Jak přicházejí sny (1998)

Vůbec nechápu jak se mi to jako mladíkovi mohlo líbit, úvod je nedostatečně rozvinut, takže divák vůbec nechápe proč se Williams dostal do říše posmrtných snů, a celé je to hrozně sluníčkové a hodňoučké. Cuba Gooding... Proč zrovna on? Absolutně to nedává smysl a ještě tomu korunuje naprosto nevhodný český dabing, kde běžní dabéři williamse a goodina byly přeobsazení lidmi, co je nemají běžně "na starost."

Neviděl jsem dosud žádný z novozélandských a australských filmů Vincenta Warda, jeho jediný americký počin ovšem prokazuje výraznou osobitost, rozhodně nejde o žádný konvenční hollywoodský produkt. Vlastně mě zprvu zaskočilo a překáželo, jak chladně snímek ze začátku i přes poutavé střídání různých výjevů působí. V plném opojení tím, co sleduji, jsem procitl, až když se přede mnou v malovaných barvách jak od starých impresionistů rozevřelo krásné psí NEBE... po němž ještě mezi definitivním odchodem s jasnou životní volbou zbývalo navštívit RÁJ i PEKLO. Zdejší Wardovy sny jsou svým stylem zcela odlišné od týchBuñuelových, ale nechat se do nich pohltit šlo vcelku podobným způsobem: jako do překvapivých výjevů přenášejících diváka do odlišných žánrů, kdy obzvlášť scény z pekla doslova evokují dění vytržené z nějaké bájně dobrodružné fantasy ságy, zatímco v jiných scénách kolem se rozvíjelo romantické drama jako z opět jiného světa. Práce s vizuálem v celé řadě podmanivých výjevů i se stylově pestrými přidanými triky představovala ten hlavní důvod, proč jsem byl nakonec i fascinován, snová atmosféra pak už fungovala sama a vybrané rozjímavé dialogy spolu s hereckou účastí mého oblíbeného Maxe von Sydowa již zážitek dovršily. Co se v mých očích nepovedlo, byla snaha ve zvolených scénách omladit Robina Williamse pomocí dost směšně vypadající paruky. Z filmu nemám úplně stoprocentní dojem, ale jistá magičnost toho skvělého mě lehce táhne k tomu podívat se ještě časem na tento snímek (nebo-li ho procítit) znovu a přiklonit se zatím k vyššímu hodnocení.[75%]

Opojná vizuální stránka pro naprosto chromý film. Robin Williams se v něm různě emočně pitvoří podle poptávky (jak jsme zvyklí z let, kdy ho všude bylo příliš), smyčce kvílí, ale přesto tento zabývající se chmurami duchů v nebe či pekle vůbec nefunguje. Vlastně díky té pěkné obrazové stránce může připomínat o pár let mladší vizuální jízduCelu, ale kterýkoliv výlet Jennifer Lopez do mozku ztraumatizovaného sériového vraha má v sobě víc emocí a lidskosti než tahle invalidní náboženská agitka.

Pre mňa osobne je tento film niečím úžasným, nádherným, výnimočným, jedinečným, špecifickým a má u mňa dlhé roky špeciálne miesto.. Nikdy doteraz, v žiadnej hranej snímke, som nevidel tak vyzuálne majstrovsky komplexne zvládnutú vyobrazenú možnosť existencie neba a pekla, a ako by to mohlo asi vyzerať..? (nebudem zachádzať do filozofických úvah ohľadom vôbec možnej existencie..) Film je ako o rodine a hodnotách, o tragickej smrti (či smrti ako takej), obrovskej nehynúcej láske, viere v ňu a v jej nesmrteľnosť, prakticky v osudové stretnutie 2 nerozlučných duší, o prekonávaní prekážok a v neposlednom rade o myšlienke - keď sa chce, dá sa dosiahnuť a spoločne zvládnuť prakticky asi takmer všetko. Vyzuálna stránka je obrovským ťahúňom celého filmu, je epická, vo svojich výjavoch konkrétna, jedinečná, prakticky takmer bez "hraníc" fantázie, snaží sa do seba zahrnúť asi všetky emócie, no nemusí sadnúť každému. Som rád, že film vznikol práve vo "svojej dobe", nakoľko množstvo vecí je zobrazených "reálne" (v rámci svojich možností), hmatateľných a nie je to len o predimenzovanej umelej grafike. Za mňa určite výborná a krásna snímka s úžasným Robinom Williamsom.

Tak tohle byl tennejzvláštnější doják jaký jsem kdy viděl. První půlhodina je doslovaždímačka. Naráz je divák svědky obrazových barevnýchorgií. Hrozně rád bych znal seznam rostlin použitých okolo domu na břehu jezera! Pak ale dojde k něčemu zvláštnímu, film se zlomí s tím jak zjistíme že osoby které vidíme nejsou těmi za které je máme, to jsem ještě dovedl překousnout, když se ale blíží peklo, nastala u mě vážná krize pozornosti a záchvat zívavosti, i když se tou dobou na plátně objevoval můj oblíbenecMvS. Ale abych tuhle pasáž nekritizoval, to peklo, hlavně část chůze mezi dušemi, to bylo zase ono! Ten závěr je pak jako vykoupení. Asi jako když po těžké noci znovu vyjde slunce. Vše se opakuje,všechno se stává znovu, jen trochu jinak. Na závěr malý povzdech - je veliká škoda, že postavu Robina Williamse nenadabovalViktor Preiss, který by už tak dojemné dílo svým konejšivým hlasem ještě povýšil na jinou úroveň, alespoň pro nás...