Klekání zvoníme (1995)

Řekl bych taková fraška. Fraška o tom, jak jsou lidé schopni (či jak to mají v povaze) převléct po změně režimu kabát a jak se umí vybarvit, když si myslí, že se starý režim opět vrátil. Byla to od Stracha vynikající myšlenka. Celkově by to mělo vyznít tak, aby se člověk zamyslel nad tím, s jakými lidmi obývá společný prostor. Nejsmutnější na tom je, že takzvaným kabátníkům se vždy žilo poměrně dobře, protože bezpáteřně a bez skrupulí uměli a umí proplouvat v každé době, každou změnou a každým režimem. Vlastně by si měli zasloužit obdiv, protože my ostatní vedle nich působíme jako paka, která se neumí přizpůsobit a paka, která si myslí, jak jsou lidsky na výši. Nevím, zda tento „malý“ film vykresluje člověčí povahu obecně anebo jen povahu českou. Obecně nevím, zato o té české jsem přesvědčen.

Pekne je tu zobrazená ľudská hlúposť a ako môže človek ľahko naletieť.

Spíš takové vtipné připomenutí české národní povahy zvané "kabátnictví" a toho, že připosránků je vždycky víc, než pořádnejch chlapů. Jedinej, kdo se chová opravdu jako chlap je paradoxně hlavní záporňák....65%

Z doby kdy Strach ještě neuměl...námět:Strach

Přišlo mi to jako děsná blbost -ale mělo to hodně do sebe :D