Král tančí (2000)

Film to nie je vyslovene zlý a asi dobre dokumentuje vtedajšie pomery na kráľovskom dvore, hlavne teda vzťah Ludovíta XIV a jeho dvorného skladateľa či aj Moliera (v zaujímavej roli obsadený Tcheky Karyo). Mňa to však často nudilo, hlavne operné, tanečné a ďalšie umelecké kreácie boli zbytočne dlhé. Tiež som sa nemohol zbaviť dojmu, že zatiaľ čo ľud bedačil, tak kráľ investoval iba do hudby, tancov, orchestrov, kostýmov či chcel vytvárať miesta na odpočinok uprostred močiara. Takéhoto kráľa mysliaceho na svoj ľud museli ľudia "milovať".

Výborná historická dráma skvele navodzujúca atmosféru kráľovského dvora Ľudovíta XIV. plného tvorby, umenia a samozrejme intríg a politikárčenia. Tie však nezatieňujú centrálnu tému, a tou je vzťah kráľa k umeniu, hudbe a hlavne tancu. Tu na seba strháva pozornosť Jean-Baptiste Lully ako kráľov komponista a obľúbenec, ktorý je vlastne ústrednou postavou tohto príbehu a všetky ostatné postavy sú naň naviazané, pretože je to on, kto po celý svoj život udáva tón a rytmus kráľovým krokom. Sám sa síce politike a intrigám nevenuje, no o svoje miesto musí neraz zabojovať. Perfektná produkcia pohltí diváka vynikajúcou výpravou a výbornou hudbou. Herci si počínajú rovnako skvele, takžeAmadeusmá v tomto filme pomerne vyrovnaného konkurenta.

Jak už napsal někdo jiný, je to 3-hvězdičkový film s 5-hvězdičkovou hudbou a estetikou. Ten film sám za moc nestojí a doporučil bych jej tak pouze fanouškům barokní klasické hudby, protože tento film je hlavně o hudbě, jiným bych doporučil se spíš podívat po filmuVšechna jitra světa, který myslím že je o něco lepší (i přestože v něm hraje Putinův kašpárek Depardieu). Jinak film líčí život Jeana-Baptista Lully, který je jednim z asi  3 hlavních velikánů francouzského baroka (spolu s Charpentierem a Rameauem, která osobně preferuju). Lully byl původem Ital, který v mládí emigroval do Francie a snažil se tam uchytit u dvora. Mladému Ludvíkovi XIV daroval taneční boty v jeho mládí, získal si tak jeho přízeň a stal se jeho dvorním skladatelem. Byl homosexuál a traduje se o něm, že zemřel na gangránu poté, co si dirigentskou hůlku zapíchl do palce u nohy. Film sám samotný líčí několik epizod z jeho života u francouzského dvora, jeho vztah s Molierem, kdy na počátku byli přáteli, jejich rozchod později. Líčí zápasy mladého Ludvíka s církví, s vlastní matkou a konzervativci na jejich straně. Ale pro mne osobně byl děj toho filmu spíš jen jako kulisa či videoklip k hudbě a v podstatě mne nedokázal zaujmout. Jinak nejznámějšího Lullyho opera je Armide, a můj nejoblíbenější kousek hudby je součást Armide -Passacaille. Les Plaisirs ont choisi pour asile

Ve filmu Král tančí hraje hlavní roli hudba. Ludvík XIV. (1638 – 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako Moliére. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a Moliérem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce.

K žiadnej z postáv som si nevytvoril výrazný záporný či kladný vzťah, skromný dej ma do seba nevťahoval. Výprava bola ale solídna! Zdá sa teda, že to je v istom zmysle ideálny historický film: obrazy (konštrukcia, nie re-konštrukcia) minulosti, teda niečoho, čo pre prítomného diváka nemá dvakrát význam.
(O Lullym nič neviem, teda sa ani nemusím púšťať do nejakého hodnotenia "historickej vierohodnosti". Zvláštne bolo naloženie s expanzívnou stránkou vlády štrnásteho Ľudovíta: jej redukcia na nepatrnú epizódku vo filme - kráľ portrétovaný ako vojvodca za zvuku hudby - vyvoláva rozpaky, ale je pôsobivá. A vystihla asi "hmatateľnosť" vojny pre osadenstvo Versailles.)