Královna a kardinál (2009)

Stačí si přečíst Dumasovy Tři mušketýry pod dvaceti letech, abyste věděli, o čem film zhruba tak je. Předem říkám, že je určen milovníkům historie, té francouzské především. Někdy totiž není jednoduché orientovat se v postavách a intrikách. Ale tak to skutečně bylo i na francouzském královském dvoře. Po shlédnutí filmu musíte před kardinály Richelieuem a Mazarinem skutečně smeknout, když se v takové motanici vyznali.
Z hlediska historie si nelze moc stěžovat. Postavy jsou líčeny tak, jaké ve skutečnosti byly. Historické události jsou také líčeny přesně, až na to, že film z nedostatku financí nedokáže poskytnout úplný obrázek Frondy. To nebylo jen pár vojáků bojující na jednom plácku v Paříži s kdejakou lůzou a pak jen spousta a spousta dialogů. Za občanských válek se sice mluví, ale obvykle spíše prostřednictvím obnažených čepelí a naládovaných bambitek. Ale to už je prokletí TV filmů.
Asi jediné, v čem by se divák historie neznámý neztrácel, jsou dva milostné vztahy - mezi Annou Rakouskou a Mazarinem a Ludvíkem a Mazarinovou neteří. Ale ty samy o sobě nestačí, bez všeho ostatního můžou nanejvýš tak nudit. Spousta lidí film označí za nudný. A přitom herci podávají solidní výkony (potěšila mě zvlášť Alessandra Martines, konečně si jí také mám možnost pamatovat jinak, než jako princeznu Fantaghiró). Vcelku tak vše sedí do přesného obrazu francouzského královského dvora 17. století. A jako na takovou se na snímek musí pohlížet. Když nebudete čekat nějaké bitevní scény a kdovíjakou akci a možná si i něco načtete, určitě budete potěšeni.

Neurazí, ale ani nenadchne. Někdejší nezničitelná princka Fantaghiró, Alessandra Martines, hraje docela dobře a na roli královny se určitě hodí. Scénář je trochu překombinovaný: kdo se trochu nevyzná v historii, zvláště té francouzské, může ztratit nit a pak už se nechytí. Ještě že ve Francii mají tolik historických lokací, protože produkce do filmu moc neinvestovala: digi triky působí hodně amatérsky a zmateně pobíhajcí nešťastníci narvaní do historických kostýmů (jinak se tady komparzu nedá říct), kteří vrhají odskakující gumové "kameny" se postarají o nechtěně humornou vložku v jinak vážně pojaté romanci.

Akurát kostýmy sú presné a potom nejaké okolnosti, inak výmysel čisto pre romantické, ľúbostné až erotické dobrodružstvá, aby Fantaghiro mohla ukázať to, čo Romualdovi ani Tarabasovi ukázať nestihla. Vzťah kardinála a kráľovnej pláva na zakalenej vode povestí starých báb.

To nám princezna Fantaghiro zestárla... Teď je z ní lehce prkenná královna vdova. A vůbec - prkenní mi tu připadají tak nějak všichni.

Je to spíše rozvleklá milostná romance než historické dobrodružné drama. Impozantní jsou kostýmy a výprava, slušně hrají i herci. Jinak je v tom více mluvení než akce.