Zatóiči monogatari (1962)

Slepý masér a bojovník je jako správný cizinec rušivým prvkem v komunitě s přísnými pravidly i dobře střeženými tajemstvími. Jeho podceňování se nevyplácí a velmi brzo se o tom přesvědčí řada yakuzáků. Ačkoliv jsem se s postavou Zatoichiho poprvé setkal díky nové verzi Takešiho Kitana, i původní zpracování má něco do sebe, obzvláště díky až meditativnímu výkonu Šintara Kacua.

Na príbehu o Zatoichim je podmanivá jeho nejednoznačnosť. Nie je to hrdinský samurajský film, hoci sa takým zo začiatku môže javiť. Zatoichi je samuraj žijúci v spoločnosti, ktorá si od neho vyžaduje aj poslušnosť, aj dodržiavanie kódexu. To, že pritom navozuje priateľstvá a klame babrákov a hlupákov je jeho voľnočasová aktivita, ktorá sa mu časom vypomstí. Či už ide o lásku krásnej ženy, alebo priateľstvo so samurajom zo znepriateleného klanu. Natočené je to perfektne. Má to nezabudnuteľnú atmosféru. Nikam sa to neponáhľa a každé prostredie je tu využité na maximum. Finálny stret v uličkách dediny a na moste má pôsobivý vizuál. Na konci zostáva ale smútok a vôbec nie taký happyend ako by sa čakalo. Prišlo mi to ako koniec Siedmych samurajov. A v tom je do určitej miery krása tohto filmu.

Nie je to síce Kurosawa, no Zatoichi, rozhodne nepatrí k samurajským filmom béčkovej kategórie. Ústredná postava prefíkaného slepého maséra má v sebe toľko šarmu, pokory a skromnosti, že si jednoducho musí získať priazeň každého fanúšika Japonskej kultúry. Nachádza sa tu veľa samostatne fungujúcich scénok v ktorých Zatoichi svoji umom prekabáti darebákov, no samotný film plynie v pomalšom tempe. Súbojov je tu celkom skromne, no tie sú veľmi kvalitné. Akonáhle Zatoichi vytasí svoj meč, záporné postavy padajú ako muchy. 3.5*.

Prvy diel velkej serie o jednom cool slepuchovi, ktory sa vie ohanat mecom lepsie ako manici ktorym kukere funguju. Doteraz som poznal len Kitanovu verziu, ktora ma uchvatila. Najviac mi vadilo, ze Ichi je tu vlastne jednou z mnohych postav a nema taky priestor aky by hlavna postava mala mat. Dufal som, ze cely pribeh budeme sledovat z jeho pohladu. Ale zakazdym sledujeme 5 minut kecov inych postav, ktore chystaju nejaky chytak a nasledne sa ovbjavi Ichi a hned ich ten slepuch jeden presibany prekukne. Linia o supereni dvoch klanov ma dvakrat nebavila. Rovnako ako problemy jedneho ocividneho zakeraka a jeho sestry. Fascinovala ma len linia medzi Ichim a konkurencnym samurajom s ktorym ho evidentne cakal finalny suboj. Ich spolocne rozhovory, ktore mu predchadzali boli neskutocne putave. Skoda ze ich tam nebolo viac. No a samotne bitky? Necakal som ziadnu kvantitu ani kvalitu a presne toho som dockal. Par ubohych subojov s mizernou az komickou choreografiou. Ako uvod do slavnej serie to funguje stale dobre. 7/10.

Se Zatoičim jsem se poprvé setkal v podání Takešiho Kitana, který se okamžitě zařadil mezi mé největší oblíbence. Takže jsem měl trochu obavy, že přechod na jiného herce jen tak neskousnu, ale nakonec to bylo celkem bez problémů. Příběh je taky docela v pohodě (některé prvky se objevují i v KItanově filmu). Akce je v podstatě až v závěru, bohužel je to spíš taková "hurá akce", která nepůsobí moc přesvědčivě. Vzhledem k době vzniku jsem nečekal zázraky, ale přijde mi, že třeba akční scény v Kurosawových samurajských filmech ze stejného období jsou o třídu lepší.