Krátká setkání (1967)

Mám rád takové vzrušující nevzrušivé příběhy, a také mám rád, když jsou takto natočené; v bergsonovském čase a nietzscheovském věčném návratu. Připomínají mi život sám, prožitý a ten ještě čekající. Není to "věčný návrat" stejných chyb, stejných prohřešků, vedoucích ke stejným nadějím, odsouzených k nenaplnění? Nejsou to ty stejné vášně postupně slábnoucí a vyhasínající, oživované už jen prudkými a rychle se stravujícími impulsy? Kam jít, s kým jít, kam až dojít? Přestože Muratová a Vysockij nejsou typickým párem (typická jsou u nich především "povolání"), stejně tak jako není typický trojúhelník, který tvoří s Ninou Ruslanovou, je tu poměrně vše, čeho se můžeme nadát a co můžeme očekávat. Zajímavé by bylo porovnání s americkými filmy s podobným tématem - hned by bylo vidět, na čí straně kdo je, alesppoň v literaruře.

Tak s timhle filmem jsem musela hodne bojovat. Nevim proc, ale me to proste nereklo absolutne nic a koukat jak soudruzky vzpominaj na geologa s kytarou me vubec netankuje. Mozna nejnudnejsi film ve Varech. KVIFF 48th

Skřípot sovětského hospodářského pokroku a v jeho pozadí drobné črty jednoho nevydařeného manželsko-mileneckého trojúhelníku. Urputná soudružka/manželka (v podání samotné režisérky) a venkovské nevycválané děvče/milenka a jejich občasné záblesky vzpomínek na jednoho muže s kytarou. Dojde k osudnému středu na kordy dvou ženských elementů v boji o zisk muže svých snů?(28.01.2020)

Předzvěst nenaplněného...Minimalistický vhled do mysli sovětské mládeže šedesátých let, tichý a výmluvný. Opatrné stopování mírnících se poměrů v centralizované kinematografii a pokus definovat nové hrdiny. Jestli druhá polovina padesátých let v sovětském filmu věnovala větší péči jedinci i mimo kolektiv, stanovila si nastupující dekáda za úkol reflektovat soukromé sny a prohry, nikoli nadosobní cíle. Jednalo se však o slepou větev, neboť období tání zvolna ustupovalo. O velkých věcech protagonisté Krátkých setkání nemluví, protože to neumí. Popisují své zájmy a touhu žít mimo angažovanou společnost. Vzkaz vládnoucím je vlastně krotký a mezigenerační střet sotva naznačený. Ani styl příliš nepřekvapí – eklekticky přejímá silné dobové trendy. Mystické zásahy (prasklá struna, prasklý talíř) nebyly rozvinuty, totéž platí pro Vladimira Vysockého, jehož „hřmění“ se divák dočká vlastně pouze jednou. Pro Krátká setkání platí, že odrážejí zápasy své doby. Když ovšem film řeší dobové téma, častěji mu hrozí vyvanutí při nastolení jiných otázek. Jestli Vás zajímá mládež, život v moderním sovětském městě, kolorit šedesátých let a slavný tamní zpěvák, všechno najdete ve filmu Červencový déšť Marlena Chucijeva. Podobné ladění, jen odolalo času. (MFFKV 2013)(01.01.2014)

co pro mne tvoří hodnotu tohoto filmu, co v něm je to podstatné... jistě nikoliv konstrukce milostného trojúhelníku. jedním motivem je tajemný předmět ženské touhy - Vysockij, má vůbec vlastní essenci? jiným motivem je, že lepší život vůbec nevede ke štěstí, zosobněný nejen v nešťastné přítelkyni Muratové. je zde pozoruhodný vztah dobře odvedené práce řízené představou určitého konečného cíle a její vztah k lidským potřebám, jsou dlouhodobé dlůležitější a co ten pomýlený proslov, nebylo by lepší nic neříkat a nebo co říkat? pro mne vcelku zarážející přetrvání buržoazního světa s celou jeho vyděleností, nedosažitelnou vyzvednutostí nad dělnický svět v rámci komunistického zřízení, kde soudruzi z ndr udělali chybu?(18.07.2013)