Pouhá formalita (1994)

Jeden z mála filmů, který mě po skončení nutil k opakované projekci a to pokud možno ihned. V detailech geniální, ponurou náladou uhrančivý, herecky odzbrojující. Scénář potažmo dialogy, jsou na samostatný rozbor. To se zkrátka musí slyšet a vidět. Doporučuji si dopředu o tomhle nenápadném filmovém klenotu nic nečíst a po ničem konkrétním nepátrat. Povinnost pro všechny milovníky tajemných detektivek a mysteriózních příběhů.

6/10. Challenge číslo 12-/Round 7-Thriller-Hráč číslo 2-S.Quentin Quale. Pouhá formalita: temná bouře slov a ticha.Giussepe Tornatore je šikovný režisér, o tom žádná. Jeho thriller Neznámá považuji za velkou pecku a Nejvyšší nabídka je taky hodně solidní kus. Právě proto jsem byl docela zvědavý na jeho starší, často chválenou komorní konverzačku Pouhá formalita, jenže tentokrát mě to nechalo poměrně chladným.   Gérard Depardieu tu hraje slavného spisovatele, který je za bouřlivé noci vyslýchán v zatuchlé, rozpadající se policejní budově uprostřed lesa. Podezření z vraždy, nekonečný výslech a naproti němu Roman Polanski v roli inspektora. Celý film je vlastně jeden dlouhý rozhovor, kde do karet hraje silná atmosféra, déšť buší do střechy, blesky osvětlují zdi, všudypřítomná tma a nepříjemné ticho. Má to temný vibe, skoro až snový.   Dialogy nejsou vůbec špatné, chvílemi i chytré a jízlivé, ale mně osobně tam chyběla větší dávka napětí nebo zvratů, které by mě vtáhly víc dovnitř. Působilo to trochu jako styl Poirota, dlouhé výslechy, hodně řečí, málo akce a to prostě není úplně můj šálek kávy. Možná tomu nepomohl ani dost mizerný rip, kde jsem v některých scénách v podstatě nic neviděl. To tomu starosvětskému vizuálu ještě přidalo pár let navíc ( skoro jak 70tky).   Závěr se snaží o silný mindfuck a nutno říct, že překvapení to bylo nečekané, ale pro mě ne úplně funkční, asi jsem doufal ve větší údernost, i když pointa má něco do sebe.   Zajímavé je, že hudbu složil Ennio Morricone, ale přiznám se, že jsem si jí skoro vůbec nevšiml, což je u takové legendy zvláštní. Možná to bylo tím, že většinu času přebíjí ticho, déšť a dialogy.   Celkově to není špatný film, spíš jen ne úplně moje parketa. Kdo má rád komorní, filozofické psychothrillery s hutnou atmosférou a minimem děje, ten si přijde na své. Já zůstavám věrný Neznámé.

Grandiózní mysteriózní thriller s pořádně hutnou hororovou atmosférou ( možná i jedna z nejlepších co jsem kdy viděl a přitom to není primárně horor ), ke kterému jsem přišel vlastně náhodou. Deparideu jak jsem ho nikdy předtím neviděl, snad ve své nejlepší herecké roli a bravurně mu tu asistuje Polanski v roli detektiva. Jedna noc, bouřka, zapadlá, polozbořená policejní stanice, kde kapky deště prosakují skrz každé prkno a dva hlavní protagonisté. Jeden se snaží dokázat vinu, druhý vše popírá. Je to protkáno různými záblesky a rychlými pohledy do minulosti. Divák tady musí dávat pozor co se kolem něj odehrává. Já se přiznám, že konec jsem moc nepobral a ihned jsem musel vlézt na net a trochu popátrat. Závěr je totiž nečekaným mindfuckem. Kdo má rád konverzačky ve stylu děl Smrt a dívka, Svědek, Pozemšťan atd, určitě nebude zklamán.

Další film s výslechovou tématikou, odehrávající se převážně v jedné místnosti.DĚJ:SpisovatelOnoff(Gérard Depardieu) je v dešti zatčen a odveden na zchátralou policejní stanici na odlehlém zámku.Komisař(Roman Polanski), jeho velký fanoušek, ho vyslýchá kvůli vraždě ženy nalezené poblíž Onoffova domu. Onoff je zmatený, nemá doklady, plete si manželky, nevzpomíná si na detaily a při výslechu si protiřečí. Stanice je plná zatékající vody, krys a chaosu, policisté chytají vodu do kbelíků. Onoff tvrdí, že spal sám, pak s manželkou, neví, kdo ho navštívil, a postupně se odhaluje jeho tvůrčí krize a podivné vzpomínky.ZHODNOCENÍ:Musím uznat, že sám jsem v tom měl dost velký zmatek a komisaři jsem ten výslech fakt nezáviděl. Pletla se mi jeho prohlášení, úryvky z jeho díla a také vzpomínky.
Film je komorní, klaustrofobický a plný psychického napětí. Depardieu a Polanski jsou výborní, ale ten nekonečný výslech a zmatenost děje to občas táhne. Pro fanoušky pomalých psychologických thrillerů to může být zajímavé, ale pro mě to bylo spíš frustrující

Je sebevrah vrahem? A udrží tlející tělo dýchající duši do doby sebepoznání, reflexe, pochopení a odpuštění? Nebo je vše úplně jinak a Onoff mě donutil přemýšlet nad něčím, co není, jak se zdá? Depardieu v možná životní roli, civilní, strhávající herectvím na hraně samotné podstaty. V prostředí tak bezútěšně krásném a deštivě účelném, že vtáhne a jen tak ne(o)pustí. (škoda, že se role Leonarda nedožil Gabin, ale takové spojení už by hraničilo s astrálním prožitkem)