Les Grandes Gueules (1965)

Na Francúzsko netradičný film zasadený do pekného zalesneného prostredia plného pilčíkov a drsných chlapov, s charakterom i bez, ktorí to vedia nielen so sekerami, ale aj so svojimi päsťami. Aj keď to pílenie stromov už moc sympatické nebolo, ale čo už, keď doba bola, aká bola. Komik Bourvil je tiež vo svojej netradičnej úlohe a popri charizmatickom Venturovi to kupodivu zvláda celkom dobre. Scéna, kde šlape dole s nákladom množstva dreva na saniach dala určite zabrať. Aj z nej možno cítiť dobré, poctivé spracovanie, ktoré neskôr nepoľavuje. Páčilo sa mi, že sa vo filme ide rýchlo na vec, na druhej strane ale zase po nejakom čase kúzlo trochu opadne, riešia sa skôr drobnosti a stredná pasáž sa len posúva. Dvíha to však vydarený záver, kde sú všetky línie príbehu zavŕšené. Mohutný požiar píly je už len čerešničkou na koniec. (ďakujem Willymu za titulky)

Vynikající chlapská záležitost, která prostředím připomene mladší americkou dřevařinuTak mě někdy napadá. Ale až na tvrdý chleba dřevařův tu veškerá podobnost končí. "Velcí mluvkové" jsou totiž především o přátelství a důvěře a zejména o tom, jak těžké je důvěru budovat a jak lehké ji ztratit. Zarámováno pak do nádherného horského prostředí, které podtrhuje rozmlsaná kamera nabízející jeden parádní záběr za druhým.  Bourvil mě v další ze svých nekomediálních rolí bavil svou nehranou upřímností. Ventura tu své charisma sympaticky a přínosně držel na uzdě, sem by se jeho zloděj scén nehodil, přesto bylo pořád jasné, že nejpevnější kalhoty nosí samozřejmě on. Ale vlastně nejvíc mě bavila ta různorodá směska vězňů - dřevařů, jejich mikropříběhy a mikroválky, které nakonec ale spojoval jeden moc sympatický prvek. Pocit sounáležitosti a přátelství. Moc fajn nepodbízivě pozitivní film. Moc díky Willymu Kufaltovi za titulky i film.  Pět poražených stromů se k zemi řítí.

Spolupráce režiséra Roberta Enricha s Linem Venturou o tři roky později splodila výborné Dobrodruzi, které sice mají taky pomalejší tempo, ale i přes několikaté zhlédnutí mě vždy dokážou zasáhnout.Příběh o skupině vězňů zaměstnaých pod vedením přísného dřevorubce hluboko v horách soupeřící s bohatou konkurenční firmou by taky určitě mohl přinést ledasco slibného. Bohužel mě ale v tomto případě výrazněji nezasáhl. Film je sice poměrně příjemný a snad ani nemá větší šanci nějak moc urazit. Ale v mém případě ani moc nadchnout. Dost se to táhne a dlouhou dobu se nic moc neděje. Přesto se nakonec v průběhu filmu naťukne poměrně pestrá škála nadějných motivů, nic nejde tak nějak pořádně do hloubky. Zato to nemá moc spád. Spíš než koncepční drama je tohle teda taková směs výjevů o práci a přírodě. Přičemž hlavně to druhé se musí podtrhnout, protože záběry na horskou přírodu jsou zde moc krásné a celé to má takovou osobitou samotářskou horkou atmosférou, která mi určitě připadala v něčem přitažliva a měla v sobě i kus poezie. Formálně si tedy Enrico zaslouží pochvalu, obsahově to ale v tomto případě mezi náma trochu drhlo. Ani to panoptikum věžňu plné svérazných figurek si nedokázalo získat mé srdce. Alespoň například závěrečná scéna byla třeba svým způsobem silná. Dále potěší minimálně standardně dobrý výkon Lina Ventury, byť v trochu ovšem slabší a rozporuplnější roli než obvykle.Kdo zde tedy nejvíc vynikne je jednoznačně Bourvil v netradiční drsné ale pořád tak nějak dobrácké poloze se kterou si ale poradil dobře.

Perfektny film nielen o praci na pile vo Francii, kde majitel sa snazi nielen konkurovat susednej firme s podstatne lepsim materialno -technickym zabezpecenim /stroje a zariadenia/ ale popritom musi riesit aj pracu vaznov, ktorych zamestnava, a ti rozpravat rozhodne vedia, maju medzi sebou aj medziludske vztahy. Do toho vstupuju vyplaty, kadejake odvody, a stroje a zariadenia sa kazia, ze jo. Este som nevidel stroj, ktory siel permanentne bezchybne. Vdaka tomu sa zivot majitela pily meni na nocnu moru ... a o tomto je film. Robert Enrico pre mna tymto natocil asi svoj najlepsi film, dialogy su normalne, ale vyborne, tempo slape stale, aj v strede filmu sa toho deje dost. K tomu este nastupuje kamaratstvo, pan Vino Lentura bol dobrak od kosti, a pochopitelne aj nadherna sceneria. Pre mna suverenne najlepsi Robert Enrico ako reziser : 98 %

Není to zrovna moc komedie, spíš tragédie. Bourvil tentokrát v dost nestandardní roli. Ono je to celkově trochu o ničem, propuštěný vězeň pozve další propuštěné vězně na zapadlou pilu, aby tam pracovali a sekali latinu, přitom čeká až se objeví další vězeň a toho chce zabít. Ten se ale neobjeví a vše končí špatně jak pro mukly tak pro pilaře.