Královská hra (2004)

„Vážně fandím mladým novinářům, co sem přicházejí. Napochodují sem nadržení a sní o titulních stránkách. Jedno mají společné, vydrží jen pár měsíců. Já jsem tu 22 let. Dám vám tip na přežití. Až se mnou budete příště dělat rozhovor, chovejte se slušně. A jednejte se mnou uctivě, mám na to právo. Jste pod mou střechou. Rozumíte?“Jenže Ulrik si prostě nedá říct…Politika je špinavá a lidi v ní ještě víc, ano. Tahle nadprůměrně obsazená severská žánrovka umí pracovat s publikem, protože ve chvíli, kdy se začne všechno obracet proti hlavnímu hrdinovi, jsou divákovy emoce přesně tam, kde je chce režisér mít. Divák si uvědomuje, že si Ulrik uříznul pořádný krajíc a čeká, zda se jím nezadáví, což na emoční zúčastněnosti ještě přidá. Proto zamrzí, že klíčový zvrat vyzní poměrně naivně (celkově působí docela nevěrohodně, že by se někteří protřelí aktéři nechali tak lehce nachytat, zároveň bych čekal, že se vůči „osině“ víc přitvrdí). Lépe už v tomhle ohledu vyznívá hořce úsměvný závěr. Kvůli němu nakonec hodnotím ještě slabšími 4*.

Mladý novinář povýší od psaní ekologických sloupků do politické novinařiny a zde teprve poznává tu pravou morální špínu, přetvářku a podrazáctví. Zvláště po tom, co je jedenáct dnů před volbami při dopravní nehodě smrtelně zraněn lídr nejsilnější strany a boj o moc začíná naplno. Film dobře zachycuje vztahy a praktiky ve vysoké politice, příběh je dobře napsaný, vcelku dobře odsejpá a herci si odvádějí své. Snímek, který rozhodně nenudí. 75%.

Byl jednou jeden velezmrd, který se chtěl stát premiérem a neváhal jít přes mrtvoly. V tom se mu snažili zabránit dva novináři, kteří se nenechali koupit a rozhodli se všechnu tu špínu zveřejnit. V Česku by to zřejmě žádný smysl nemělo, protože zdejší národ koblihožroutů si za premiéra i prezidenta klidně zvolí usvědčené šmejdy a lháře, v Dánsku to ale na solidní skandál ovlivňující výsledek voleb postačilo. Žánr POLITICKÝ THRILLER většinou nabízí užvaněnou nudu plnou intrik, a i začátek tohoto filmu nebyl zrovna strhující podívanou. Pak se to ale rozjelo a závěr už byl uspokující.

Kdo má rád politické thrillery, nejspíš dá vyšší hodnocení. Neznám politickou situaci ani v Dánsku či Švédsku, takže nevím do jaké míry se něco podobného v politice může v těchto zemích odehrávat. Na druhé straně politika kdekoli je jedno velké svinstvo. Je plná korupce, vydíraní a hledání afér. Politické strany jsou ochotny jedna na druhou vytáhnout cokoli. A to platí i mezi politiky klidně v jedné politické straně. Jakmile jde o moc, jde o všechno. A právě to ukazuje tento film. O novináři, který je tak trochu naivní, ale nehodlá se vzdát a hodlá za každou cenu, a to i vlastních chyb, chce odhalit pravdu. Mrazivá atmosféra, ve které může jít i o život táhne děj stále kupředu. O napětí není nouze. Nicméně jde stále „jen" o politiku. Kdo má rád skandály a napětí ve vysoké hře, přijde si na své. Já říkám, že kvalitní herecké výkony a napínavý děj stačí na tři hvězdy.

Dánské politické bahniště se vším co k tomu patří, do kterého vstoupí mladý novinář Ulrik Torp, který rychle zjišťuje, že všechno není jak se zdá a tak začíná Kongekabale.
Ulrik se do hledání pravdy ponořil s novinářskou vášní, která přešla později i v osobní zájem až posedlost odhalit spiknutí a machinace související s volební kampaní. Byl to celkem reálný a inteligentní thriller 21. století až na to, že takového novináře dnes najít se rovná nalezení perly v hromadě hnoje. Kdyby ten začátek neměl tak ukrutně těžkopádný rozjezd, tak budu Královskou hru velebit daleko víc. 75%