Královna řeky (2005)

Magické kouzlo, jiné plynutí času, podmanivá hudba. Není zde kladných hrdinů, jsou tu jen lidé, loutky neseny řekou osudu, obdařené vůlí, která nám dává schopnost se osudu postavit nebo náhle směr cesty změnit. Je to příběh, kde není času se pozastavovat nad událostmi, které se nás netýkají, ale kterých je hodně a naši duši poznamenávají. Ústřední námět je bojem - s řekou, Maory, Brity, osudem, sebou samým... a nese se v mystickém, ale též velmi živočišném duchu... Protinožci mají velmi atypickou kameru, není to prvně, co jsem si toho všimla a nechápu, v čem rozdíl spočívá, ale přináší zcela nový vizuální rozměr...

Nedivím se Jacksonovi, že Pány prstenů točil na Zélandu... Jestli někdy pojedu přes celý svět do nějaké daleké země, pak to bude jednoznačně čarokrásný Nový Zéland a k tomuto poznání jsem došel nejen při sledování tohoto filmu... Příhěh filmu je komplikovaný stejně jako období, ve kterém se odehrává a v lecčems může připomínat osidlování Severní Ameriky. Já mám pro tyhle lokace (Tichomoří, Austrálie, Zéland...) neskutečnou slabost, takže jsem u z čarokrásných záběrů chrochtal blahem. Když jsem se snažil vžít do myšlenek Sarah O' Brien, zjistil jsem, že sám bych nevěděl co počít... S kým jít a s kým vést boj, když v poklidu a míru žít zkrátka nejde? Co dělat když mezi nepřáteli máte syna? A co když z přátel se stanou nepřátelé mezi nimi však zůstal váš přítel ? Výkon Samnathy Morton mne dostal a byla to i neskutečná hudba Karla Jenkinse, která film doprovázela... Podařilo se mu dokonale skloubit irskou flétnu s domorodými motivy... (pozn. Jenkins má na svědomí teba i skvělé album ADIEMUS) a tak začínám shánět soundtrack zahraný London Symphonic Orchestra. V neposlední řadě chválím i nádherný DVD cover, který perfektně vystihuje prakticky vše... Tenhle film je mixem žánrů, ale primárně se jedná o psychologické drama ženy, která se ocitla v soukolí událostí. Její snaha řešit zásadní životní okamžiky co nejlépe mohla působit sice zmateně a diváky navyklé posloupnému ději rušit, mně však o to více přijde příběh uvěřitelný. Krásný zážitek. Dávám 4 vytržené listy Sářina zápisníku. * * * *

Cervenak má recht v tom, že psychologie a vedlejší dějové linie nejsou tak propracované, jak by zasloužily, že je příběh místy rozháraný a že na Piáno Královna řeky nemá. Jenže znáte ten pocit, kdy něco nemůžete dostat z hlavy, kdy se vám něco zakousne do dušičky a vy na to ne a ne přestat myslet? Tak to se tady stalo mně. Asi to bude tím nevýslovným smutkem, kterej ve filmu panuje, záběry na nádhernou novozélandskou přírodu, která si klidně žije dál, i když se lidi staví na hlavu a dělají věci, u kterejch by je jejich máma rozhodně vidět neměla, fantasticky vystiženým konfliktem kultur (ve vztahu matka-syn obzvlášť dobře patrným) a kouzelnou hudbou, která se mi nějak zabydlela ve sluchátkách a furt se nechce odstěhovat. Já si vůbec nestěžuju, mně se to líbilo!

Krásný film o ženě v těžké situaci, kterou Evropan těžko docení, avšak jako prostá sonda je příběh kvalitní, dobře zahraný a osobitě natočený. Také hudba se neztratí. Do nějakého hlubokomyslného snímku nebo akčního dramatu to má daleko, ale pokud Vám to nevadí, můžete být filmem nadšeni. Já to vidím na slušných 60% = 3/5

Samantha Morton je pro mě velmi zajímavá tvář (co jen tvář .. tomu říkám pánové : žena) .. asi nejvíc u mě zatím bodovala ve filmu : In America .. tam jsem z ní byl úplně na větvi .. jako rodilá Angličanka má u mě další plus … ta moje čtvrtá *, je jen pro ni ... abych nezapomněl - nádherné exteriéry a nádherná hudba ... trochu to připomíná Misi od : Roland Joffé (myslím tou hudbou a krásnou a divokou přírodou ...)
...