Moulin Rouge (2001)

Začnem s tým čo sa mi nepáčilo, lebo je toho viac. Asi najviac mi vadilo, že Kolumbijčan Leguizamo hral Francúza, vôbec som mu to neuveril. A druhá vec, vlastne ešte podstatnejšia, mne sa vôbec nepáčila hudba! Čo je pri muzikáli celkom podstatný fakt. Luhrman išiel podobným štýlom ako u novšieho Gatsbyho, mixom starej a novej (ale staro znejúcej) hudby, ale tu išiel hlavne do súčasných vecí zaobalených do starého hávu (a často krát ani to nie) a mne to do uší jednoducho, až na pár výnimiek, nesedelo. Film mi prišiel ako taká bláznivá juchačka v zbesilom tempe, plná kostýmov a masiek s večným príbehom o zámene identít, ľúbostnom trojuholníku a tragickom konci. LTT za 3*. Dal by som dve, keby to ústredná dvojica obsadenia tak dobre nezaspievala.

Baz Luhrmann natočil Rómea a Júliu aby potom natočil jeho lepšiu verziu a nazval ju Moulin Rouge! Čo na to povedať, ako 100% hetero muž ma pohľad na Nicole Kidman uchvátil ale to bolo nič pred výstupom a zvonovým hlasom Ewana McGregora, všetky vlasy a chlpy na tele mi stáli a bol som v emocionálnom tranze. Neexistuje žiaden filmový pár, ktorý by mal takú chémiu ako títo dvaja. Bolo to okúzľujúce, farebné, nápadité, vtipné, smutné, dych berúce, doplnené kvalitnou výpravou a kostýmami. Filmová mágia funguje, lebo toto je najlepší príbeh o láske všetkých čias. Nepreháňam!

Extravagantní epileptický chaos. V mnoha jednotlivostech působivý, ale jako celek moc přeplácaný, byť evidentně záměrně. A jelikož jsem s Luhrmannem měl doposud jen pozitivní zkušenosti, tím spíš jsem od jeho nejslavnějšího filmu měl větší nároky. Zde mu ta snaha o balanc na hraně kýče až příliš často sklouzává za únosnou míru, výsledný zážitek tedy za mě dost ambivalentní.

Nejsem příliš muzikálový typ a ani Moulin Rouge na tom nic nezměnil, ba spíš moji rozpačitost ještě prohloubil. Začalo to značně rušivým mícháním epoch hudbou o století novější než je děj filmu. Pak se ukázalo, že se všichni celou dobu jen pitvoří a chovají se, jako by byli na nějakých hodně šílených drogách, až se do stejného stylu kromě aktérů propadne i režisér. Sem tam přijde rádoby dojemná scéna, která má zřejmě sloužit jako důkaz jakési hloubky, ale naprosto to nefunguje. Vše pak končí trapně groteskním lovením pistole na jevišti během představení a jako by to nestačilo, po odhození proletí oknem a cinkne o vrcholek Eiffelovky. Případné přeživší v závěrečných minutách čeká klišé jedno z nejvyšších, totiž přesně načasované umírání v náručí.

Hýření barev, písní a kostýmů, které je sice energické a pestré, ale nikdy mě vyloženě nestrhlo. Nechalo mě to chladným před lety a nechalo mě to chladným i dnes. Problémem tkví v tom, že jsem se nikdy nedokázal zainteresovat do toho kýčovitého příběhu o velkém milostném vzplanutí mezi prostitutkou a spisovatelem věřícím v krásu (kterou hledá v bordelu), pravdu a lásku. Zamilovanej sice dosud nebyl, ale ze všeho nejdřív věří v lásku, debil. Pohlavní láska je velká iluze jak dokázal Schopenhauer a jako taková se pravdě příčí. Pravda nebývá moc krásná. Iluze jsou. Ten film je neupřímnej jako prase, protože zjemňuje skutečnost toho, o čem vypráví. Bordel nevypadá jako bordel, nýbrž jako divadlo/karneval. Největší kurva v Moulin Rouge, jenž se stane předmětem protagonistova romantického zájmu, zřejmě umírá na nějakou pohlavní nemoc a film se snaží co maskovat, že pravděpodobně vykouřila stovky pér - rozhodně pak péro toho svého tlustého šéfa, který si ji proto taky tak oblíbil. Protagonista je samozřejmě idealista, jenže film už nikterak neupozorňuje na to, že je i blbej, naivní a citově labilní, protože jinak by nepěl milostné ódy na největší děvku široko daleko. Pokud by ten film byl v těchto ohledech upřímný a idealisticky nezjemňoval, tak bych snadněji přistoupil na jeho hru, více se bavil i zajímal a ono známé dějové schéma by mi nepřišlo tak strašně ohrané. Výsledkem je, že ačkoliv to celé vypadá dost draze a pro hlavní herečku byl i vyroben diamantový náhrdelník v hodnotě jednoho milionu dolarů, tak to na mě celé vrhá poněkud laciný dojem.