Život po životě (2010)

Ačkoli je téma existence posmrtného života atraktivní, zpracování je příliš zadumané a řekl bych až nudně zdlouhavé. K Eastwoodovi mi tohle moc nesedí, ale respektuji, že se rozhodl vkročit do těchto vod a udělat si to po svém - natočil spoustu skvělých filmů, tak si to může dovolit. Nesnaží se zde o vyváženost pohledů na fenomén samotný a hlubokou polemiku, zda něco po smrti existuje či ne, je to prostě vykreslení příběhů různých lidí, kteří mají nějakou zkušenost a vyrovnávají se s tím. Co mě zaujalo, byla myšlenka, nakolik je člověk obdařen schopností mluvit s dušemi mrtvých povinen se o tuto svou dovednost podělit s ostatními i za cenu ztráty nároku na normální život - ono se to dá nakonec vztáhnout i na jiné tzv. "dary od Boha".

Hereafterje snímka s hlbokým posolstvom a rozhodne ma zaujala. Tri postavy a všetky tri majú nejakú skúsenosť so smrťou. RežisérClint Eastwoodneostáva na povrchu, snaží sa ísť na hlbinu a darí sa mu to. Snímka reflektuje vnímanie človeka, ktorý sa ocitol bytostne blízko vlastnej smrti, to vidíme v postave úspešnej francúzskej ženy. Ona stelesňuje niekoho, kto spracováva túto životnú skúsenosť. Chlapec, ktorý stratil blízkeho príbuzného, je smutný, hľadá sa a diváci, ktorým zomrel niekto blízky, ho dokážu úplne pochopiť. Treťou postavou je muž (Matt Damon) so zvláštnou schopnosťou vnímať zosnulých. Mozaika týchto troch osudov sa vyskladá v závere. Film prináša vážnu tému, netlačí však na pílu a ja si odnášam nevšedný zážitok.

Vzhľadom na hodnotenia som ani nečakal nejakú vážnejšiu sondu do ponímania danej tematiky, len nechápem načo sa Hereafter vo svojom úvode tak extrémne usiluje, keď si to do cca 5min nechá prakticky všetko odplaviť, lebo sa tomu prestane venovať a totálne zmení žáner.Clintoviza túto scénu samozrejme poklona, len to vyzerá ako keby si chcel svoje sily ešte takto odbaviť, nech sme trochu ohúrený z ďalšieho spektra jeho možností. Vo výsledku to však nepôsobí inak než mrhanie rozpočtom. Jediným nadpriemerným aspektom je tu okrem toho už lenBryce Dallas Howard, ktorá sa ale dlho nezdrží. Približne od polovice som si nastavil rýchlosť prehrávania na takmer 1,5, pretože by som to musel pozerať na 2x, no aspoň mi to komicky obohatilo inak suchý pôžitok.

Asi nejnudnější film na dané téma, jaký jsem kdy viděl. Jednu hvězdičku dávám za záběry vlny tsunami. Pro pobavení připojuji záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o posmrtné zmatenosti (v noci z 19. na 20. října 2024) - - -     Sedím na pohovce v nějaké místnosti. Přede mnou je stolek, u něj z druhé strany dvě židle, na jedné sedí muž, na druhé žena. Naprosto netuším, co tam dělám a jak jsem se tam dostal. „Co je poslední věc, kterou si pamatujete?“ zeptá se muž. Říkám, že jsem si koupil v bufetu řízek s vařeným bramborem a že jsem jej zaplatil, ale už si nevzpomínám, že bych ho snědl. „Tady je ten řízek,“ dí muž, „ještě ani nevychladnul, klidně si ho můžete sníst.“ Na stole vskutku vidím talíř se zmíněným pokrmem. Nenechám se dvakrát pobízet a poobědvám. Pak si blíže prohlédnu své společníky. Podle jejich vizáží je otipuji na referenty z nějakého úřadu.      „Tak schválně, jestli uhodnete, kde teď jste,“ pokračuje muž. „Umřel jsem, nacházím se v bardu a vy dva jste vítací výbor,“ odvětím, protože když je člověk sytý, tak mu to líp myslí. „Bingo!“ zvolá muž. „Jenom vítací výbor tak úplně nejsme. Tady tahle vedle mě je anděl a zastupuje Nejvyššího, no a já jsem kdo jsem a zastupuji Satana.“ Zeptám se ho, jestli jsme se už někdy neviděli. „Kdepak,“ opáčí muž. „Ale znáte spoustu mých kolegů z oddělení vnějších vztahů, z oddělení služeb pro veřejnost, z informačního oddělení a pár kolegů z oddělení náboru duší, jejichž nabídek jste nikdy nevyužil, protože v takovém případě by tu teď místo mě seděl někdo z oddělení vymáhání pohledávek. My vás dokonale známe, protože jsme vás provázeli a stáli při vás, většinou neviditelní, ale někdy i viditelní, od vašich sedmadvaceti let, takže mým úkolem je v podstatě jen upřesnit vaše poslední slova, která jste sice nahlas nevyslovil, ale v okamžiku smrti byla tím posledním, co vám vytanulo na mysli. Byla to slova ‚zkurvený kapitalismus‘. Souhlasí to?“ Potvrdím, že je to pravda. „Díky,“ praví muž. „Teď už mi nezbývá než vyjádřit politování, že vás nemohu začlenit do našeho celku. Přitom se na vás holky z venušského klifotu tolik těšily. No co se dá dělat. Ale jestli neprojdete ani do nebe jako ta příslovečná jehla uchem velblouda... Sakra práce.“      Slova se ujme andělská žena: „Zde přítomný advocatus diaboli chtěl říci, že jestli neprojdete ani do nebe, tak na věčné časy uvíznete v bardu. Není to tak strašný osud, jak by si lidé mohli myslet, ale duši jsou odepřeny jak pekelné strasti a slasti, tak i slasti a strasti nebeské, čili je to trochu nuda. Nejprve vás musím informovat, že vás satanáš s tím řízkem pěkně nachytal. Tím, že jste zemřel, aniž jste mohl sníst pokrm, za který jste zaplatil, se vám stala křivda, a každý, kdo zemře ve stavu ukřivdění, jde automaticky do nebe. Jenže v důsledku zkonzumování jemnohmotného korelátu zmíněného pokrmu vaším jemnohmotným tělem se tato výsada anulovala. Připomeňme si okolnosti vaší smrti v potřebných souvislostech. Když jste před časem byl v tom bufetu, zeptala se vás prodavačka, jestli k řízku nechcete také okurku. Vy jste souhlasil a dostal jste jednu celou okurku, na niž jste zaplatil pět korun. Podruhé vám prodavačka přihodila k řízku okurku už bez ptaní. Přitom to nebyla celá okurka, nýbrž jen polovina okurky, nicméně cena byla stejná, totiž pět korun. Neprotestoval jste, ale předsevzal jste si, že příště si na to už dáte pozor. Projevil jste ctnost sebeovládání a trpělivosti. Když vám však prodavačka příště znovu přihodila na talíř polovinu okurky, řekl jste jí, ať si tu okurku vezme zpátky, protože chtít za půlku okurky pětikorunu je zlodějna a dát ji zákazníkovi na talíř bez optání je lumpárna. V tomto případě jste dal průchod ctnostem nazývaným spravedlnost a pravdomluvnost. Prodavačka okurku odebrala, ale řízek jste už nestačil sníst, protože vás skolil infarkt. No a já teď s vámi musím vyplnit dotazník, tedy vlastně už ho mám vyplněný podle našich záznamů, takže to spolu jen projdeme a vy budete moci uplatnit případné námitky proti našemu hodnocení. Jsem si celkem jistá, že rozšíříte řady obyvatel nebeského království.“ Do toho satanáš: „Jo, tam to fakt potřebují. Mají tam hustotu obyvatel jak v Antarktidě.“ Anděl: „Neposlouchejte ho. Plete si Antarktidu s Grónskem.“ Procházíme dotazník. Sen se vytrácí.

Kdyby nebylo napsáno, že režii zařizoval Clint Eastwood, vůbec bych neřekl, že je to jeho dílo. Od jeho filmů to bylo hodně odlišné. Bylo to něco jiného. Ale bylo to nevyužité. Příběh byl nudný a nezajímavý. Bylo to moc dlouhé. Lehce by se to dalo zkrátit. Linky mezi sebou měly moc velkou pauzu a po chvilce mi dávalo zabrat si vzpomenout, na jméno mrtvého bratra 6/10