Lea (1996)

Prekladateľka:„Pane Strehlowe, kdy se vaše žena naposledy smála? „Když se žena směje, máš ji v hrsti.“ Slovenské přísloví.“Filmu vyčítam len jedinú vec – časť sa má odohrávať „kdesi“ na východe Slovenska, lenže scenéria tomu málo nasvedčuje. Aby to bolo autentické, aj Miroslav Donutil by musel byť predabovaný aspoň náznakom východniarskeho dialektu. Ak sa má príbeh diať v 90-tych rokoch, exteriéry pôsobia ako z predvojnových lazov. Nepamätám, že by sa niekde ešte takto žilo. Rovnako, prostredie v Nemecku ma podobne odrádzalo budovami v polozrúcanom stave, ale na to som neskôr dostala odpoveď. Lenže ten príbeh! Je skvostný. Nájdeme v ňom prvky hororu, psychologickej drámy, ale najmä poetiky – hľadania sa vo svete dvoch utrpením zasiahnutých duší. Koľko utrpenia človek znesie? Nie je jedna katastrofa dostatočná? Musia prísť ďalšie a ďalšie? Film napĺňa aj dramatizujúca hudba - v rôznych momentoch má rôzny význam. Zvuk rozbíjajúcich sa črepín trhá uši. Každá sekunda filmu a každý záber kamery je premyslený a zostane vo vás silný pocit, keď sa mozaika poskladá.

Leaje filmem skutečně evropským, naprosto jasně ukazujícím, proč měl Fíla před sebou slibnou budoucnost, která se ale jaksi nenaplnila. Je to dílo s opravdu vytříbenou poetikou, krásně pracující s viditelnými zdroji světla, lokacemi i hrdinčinou omezenou schopností mluvit a bránit se. Ani se není čemu divit, když za kamerou stál Vladimír Smutný a hudbu, naprosto přesně sedící do anticky tragického ladění filmu, perfektně zkomponoval Petr Hapka. Vše funguje jak má a vytváří přesný poměr silných emocí, jež to skrze osudový vztah Lei a Herberta chce zobrazit. Není to ani příliš viditelné, tudíž se tím dá snadno a oprávněně strhnout. Zároveň mi ale přišlo, že se to tak silný dojem snaží vytvořit na romantizaci vztahu, který je už od začátku prostě zvrhlý. Je mi sice jasné, že Lea byla fixovaná na matku, která ztělesňovala veškerou něhu, zatímco muži v jejím životě byli násilníci, lakomci a sobci, takže dává smysl, proč Herbertovi podlehne. Vůbec mi ale nešlo do hlavy, proč mi ho má být líto a ještě ho mám považovat za morálně lepšího než Leina pěstounského otce. Ten ji sice prodal a byl na ni hnusný, ale Herbert nejen, že byl taky takový, ale dokonce si ji doma držel jako otrokni a doslova ji přikovával v chladné cele. A vše u něj má polehčit, že SPOILER přišel o ženu hned, jak se vzali a to ho psychicky zničilo? KONEC SPOILERU Nevím, spíš mi přišlo, že byl podobné hovado jako Lein biologický otec, ale s tím rozdílem, že ji aspoň neznásilnil. Těžko pak podlehnout velkolepé, chytře budované melodramatičnosti celého příběhu, když mi jeho vývin přijde morálně mimo. A samozřejmě, když nevíte jak dál a chcete fakt důrazný konec, SPOILER vražte tam smrtelnou nemoc, nejlíp k nejsmutnější a nejvíce týrané postavě. KONEC SPOILERU.Leaje tak filmem sice chytře vystavěným a řemeslně poctivě zpracovaným, s nejednou půvabně vypadající scénou, ale zároveň stojící jen na osvědčených schématech a pro mě poněkud pokřivenou vztahovou sítí, která je strůjcem všech narativních emocí, které se u mě ale takhle minuly účinkem. Takže opravdu evropský film, ale v nejklasičtějším možném slova smyslu. Vyšší hodnocení tak nejsem schopný dát. 3*

Melodrama s Leou bylo hodně dramatické, svou temnotou a krutými událostmi dost šílené a ani k happy endu nikdy plně nedospělo, přestože zvratů vnášejících a prohloubujících silnou naději se časem nekonalo málo. A scény, kdy se Lea ocitá v tajemném koutku plném zapalených svíček, měly díky spoustě plamenů a hudbě skoro až pohádkově magickou atmosféru. Ve vztahu mezi Leou a Strehlowem jsem vnímal postupné, vzájemné hledání cesty k tomu druhému, včetně nacházení citů tam, kde na začátku z viditelných důvodů nemohly existovat... a kdy v životě plném strádání, bídy, traumat, odloučení a omezené možnosti poznat vícero cizích lidí může kousek lásky problesknout i tam, kde bychom ji už nečekali. Atmosféra dramatu z převážně odlehlých prostředí jde skutečně až na dřeň, skrze temnou hudbou s častým zvukovým efektem tříštění skla možná již trochu přehnaně, jenže mě film svou sugestivní atmosférou a silnými emocemi natolik ovládl, že jsem se bezvýhradně nechal vnést do vyprávění i toho, v čemž jiní (třeba i oprávněně) vytýkavě vnímali klišé, nelogičnost a prvoplán. Líbilo se mi i pozvolné odhalování Strehlowovy tajemné minulosti. Mezi bolestně křehkou, poeticky zasněnou Lenkou Vlasákovou a statným, bručounským Christianem Redlem málem nemohl existovat větší kontrast, ale oba v tomto snímku spojilo i uhrančivé ztvárnění postavy s úspornějším množstvím slov a vět. Mezinárodně slavnější tváře Hanny Schygully a Udo Kiera pak zpestřily ve vedlejších rolích snímek, jehož zpracování mohu i bez ohledu na jejich účast vnímat na vyloženě evropské úrovni. Vážně silný zážitek...[90%]

Tento snímek patří k mým srdcovým záležitostem už dlouhá léta, smysluplný komentář asi nikdy nenapíšu, hluboce se mě to dotýká... Lenka Vlasáková je nádherná bytost, výborná herečka, vůbec nepotřebuje mluvit, pokaždé stačí jediný pohled... Překlady básní, hra na housle, plané růže mě vždycky dojmou k slzám... Herecké osazenstvo velmi dobré, Christian Redl je podmanivý bručoun i medvěd, Hanna Schygulla i Udo Kier jsou nepřehlédnutelní, moc se mi líbili, atmosféra filmu bezchybná, kamera úžasná, hudba skvělá... (4x)

Musím přiznat, že jsem od filmuodcházelpoměrně zklamán, nebýt časového odstupu (ráno moudřejší večera), bylo by to pouze za 3*. Ne že bych považovalLeu(1996) za špatný film, chraňbůh, naopak, na český film má spoustu pozoruhodných rysů, jen mi zkrátka nesedl závěr (a to co dokompozice, nikolivideologický). Pokud vlastním tématem filmu bylo postupné sbližování dvou ztrápených duší, to, kterak sdílená bolest může dát dohromady i dvě naprosto nesourodé bytosti, tak to ultimátní, zdrcující a srdcervoucí finále nedává moc smysl, jde proti logice předešlých scén, působí jako diskontinuita, která má za úkol pouze umocnit utrpení postav (jako by v tomto filmu neexistovalo východisko z nikdy nekončící bolesti, vposledku ani láska není odpovědí na všudypřítomnou životní bídu). Jako asi jo, Ivan Fíla si jako debut natočil v podstatě baladu (baladickou variaci naKrásku a zvíře), happy end by byl (opět co dokompozice) nesmyslný, ale nikdo mi nevymluví, že měl Fíla konec filmu (vzhledem k tomu, jak ten film rozvíjel) lépe promyslet, a to tak, aby nepůsobil tak nahodile,násilněa fatalisticky (v nejhorším možném smyslu, kdy Osud náhle vstoupí do života postav a vymaže jejich snahu o štěstí). ___ Proč jsem se rozhodl přihodit čtvrtou hvězdičku? Fascinuje mě, nakolik je tenhle film (asi bezděčně) "prolezlý" emigrantskou zkušeností. Je to český film (nutno přiznat: s koprodukčním podílem Francia a Německa), přesto v něm nezazní ani slovo česky (postavy mluví buď německy, nebo slovensky). Jeho výchozí situací je vražda matky titulní hrdinky násilnickým otcem (Lea tak ztrácí domov!), v důsledku čehož oněmí (přichází o jazyk!). Aby toho nebylo málo, následně je fakticky prodána svým strýcem a odvezena do Německa (další vytrženi z domova, které Lee ztělesňuje maminčin hrob). I Strehlow je v podstatě emigrant, ex-člen francouzské cizinecké legie, který nikde není doma (spoileri díky tomu, že při nehodě přišel o první manželkuspoiler), je to právě ztráta domova (metafyzické bezdomovectví), které ústřední dvojici sbližuje. Z hlediska toho, že jizva po ztrátě domova je nezhojitelná, pak dává smysl i to mou prve kritizované finále. 70 %