Jaká je cena života (2020)

Vysoko oceňujem hlavnú myšlienku filmu - vyčíslenie hodnoty ľudského života. Ako to niekto dokáže podľa nejakého vzorca presne vyčísliť, podľa toho, aké mal výnosné zamestnanie, či bol ženatý, či mal deti, ale aj či mal hypotéku alebo poistku... Zaujímalo by ma, na koľko by bol podľa tohto vzorca vyčíslený môj život... Je to niečo, čo stojí za zamyslenie. Škoda, že film túto myšlienku naplno nevyužil a nedokázal to podať zaujímavejšie. Vpodstate sa sústreďuje len na výpovede pozostalých obetí, ktoré sú tiež silné, no na hraný film to je málo, skôr by sa to hodilo do dokumentu. Film mal dosť hluchých a nudných miest a nedokázali to vytrhnúť ani Keaton s Tuccim.

Na rovinu musím říct, že jsem se bál masturbace na téma obětí 11.9. a mé obavy se bohužel naplnily. A i když uznávám, že pro běžného Američana to byly opravdu těžké chvíle a velké ztráty, s dějem filmu neměly dojemné příběhy naprosto nic společného. Když se navíc stejně jako já zajímáte o souvislosti, které předcházely tomuto útoku, nezbavíte se pocitu, že právě těm by měla být věnována hlavní pozornost. Ale co už...stalo se. Pro mě byly tedy důležité dva momenty: za prvé, že má očividně život advokáta větší cenu než třeba život čtrnáctiletého dítěte, což vážně nechápu, protože z mého pohledu je život jen jeden a za druhé, že se USA rozhodly odškodnit nejen oběti 11/9, ale i mnoho a mnoho dalších, což vážně oceňuji, ať už to probíhalo jakkoli.

Jaká je cena života se zabývá velice silným a výrazným tématem, které šlo zpracovat mnoha způsoby, tvůrci této podívané si ale vybrali snad tu nejnudnější a nejnezajímavější cestu, jak jí potenciálnímu filmovému publiku podat, a to vyloženě nezáživně a hlavně opravdu chladně a odtažitě, což je ale snad až neuvěřitelné, že se jim to vůbec i podařilo, jelikož nabízená látka je k tomu prakticky předurčena. Z této události měli prostě vytřískat tolik emocí, že by jednomu kapesníky nestačily, leč ani zdaleka tomu tak není a divák je zde tudíž prakticky jen svědkem dvouhodinového sledu zcela nefunkčních dramatických scén a nedynamicky poskládaných faktů, které toho řekli moc ale zároveň i nic, jinými slovy, divák ze všech těch dialogů sice pochopí zásadní okolnosti a body řešení dané situace, ale jen velmi povrchově, bez hloubky a bez nebezpečí, že by se v tom mohl tvůrcům někdo rejpat. Pokusy o vložené minipříběhy několika pozůstalých by pak jako jisté oživení mohlo na první pohled vypadat dobře, ale i veškeré ony jejich výpovědi nepůsobí úplně přesvědčivě a především ty scény tam vypadají jakoby násilně našroubované a tudíž také zcela bez tíženého efektu. Celému filmu, přestože tam hra o čas hraje ústřední roli, pak chybí jakákoliv gradace, a to především v závěru, a důsledkem toho i pointa není nikterak uspokojivá, respektive lépe vystihující by bylo konstatovat, že ona pointa působí jako výstřel do prázdna slepými náboji. Co se jinak obsazení týče, zúčastnění herci si své odehráli, ale hitparáda to není, a to i díky nevýrazným postavám, kterých bylo hodně, ale žádná z nich není nějak vyloženě zajímavá. Pro američany je 11. září zkrátka očividně stále citlivé téma, ovšem tímto způsobem se s tím jen tak nevyrovnají, jelikož stále kolem něj jen tak lehce našlapují, místo toho aby do toho už konečně nějaký filmař pořádně šlápl. Tak třeba příště. Toto drama ale zkrátka i přes ústřední silné téma není příliš funkčním a působivým filmovým zážitkem, nemá emoce, nemá koule, a tak nemá co nabídnout.

Debata je čistě filmová a přiblble americká. Náš Nejvyšší soud ČR dávno stanovil hodnoty zranění a smrti a tato „filmová“ debata by vůbec nevznikla. Navíc ta „zlá vláda“ nacpala pro 3000 mrtvých a dále nemocných 7,5 miliardy dolarů a to by si Češi mohli jenom pískat. Film to kritizuje a my Češi jenom zíráme. Nejlepší je ten „hrdinný hasič“ žijící dvojím životerm a jeho bratr. Divák nabude pocitu, že mezi teroristy a jím moc velkého rozdílu není. Nejtrapnější jsou herci hrající postavy právníků (herci dobří, role idiotsky napsané) jako kdyby to byli napůl blbečkové a napůl amatéři až jeden na ten výkon zírá, že tihle právníci měli být „ti nejlepší“. A tzv. „celá ekonomika“ by se zhroucením dvou aerolinek nezhroutila. To se ve filmu vyhrotilo doslova trapně. Ostatně srovnejme s pádem Lehmann Brothers a krizemi automobilek. To bylo daleko vážnější. Ukázka „spodních 100 miliónů“, co je to za zoufalce byla našincům podobná. Nic nikdo neví a netuší a „někdo“ má „něco zařídit. Potud dobrá kritika nevědění a podprůměrnosti. Jenomže… i tihle lidé jsou potřební a zaslouží si pomoc, když přijde taková teroristický útok a je tolik obětí. Ano USA to stálo necelých 10 miliard, ale v jejich rozpočtu to nebyla díra, jenom snaha to politicky zvládnout. Uměl by někdo vymyslet něco lepšího? Film se snažil tyhle otázky nastínit, na některé i najít odpovědi, ale celkově to bylo až moc osobní, až moc uplakané, až moc pomalé až moc dobroserověsociální. Poněkud chyběl viník a ten se ve filmu ani nezmínil. Ti lidé vnímali jako viníka vládu.. ta ale domy nezbořila, letadla neřídila a nejásal nad smrtí Američanů. To pokládám za velkou chybu filmu. Neumět poznat zlo a nepřítele je malér. A na filmem ukázané hodné právníky nevěřím ani miliontinu vteřiny. 50%

Ozaj aká? Dá sa vyčísliť? Podľa vyžitého Batmana áno, cez vzorec, čísla, tabuľky, exaktne. Podľa Tucciho to ale také jednoduché nebude, preto tam treba pridať faktor emócie a sme tam. V začarovanom kruhu, kde sa nedá vyhovieť všetkým, ale všetci niečo chcú. Sledujeme príbeh kompenzačného fondu pre obete 11.septembra. Alebo sledujeme skôr boj s veterným mlynom, chamtivosťou a uplakanými príbehmi o tom, kde, kto, kedy a ako zomrel? Neni to ľahký film k pohodovému váľaniu sa na gauči, skôr je to taká ukecaná dráma ale s veľmi zaujímavým presahom. 3 z 5