Král (2019)

Byl jsem až nemile překvapen, jak dobrý tento film je a jak jsem si ho užil. Přesně to, co mělo být v Game of Thrones – intriky a zrady – se děje právě zde. Finální zvrat mě neskutečně šokoval. Z moudrého krále, který válku nechtěl, toužil po míru a věřil, že se jen brání, se stal válečný štváč, který napadl Francii kvůli lžím a intrikám svých poddaných rádců a kněží. Je to dobrý příběh. Bitvy a souboje mohly být za mě trochu více vyšperkované, ale jinak mě to celé příjemně překvapilo.

Timothy si dáva Shakespeare's predohru k Dune a veľmi mu to pasuje. Dostáva sa do nechcenej pozície a nechcenej vojny, pričom nemá ani podporu šľachty. Croweovsky kamarát Obi-Wan je presne ten ktorého potrebuje a ktorý ho zachráni od najhoršej tvári vojny (going full Dracula). Z vedľajších postáv exceloval aj Pattinson, som rád, že sa už posunul od svietiaceho upíra, ktorý zvádza vysokoškoláčky. Záverečný veľkolepý súboj ťažkoodencov v blate bol fakt čosi, vidieť, že sa tu nešetrilo. Na záver už človek nič nečaká, a vtedy prichádza ešte twist, ktorý zanecháva trpkú pachuť víťazstva. Neni čo vytknúť. Neviem ako ďaleko sme od skutočnej histórie, ale tejto interpretácie Shakespeara nechýbalo fakt že nič. Zásah do čierneho, resp do nechraneneho priezoru na oči rytierovi v plnej zbroji. Nečakaný klenot, ktorý by si zaslúžil viac osvety.

The King na mňa pôsobil viac ako historická dráma o vnútornom boji než klasický vojnový film. Sledujeme premenu mladého muža na kráľa a postupné uvedomovanie si váhy jeho rozhodnutí. Najsilnejšie momenty prichádzajú v dialógoch a v tichších scénach, kde film ukazuje politiku, manipuláciu a osamelosť moci. Bitky sú natočené realisticky a prehľadne, bez zbytočného chaosu a strihu. Tempo je však miestami pomalšie a nie každý divák si k tomuto štýlu nájde cestu. Napriek tomu ide o kvalitnú historickú drámu, ktorá pôsobí uveriteľné a dospelo. Moje hodnotenie: 7,5/10 – silná atmosféra a realistické spracovanie, aj keď tempo nie vždy drží.

Tak před patnácti a dále hlouběji jsem četl jenom historické knihy, ne romány, ale literaturu faktu. Některé byly fascinující a nechal jsem si je, některé ne a poslal jsem je nedávno dále do Knihobotu. Jednou z nich byla i knihaNormana Daviese–Ostrov Dějiny. Poctivých 976 stran nabitých informacemi. Rozečetl jsem to x-krát, nikdy nedočetl, protože to bylo prostě napsáno moc odborně nebo jsem jenom netrefil tu správnou dobu. Po dokoukání Krále toho lituji. Anglické dějiny musely být fenomenální, zajímavé a plné špíny. To mi z toho filmu utkvělo v hlavě nejvíce, jak byl krásně špinavý. Jak nebyl ničím přikrášlený, jak byl syrový. Jak ten Timothée deklamuje ty své hluboké myšlenky v tom nepěkném prostředí je krásné. Jeho výkon skvělý, stejně tak jako ten Pattinsonův. Jediné, co je vlastně divné, je ten nemastný neslaný konec.

Překvapivě strhující syntéza realistického filmu ze středověku a vysoce stylizovaného (pseudo)shakespearovského dramatu. Film s vynikajícím timingem, který přesně dávkuje literání dialogy, nadsázku a naturalismus non plus ultra. Edgerton, Chalamet a hlavně Harris výborní, Pattinson svým zvárceným způsobem taky. A jednoznačně nejlepší filmová středověká bitva. (A taky nejlepší film od Netflixu a kdo ví jestli i nejlepší Shakespear. Nebo aspoň "Shakespear".)