Legenda o Vánocích (2007)

Zajímavý příběh, který ukazuje civilní verzi vzniku vánočních dárků. Trochu tomu chybělo to, že Nikolas neměl žádnou svou rodinu - ženu, dítě - která by lehce a v podstatě reálně pokračovala v jeho snu. Konec to trochu snížil na obyčejný vánoční film, který už tu realitu odsunuje jinam. Líbil by se mi trochu jíný závěr, ve kterém by v Nikolasově snu, pokarčovala Áda, s manželem. Příjemný Finský pohled na to, jak to celé vlastně bylo Pokud by se nekonal závěr v podobě létajících saní, tak by se tomu klidně dalo i věřit. Ze začátku je to spíše severské drama, které se v průběhu stane pohodovou pohádkou.

Pěkně natočený film s pěkným příběhem s původem v legendě o svatém Mikulášovi a možných počátků nápadu vánočních dárků, a také s pěknou zasněženou severskou krajinou... nemám mu co příliš vytknout. Ale nenadchl mě a nezasáhl natolik, abych mu krátký čas po skončení udělil mimořádné hodnocení. Místy jsem si připadal coby dítě ve škole, na které silně zapůsobil a oslovil nějaký příběh z textu v čítance nebo učitelčina vyprávění, ať už šlo o legendu, pověst, báseň, děj literární klasiky nebo příběh známé osobnosti, následně pak (klidně i přímo na vyučovací hodině) uviděl zfilmovanou podobu téhož a navzdory očekávání byl z viděného zklamán, když se konkrétní a „uměle“ provedený příběh rozcházel s představou mé vlastní fantazie a když příběh přečtený do půlhodiny najednou trval třikrát tak dlouho. Některé klasické příběhy (nejen) pro děti jsou možná působivější ve psané nebo vyprávěné podobě, pokud chtějí zůstat tak přímočaře jednoduché, bez hlubšího propracování svého obsahu a postav. Nebo jsem jen možná nevidělLegendu o Vánocíchv tom „správném“ věku. Třeba mi směrem k lepšímu dojmu překážel český dabing, když už jsem se po dlouhé době u něčeho smířil se sledováním v dabované verzi. Pro dnešek jsou to jen silné 3*:[70%]

Předem bych upozornil, že zdejší obsah prozrazuje zbytečně moc. Čím míň o filmu budete vědět tím líp pro vás. Já jsem si obsah přečetl až po dopsání komentáře a jsem až zděšen co vše zdejší obsah prozradí a o co tak diváka připraví a tak jsem hned komentář upravil a tohle jsem prostě musel dopsat.... Finská variace příběhu o pantátovi v červeným hábitu a o tom kde se vzala tradice dávání dárků o Vánocích. Pakliže už máte dost všech těch novodobých pohádek který za moc nestojí nebo naopak jste už přesyceni starou dobrou klasikou kterou v TV opakujou pořád dokola pak sáhněte po tomhle. Tahle finská vánoční záležitost rozhodně za vidění stojí.Joulutarinanabízí poutavej hodně dojemnej příběh odehrávající se v nádherné zasněžené krajině. Herecky na vysoké úrovni. Celkově jde prostě o audiovizuálně působivej snímek kterej prostě na téma Vánoce můžu každýmu jen doporučit. V tomhle čase v rodinném kruhu je tenhle film tou pravou volbou. 5hvězd.

Začátek poněkud drsný - šestiletý chlapec rázem přijde o rodiče i malou sestřičku a vesničané se jej po následujících sedm let ujmou, každý rok jiná rodina. Mně to pendlování od jedné rodiny ke druhé přijde docela smutné. Když to přirovnám na dnešní poměry, je to jako by neustále střídal pěstouny a byla mu odepřena možnost najít stálý domov. I když v tak malé vesnici se to asi bralo jinak, když se se všemi znal, tak měl vlastně domov všude a zároveň nikde. Ve třinácti jej vzal do učení starý mrzutý řezbář, čímž mu konečně poskytl trvalý domov. První polovina filmu o osiřelém chlapci bez domova mě zaujala, ba dokonce přímo dojala, že jsem vážně uvažoval o 4 *, takováto sociální dramata mám rád. Ovšem druhá polovina, kdy je Nikolas ve věku samotářsky žijícího starce s plnovousem a odívající se do červenobílého hábitu mi už přišla poněkud kýčovitá a nezajímavá, odkloněná od původního dramatu, zato se zřejmým nádechem komerce. A létající sáně na závěr tomu nasadily korunu, tady už se tvůrci netajili zavděčit  anglofonním divákům. Začátek je na 4 *, ovšem druhá půle a závěr film degradují na slabé 3 * a45%.

Příběh o zrodu vánoční tradice rozdávání dárečků. Finští tvůrci mne doslova nadchli tímto krásným, přirozeně vyprávěným příběhem o malém syrotkovi Nikolasovi, kterého se, po smrti rodičů, ujmou obyvatelé jeho vesnice a každý rok se o něj stará jedna rodina. Když přijde doba neúrody a bídy, vezme si Nikolase svérázný tesař Lisakki. Nikolas nosí na Boží hod všem dětem rodin, u kterých bydlel, dřevěné figurky, které pro ně vyřezal... Z filmu vyzařuje přesně to, co z podobně laděného filmu vyzařovat má, tedy absolutní pohoda, láska, dobro, duševní souznění, přirozenost a taky úžasná atmosféra zasněženého severu. Rovněž herci jsou neskutečně dobří a hudba to vše krásně doplňuje. Není mnoho filmů, které mne chytily za srdce tak, jako tento. Jen nechápu, co vedlo tvůrce k závěru, jaký vytvořili. Nádherné pocity z filmu si jím ale ukradnout nenechám. Závěrečnou pasáž beru spíš jako určitou symboliku a od filmu jsem ji víceméně odstřihl. 85%.