Lazebník sibiřský (1998)

Rozepisovat se o ději by bylo slabým dovarem toho, co je možné vidět ve filmu. Nářky na délku a rozvleklost je nepochopení tématu. Naflákat přiběh do hodiny dvacet je fakt úvahou pro neznalého. Doktor Živago, Vojna a mír . . . . Prostě ruské "velkofilmy". Tak o co se hraje?. Nikdo nikomu nevnucuje, aby film sledovat. Já si užil obrazovou, hudební, střihovou i hereckou stránku filmu. Takže doporučuji, a kdo nemá čas, tak ať si najde seriál o pubescentech s 50 minutovou stopáží. Cyglos

Moc ma daný film nezaujal. Pojednáva o jednej prefíkanej mladej Američanke, ktorá ide do Ruska, aby získala priazeň pár vplyvných mužov a tým umožnila štedrú finančnú dotáciu pre jej vychcaného nevlastného otca. Pri ceste vlakom do spomínaného Ruska natrafí na skupinu mladých vojakov, pričom jeden z nich sa do nej bezhlavo zamiluje a tým sa jej cesta a cieľ čiastočne skomplikuje. A keď si slečinka uvedomí svoje city a možno chybu, že hrá na viac strán, pričom skutočnú lásku cíti práve len k mladému, je už neskoro. Hlavná postava mohla mať lepší charakter a príbeh mohol skončiť pozitívnejšie (myslím tú časť v divadle, ktorá vyústila do nedobrovoľného odoslania do väzenia a neskôr na Sibír).

Veškerá velikost a malost Ruska v jednom milostném příběhu. Veškerá hrdost a romantičnost ruské kultury smíchaná s veškerou zabedněností a neschopností upřednostnit lidský příběh nad ten rozjetý kolos. Rusko takové bylo vždy a je dodnes - a zasazení celé té milostné tragédie je tak uvěřitelné a uchopitelné. Velmi povedený snímek, ve kterém opět, jako vždy, nacházíme Michalkovu lásku k rodné vlasti stejně, jako výčitku k tomu, že žádný vztah v Rusku není možný bez všudypřítomného "dohledu" a že to, co překračuje hranice, se vždy tvrdě trestá. Někteří tu píšou, že film nemá takovou kvalitu jako např. Unaveni sluncem, ale já spíš myslím, že skrz přímočarý děj nevidí, že sdělení je velmi podobné a rány stejně veliké. Jiný příběh (a bravurně natočený a zahraný) a stejná bolest.

[4,5*]     Myslel som si, že od svojho obľúbeného režiséra Michalkova už poznám všetko podstatné, ale toto bol doslova šok, v pozitívnom zmysle slova. Film vyvoláva celú škálu emócií. Väčšiu časť sa film javí ako komédia a to tak dobrá komédia, že ma prepadávali silné záchvaty smiechu, ktoré som nedokázal utíšiť. To bolo pre mňa dosť veľké prekvapenie, lebo na komédiu od Michalkova si veľmi nespomínam (čiastočnePríbuzenstvo (1981)). Následne film hraje na divákove romantické city a opäť veľmi dobre. Citové vzplanutie medzi dvoma hlavnými hrdinami je stvárnené dokonale oboma hercami, chémia medzi Menšikovom a Júliou Ormond je silná. No a napokon film výrazne zahrá aj na dramatickú nôtu, divák prežíva s hlavnými hrdinami hlboký smútok i napätie. Je tam proste všetko, aj kus ruskej duše a ruskej kultúry. A ako čerešnička na torte, celé je to sprevádzané krásnou hudbou skvelého ruského skladateľa Eduarda Artemjeva. Hoci je film poriadne dlhý, divák sa ani chvíľu nenudí, nie je v ňom jediného slabého miesta.

Ani si nepamatuju, kdy naposledy mě romantický film tak rozsekal. Jelikož jsem se začal dívat večer, počítal jsem spíš, že kouknu na první půlku a dokoukám druhý den, ale ty tři hodiny utekly jako voda. Překrásný film plný lidskosti se spoustou nezapomenutelných scén. U "divadelní" scény, kdy se Andrej vrátil z deště na pódium, sem takřka nedýchal.