udalosti. Snímka ako taká je z čisto filmárskeho hľadiska natočená obstojne a v podstate jej ani niet čo vytknúť. Kamera a vizuálna stránka sú na vysokej úrovni, čo znamená, že sa na ňu dobre pozerá. Z obsahového hľadiska, respektíve príbehovo je to už trochu komplikovanejšie. Priamočiary výklad príbehu o náboženskom fanatizme totiž až natoľko zaujať nedokáže. Hoci námetu nemožno uprieť myšlienku, realizácia až taká silná a presvedčivá nie je. Filmu v tomto smere zároveň nepomáhajú ani nesympatické postavy (čo je síce zámer, ale aj tak), ktorých je tu väčšina. Snáď jediná, s ktorou dokáže divák sympatizovať, je racionálne uvažujúca učiteľka Elena Krasnova (Viktoriya Isakova). Inak je to sonda do typického obmedzeného a sfanatizovaného ruského myslenia (tenPutinna stene a pripnutá Georgijevská stuha, fuj), čo nás ale privádza k menej priamočiaremu výkladu príbehu. Aj keď to možno nebol zámer tvorcov, dá sa vnímať aj metaforickým spôsobom tak, že zachytenie Yuzhinovho náboženského fanatizmu je v prenesenom zmysle vlastne zobrazením fungovania ruského systému a neschopnosti (či do veľkej miery skôr neochoty) ľudí s ním bojovať. Do tohto vzorca by potom veľmi dobre pasovalo aj konanie postáv, obzvlášť z prostredia učiteľského zboru. Aký bol však v skutočnosti Serebrennikovov zámer, je otázne. Pozorný divák tam ale tie paralely jednoducho vidí.Ученикalebo(М)ученикmožno nie je tým najlepším filmom pod Slnkom, ale sám o sebe predstavuje relatívne solídnu a pozerateľnú drámu, o ktorej chce byť človek presvedčený, že jej posolstvo je v skutočnosti hlbšie než len to, čo zobrazuje "na povrchu".

"TI, KTEŘÍ NÁSLEDUJÍ SVĚTLO, VŽDYCKY STVOŘÍ JEN TEMNOTU." Film vypráví příběh chlapce kterýmu se do rukou dostala nesprávná kniha(Bible), které propadl a stal se z něj křesťanskej pošuk, pobožnej fanatik, náboženskej "narkoman"(nazývejte si ho jak chcete). Zkrátka a dobře je to krásná ukázka toho, že víru si dokáže každej překroutit k obrazu svýmu podle toho jak se mu to hodí. A proto říkám každá víra do prdele díra. Bible je dobrá akorát tak na podpal.

"Ученик- Mученик", toto úsloví známe v češtině jen jako "učení - mučení", proto je uvedení české verze jako (M)učedník přípustné, snad i lepší než originál, protože rusky Ученик je žák, kdežto učedník může být i apoštol. Tím se nám problém docela rozevřel, zvláště když zvážíme že hra Mariuse von Mayenburga, na jejíž osnově je film natočen, se jmenuje prostě Mučedník (Märtyrer,2012). Nebudu zde mluvit o ději ani jeho důsledcích, ani o tom, že si věda musela přibít boty do podlahy, aby s nic nic nehnulo, jen pár poznámek: Uvědomil jsem si (při nesení kříže a titulcích), že hudba skupiny Laibach (zde God is God) a značná část punkové produkce je silně eschatologická. Biblická argumentace je použita tak, jak se používala odjakživa - jednosměrně, apologeticky a účelově. Děj filmu je aktuální, něco podobného je možno očekávat ve velmi blízké budoucnosti.

Povedená filmová adaptace hry německého dramatika von Mayenburga z roku 2012. Zajímavější než mučedníkovy citace z bible a vymáhání jejich doslovného dodržování jsou reakce okolí, zejména představitelů školy coby státní instituce. Tyto povětšinou odhalují skrytou/zakořeněnou bigotnost části ruské společnosti. Z progresivní učitelky biologie, která se snaží jako jediná racionálně oponovat mučedníkovu hlásání, vytvoří apatie ostatních ve finále také svého druhu radikála. Příznačné rovněž je, že mučedník cílí na šikanovaného spolužáka jako na potenciálního prvního stoupence svého radikálního „hnutí“. Celkově vzato: za mě palec mírně nahoru, 70 %, mohu vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #17]

Student střední školy je přesvědčen že je svět odvrácen ke zlu a tak ve jménu Bible začne napadat morálku a přesvědčení dospělých kolem sebe. A tady vzniká otázka, kde je hranice bláznovství a extremismu. Příběh používá jako studentův protipól mnoho různých postav s ucelenou charakteristikou, čím nabývá daný přístup každého z nich. Vyjde tak najevo, kdo a z jaké pozice se mu dokáže postavit a kdo naopak podvolit a kam to jejich vlivem všechno nakonec až zajde. Aby bylo problému učiněno zadost, nechybí tu ani homosexualita a sexuální obtěžování. Jsou tu postavy, ke kterým se divák přikloní a také postavy, které spíše rozčílí. Scénář je napsán zcela smysluplně v rámci problému. Onen student ve svých myšlenkách používá citace z Bible a divák titulkem v obraze vidí označení použitého verše. A teď jde hlavně o to, co je hodné k zamyšlení a co už je pod čarou. Fundamentalistické násilné výzvy Starého zákona jsou v dnešních církevních kázáních spíše vynechávány. Naopak zde nám jsou přehozené v plné palbě. Daný student se tedy dal na křížovou výpravu, která zpočátku vypadá jako maličkost. Jako například fakt, že dívky jeho přičiněním musí opět na plavání nosit jednodílné plavky místo bikin. Jeho přístup je však každým dnem čím dál tím víc radikálnější. Je však otázkou co a kdo je příčinou. Tento film ukazuje, že ať udělá kdokoliv cokoliv, vše souvisí se vším a vše má své následky. Myšlenkové pochody jednotlivců tu jsou z reálného hlediska velice věrohodné. A jestli se nějaká událost pro někoho bude zdát přeci jen málo důvěryhodná, je to v pořádku. A hlavně na diskuzi. Ruská kinematografie tímto udělala ohromný zářez do problematiky celého světa. Ledacos se vysvětluje, ledacos naopak vytváří otázky. A s ruskou sentimentalitou to skutečně nemá nic společného. Daný argument, o krocích dítěte k totalitarismu, je mnohem univerzálnější, než by si kdo myslel.