Legenda o "1900" (1998)

Sentiment, nostalgie, jazz, příběh člověka na jednu stranu hudebně geniálního, na druhou stranu téměř neschopného se zařadit do společnosti, se strachem začít žít běžný život a zkusit jít za svým štěstím. Příběh s dojemně smutným koncem, který ve vás nějakou chvíli doznívá. Nefalšované filmové umění... 85%

K tomuto filmu sa dostávam 26 rokov od jeho vzniku. Práve som si prečítal literárnu predlohu, ktorá je jedným z najlepších literárnych počinov, aké existujú (mimochodom je to možno najlepšia ukážka magického realizmu v literatúre, a to som si myslel, že naň majú „patent“ Latinoameričania). Je v tom potenciál na 800-stranovú ságu, Baricco z tohto nápadu urobil komornú hru jedného herca, čo je buď suverénnym ťahom génia alebo trestuhodným mrhaním literárnym námetom, neviem, až taký dobrý spisovateľ nie som. Tornatore v tej novele ten potenciál cítil a na výsledku je to aj vidieť, ide o učebnicovú ukážku adaptácie literárneho diela. Prvých 20 minút som sa ale len nevôľou vrtel v kresle a premýšľal som o tom, či som urobil správne, že som si najprv prečítal predlohu, lebo film sa pre mňa rozbiehal skutočne ilustratívnym spôsobom. Pre diváka bez znalosti predlohy to však musel byť úžasný zážitok, ktorý si neviem ani predstaviť (nízke hodnotenia tu všade naokolo sú pre mňa absolútne nepochopiteľné a vo vzťahu k úsiliu o klasickú vznešenú kinematografiu aj chrapúnsky nespravodlivé). Čoskoro som však zistil, že režisér si ma podmaňuje osobitným vplyvom, domýšľaním nenapísaného, vizuálnym pretlmočením prečítaného i precíteného a úplne si ma podmanil svojou veľkolepou víziou (vízia nerovná sa opulentnosť výrazových prostriedkov a la titanikovská ružová knižnica, mimochodom – zberatelia predmetov z Titaniku by sa mali radšej preorientovať na zbieranie predmetov z fiktívneho Virginianu, je to vzrušujúcejšie). Režisér mi proste vsugeroval: „Len sa pozeraj, ty smrad, ja som zďaleka neskončil“ a ja som zistil, že má dokonalú pravdu, preto by ma strašne zaujímalo, kde súdruhovia z USA urobili chybu, že tento skvost nebol na Oscara ani len nominovaný. Morriconeho výkon posúdiť neviem, lebo nedokážem určiť, kde je hranica medzi originálnou a prevzatou hudbou. PS1: Vo filme je mimoriadne krásna variácia na tému Smrti v Benátkach, akurát namiesto krásneho chlapca je tu krásne dievča, pričom treba povedať, že v novele táto pasáž chýba, režisér si ju proste „krásne“ dosníval. PS2: Iným pozoruhodným momentom je priblíženie secesného bálu spoza matovaného skla, až sa v jednej chvíli obrysy rozostria do podoby expresionistického obrazu od Kirchnera. Magické. PS3: Taliansky film je expertom na motív klavíra, tancujúceho za nepriaznivého počasia na palube zaoceánskeho parníka v 1. tretine 20. storočia, (viď Felliniho film A loď pláva).

K hudebním filmům musím přistupovat obezřetně, jako neznanot nejsem schopen naplno docenit jejich hudební kvality. Pokud ve filmu není nic jiné navíc, je to pak s hodnocením i u úspěšných snímků těžké. Přeci jen nehodnotím hudbu, která je jen jednou z mnoha složek filmu, ale celý film. S Legendou o 1900 to bylo podobné. Hluboce uznávám Ennia Morriconeho, který stvořil mnohokrát geniální hudbu ke geniálním filmům. Tady se stala jeho hudba vrcholem filmu a zejména klavírní souboj byl uchvacující. Bohužel silný a tajuplný příběh 1900 by mě bez hudby nechal spíš chladným. Hudba hrála hlavní roli a lehce odstrčila vše ostatní, včetně osobnosti hlavního hrdiny. Režisér Guiseppe Tornatore má svůj poetický rukopis, který mě třeba ve snímku Bio Ráj přímo uchvátil, tady se to bohužel nestalo. Postrádal jsem lépe gradovaný samotný příběh se silnějším závěrem. Různá střídání časových rovin tomu taky neprospěla. Chyběly mi i sympatičtější postavy a jejich živější interakce s okolím. Tim Roth je dobrý herec, ale do role mi nesedl, hlavní vypravěč příběhu mi také moc sympatický nebyl a tajuplná kráska měla jen pár obrazů. Film asi není nutno vidět celý, stačí jej slyšet… no dobrá, možná stojí za podívání klavírní souboj a pár dalších scén.

V poslednom čase mi chýbal kontakt s filmami a hlavne s kvalitnými filmami s pútavým dejom, zaujímavým obsahom a s nezabudnuteľnými hereckými výkonmi. Toto všetko a ešte viac má film The Legend of 1900. Je to naozaj úžasný film, ktorý chytí za srdce, no zároveň aj pobaví. Od scenára, kamery, zábery až po herecké výkony je naozaj nádherne spracovaný. Ak máte voľných 120 minút, tak ich určite treba využiť práve na pozretie tohto filmu. Hereckým výkon Tima Rotha (T. D. 1900) bol – ako inak- vynikajúci. V jeho tvári je naozaj jednoduchosť a obyčajné zdvihnutie obočia, vo vás behom sekundy, vyvolá inú emóciu. Keď ste ho videli v priestore medzi ľuďmi, tak ste si povedali, že je niečo inak, je na ňom niečo zvláštne.

Filmu vévodí hudba Ennia Morricona. V recenci na Malénu jsem vyjmenoval nejlepší filmy, které jsem od něj viděl. Jsou jich mraky. Tady svoji hudbu propůjčil "talentu od Boha", který poprvé v životě uviděl piano, sedl a hrál. Prožil život plný neuvěřitelných historek, celý na jedné lodi, až do konce (kdy 6tun dynamitu ukončilo jeho činnost) Je tu spousta filosofických hlášek a úvah, což pro mne znamenalo spíše minus. Totiž, na úkor větší akčnosti děje. "Piano má 88 kláves, to ví každý. Má to začátek a konec. Svět má kláves miliony a nevíš, kde to končí a kde to začíná. Jak si v něm máš vybrat jedno město, jednu ulici, jeden dům, jednu ženu ....." Uznávám, že Tim Roth je v roli NigtyHundrta skvělý. 70%, ale tak nějak ne 4****.