Malé byty (2012)

Jonas Akerlund je docela zajímavý režisér. A tady se mu podařilo navzdory slabšímu scénáři sehnat plejádu uhasínajících hvězd. A pak taky člověka s kterým bude spolupracovat i v budoucnu a já ho opravdu hodně nemám rád, Matta Lucase. Zde bohužel hraje hlavního hrdinu který je krajně nesympatický a odsouzení hodný. Pořád nechápu jak se mi to podařilo dokoukat celé, ale rozhodně si to už znova nikdy nepustím.

Prapodivný film o esteticky nepříliš okouzlujícím chlapíkovi, který se celý film promenuje v bílých slipech, sní o Švýcarsku a snaží se zbavit mrtvoly svého domácího. Zní to ujetě a taky to ujeté je, bohužel ale směrem do pekel. Chlapík je mentálně zaostalý a bojím se, že podobný handicap měli i autoři. Snímek totiž neví, co chce vlastně vyprávět, takže chvílemi sledujeme nevtipné schovávání mrtvoly, pak si tam postarší rocker cosi vyříkává se svojí dříve alkoholickou matkou, nevrlý důchodce maluje obrazy a celkově už ho život nějak nebaví… Ten film nemá žádný příběh, je občas i nechutný, vtipný není ani chvilku a režie taky netuší, co by měla dělat, když někdy nudí zdlouhavými statickými záběry na město a jindy zase otráví zrychlenými sekvencemi, aniž by bylo jasné proč vůbec.

Originální komedie/drama, životní moudra v závěru included. Franklin a celá jeho (spíše komediální) dějová linie boží. Vedlejší postavy a jejich příběhy byly spíše do dramatu, ale filmu to nijak neškodilo, Knoxville jej ještě více pozvednul. Milovníci dramat a ujetých scénářů s ještě ujetějšími postavami budou nadšení.

Jakmile jsem si vymluvila, že Franklin Franklin z několika důvodů nemůže být verbal (např. nemá plenu), moje vysoká očekávání šla šupem dolů, ale ne zas tolik, aby mně úsměv mizel ze rtů na dobu delší, než byly rušivé momenty "seriózního" vážna, které z času na čas rozčeřily ustálenou hladinu pobavenosti, ale budiž jim odpuštěno, protože jejich protipóly, v podobě několika originálních výměn myšlenek a nejlepší postmortální bestiální sebevraždy všech dob, tyto nepatřičně působící ruchy vyvažovaly. Z nekompaktního spojení švédsky pojaté krimikomedie křížené s anglickým sociálním dramatem tak na mě vrtí ocáskem stvoření, které rozhodně není předurčeno k dalšímu šlechtění, ale o to víc dokáže přirůst k srdci. A to nejzábavnější - herci i hudba hrají tak, jakoby to neměla být vůbec blbost! :-).

Bizarný herecký koncert zaujímavých osobností na čele s Mattom Lucasom(ktorého som si obľúbila vďaka Little Britain). Na tie 4* to vytiahne až po dopozeraní a zamyslení, pretože počas sledovania boli dojmy nezriedka rozpačité, hoci tú "nezávislosť" filmu bolo vidieť a cítiť po celý čas. Keď sa tá mozaika poskladá, odrazu vidieť celý obrázok. Vždy som mala rada takéto filmy a síce som v tomto prípade nevedela do čoho leziem, som rada, že som si ho pozrela. Mimochodom, všetky role výborne sadli, ale špeciálne Johnnyho Knoxvilla musím vypichnúť, bol fakt skvelý.