Léto (2018)

Jestli se něco v tomhle filmu povedlo, tak to byla dobová atmosféra Leningradu. Ty komunální byty to bylo něco, to si raději člověk ani nepředstavuje. Nebo ty další scény z každodenního života. Černobílé zpodobnění taky výborné, dává to snímku dobrou atmosféru. Nicméně místy to byl problém, dalo mi docela zabrat než jsem se zorientoval v postavách. I tak jsem si na konci nebyl jist. Nicméně je pro mě Serebrennikov relevantní režisér, po Ženě Čajkovského jsem ho napůl opustil.

*„Zasadil jsem svůj strom“* Postarší paní v paruce, podporovatelka leningradského hudebního undergroundu, v pozdní noční hodině po soukromém koncertu ve svém bytě, u toho, jak uklízí z podlahy stovky nedopalků a střepy z rozbitých láhví, zapne televizor. Právě běží obrázky ze sklizně a pronáší se slova: 50 000 gruzoviků se vydalo na cestu kolem polí a míří do obilných sil, kde složí miliony tun pšenice. A ona jako reakci, s prázdným pohledem na obrazovku a předpokladem stejných zítřků, praví: " Zima prašla, nastava leta, spasiba partii za eta..!":)) //Serebrennikovnapsal filmem milostní dopis vlastní minulosti, kdy on sám v rebelském období vyhledával požitky nikoliv materiální, ale kreativní povahy. Svými výkyvy nálad vedoucími nikam a několika zdlouhavými momenty (plus černobílé zasazení) nekorespondujeLétos názvem. Snímek se nevyjadřuje zjevně politicky, spíše se zabývá podstatou svobody uměleckého projevu - žít, tvořit bez tlaku vyvolaného páskem utaženým kolem krku. I ve svém chaotickém tvaru vyvolává dojem surreální ódy na undergroundovou leningradskou rockovou scénu 80. let, aSerebrennikovse často zamotává do momentů lidské něhy a hudební euforie ve střídání postav a hudebních stylů, což mnohdy vyúsťuje do naprostého kýče. Na jedné straně se mu s lehkostí podařilo vyhnout se klasické struktuře životopisných filmů, ovšem bez znalosti vstupních bodů tehdejší kulturní scény může divák jen stěží uvěřit kouzlu jejího requiem. // Ústředním bodem se tak stává scéna a režisérovi více záleží na tom, abychom ji zažili, než abychom jí porozuměli.P. S.:...Ale tohle se nikdy nestalo… Spoustadobréaještě lepšímuziky; v konkrétním případě lepší než originál kapelyMott The Hooplei překvapení, že nadcházející listopadové koncerty avangardníShortparisv Rakousku, Německu a Nizozemsku, z důvodu všeobecného bojkotu, (zatím) nebyly zrušeny.

Bezzubé a nudné. Čakal som rebéliu a boj garážových bigbitákov s brežnevovským bolševikom. Títo ruskí bigbiťáci boli celkom iní ako tí naši. Vôbec nepôsobili undergroundovo. Skôr pripomínali nejakú bohémsku smotánku. Šermuje sa tam s Bowiem a Bolanom a ja som tomu vôbec neveril, že títo ľudia fakt niečo pre tých rusov znamenajú. Zdalo sa mi, že to ich "punkerstvo" bola len póza. A bolševik bol veľmi slabý. Podľa tohoto sa tí rusi mali vlastne veľmi dobre, ích život bol v podstate bezstarostný. Hoci filmársky sa možno snaží byť Leto nápadité, mňa ani tie snové, muzikálové videoklipy s oznamom rozprávača, že toto sa nikdy nestalo, moc neoslovili. Prišlo mi to len ako umenie pre umenie. Ani si moc netrúfam povedať o čom vlastne tento film bol. Žeby len feel-good movie ? 52 %

Romantizované nakouknutí do kultury netradičního rocku, do tehdejší největší svobody v totalismu. Nejsem fanoušek hudebních filmů, ale film je zajímavě zpracován a nádherně se povedlo zachytit ten jiný pohled lidí na život, vztahy a vše okolo. Žádné velké servítky, prostě radujme se z maličkostí, neztrácejme čas a energii výčitkami. Aspoň jednou bych doporučoval každému k takovému filmu přičichnout.

Jo, rockeři (a nejen oni) to měli v sovětském bloku těžké. Podobný film by se dal natočit i o našich muzikantech. Schvalování textů, přehrávky a další "potěšení", které museli absolvovat, aby mohli pod hlavičkou nějakého mládežnického klubu vystupovat. Výborný film, který by mohl být trošku kratší a tím pádem údernější. Skvělá hudba a ten milostný trojúhelníček byl navíc. Škoda, že Rusové místo nesmyslného válčení (a i tento film se toho dotknul) nenatáčejí takovéto skvělé filmy.