Angelika a král (1966)

Horší než první film, lepší než druhý díl. Angelika se otrkala a roztouženými muži manipuluje s brilantní zručností. Současně dokáže bravurně kličkovat, takže se vyhne dokonce nevyhnutelnému, tedy králově dychtivě otevřené náruči. Stejně brilantně uniká i nástrahám a pokusům o vraždu, a ještě stihne odhalit La Voisin a největší travičskou aféru v dějinách Francie. Je to svižné, historicky rozmáchlé, a nechybí satanisté ani nečekané, byť tušené, zvraty. Vaty je minimum, stále se něco děje, nechybí ani dojemné momenty naplňující měrou vrchovatou romantickou linku. Po uondané dvojce rozhodně příjemné překvapení.

Za mě se jedná o nejlepší díl z filmové pentalogie. Příběhově se nám uzavírají události u francouzského dvora. Angelika od krále zjistí, že Joffrey žije a rozhodne se ho hledat.... Koupání šlechticů se všemi vrstvami oblečení a parukami bylo úsměvné. Následné dva díly, odehrávající se v orientálním prostředí Středomoří, mě již tolik nebavily. Zamrzí, že tím pádem již nebude prostor pro Jeana Rocheforta (v I. a tomto díle fenomenálně namluven mladým Josefem Vinklářem) , jenž mě bavil ze všech postav nejvíce (jak příběhově, tak i herecky).

Tady scenáristé řezali do živého masa, protože snímek pracuje s motivy pouze druhé poloviny stejnojmenného románu. Celé manželství Phillipa a Angeliky je totiž zredukováno na předtitulkovou scénu, poté dojde k propojení zápletek s Bachtiarim bejem a Rákoczim a soupeření s paní de Montespan o královu přízeň vrcholí ve scéně hrozivé černé mše. Přestože se tvůrci filmu v závěru od předlohy značně odchýlili, film drží pohromadě díky nepostradatelnému Desgrezovi (v knize se vyskytuje na několika stranách, ale i na tak malém prostoru si stihne s Angelikou znovu zasouložit). Filmová Angelika a král nedosahuje úrovně svých předchůdců, obsahuje však důležité poučení: nedebilkuj a nedělej na nepřítele dlouhý nos, i když vás dělí těžké dubové dveře.

Samo o sobě by to byl velmi dobrý historický film, jenže je nutné ho zařadit do kontextu jiných Angelik - a tam se vyjímá jako ta nejtrapnější část. Pokud je mi známo, de Peyrac a Resquator jsou v originální novele dvě různé postavy, ovšem na přání fanoušků prý museli tvůrci de Peyraca oživit a přisoudit mu identitu Resquatora. Takže po mnoha měsících (nebo i letech), která Angelika prožila mezi Nicolasovou lůzou a poté jako výrobce čokolády, se najednou vynořuje zničehonic její bývalý manžel, který z neznámého důvodu nepovažoval za nutné ji předtím kontaktovat. Opravdu věrohodné... A už vůbec nechápu, jaké bezdrátové spojení Savary použil, aby mohl dát tak rychle vědět de Peyracovi až na středomořské pobřeží, že Angelika ví o jeho existenci.

Tak sa nám Angelika začne hrať na Mata Hari a oje..., pardon dostane na rôznych exotických misiách pomaly každého chlapa a neodolá jej ani kráľovský frantík. Stala sa z nej riadna rajda. Kto si to ešte nerozdal s Angelikou, nech sa prihlási u súdruha Žinčicu. Bohužiaľ pre nás chlapov, počet akčných scén klesol na dno, ale počet posteľových scén dosiahol vrcholu. Toto už je nadobro séria pre ženy. A ako vidím vysoké  hodnotenie žien, ktoré mám v obľúbených, tak evidentne sú spokojné. Holt, ženy majú Angeliku a my máme Bonda. Ale občas sa tam nájde vtipný dialóg. Prosím vás na kolenách. Tak prečo nekľačíte? Mám reumu. Fuj. Film zachraňuje finále v ktorom možno príde aj kúzelník, teda pardon upálený čarodej. Ale potom, čo zistí s koľkými si to cudná Angelika rozdala, tak zoberie nohu na ramená a aj s pahýľom nahodí také tempo, že jej zdrhne. Lenže márne. Angelika zapriahne kone a s fanatickým výrazom v xichte sa rozhodne, že ho dohoní. Proste to sa už nedá brať vážne. Ale z nostalgie tomu dám aj tú tretiu hviezdu. 5/10.