Kaktusový květ (1969)

Kdysi o něm nějaký kritik pronesl, že má tvář jak rozestlanou postel. Hodně záhybů ve tváři, velký nos, cynický škleb. Skvělý komik a především výborný herec. Walter Matthau. A další tradiční festival komických záměn, tajemství, omylů a milostných peripetií. Jeho zubař je velkým ctitelem ženské krásy. Elegantní muž zrovna prožívá poměr s mladinkou a lehce naivní Toni. Chce si ho vzít, avšak nejde to – je ženatý a má tři děti. Tedy takovou historku starý mládenec dosud používal, aby se sňatku vyhnul. S Toni to ovšem myslí vážně. Ta ale trvá na tom, že se musí s jeho zatím platnou manželkou sejít. Zubař přemluví svou upjatou sestru z praxe, aby v roli jeho choti zaskočila. Výsledek je znovu kouzelný, ačkoliv se místy trochu táhne a Matthau je přehnaně „mrzutý“, tudíž nemusí působit jako postava hodná (ano) obou žen. Od začátku je zřejmé, že Gene Saks adaptuje divadelní hru, jeho romantická komedie je možná příliš předvídatelná, ale zároveň i zatraceně milá, stylová a skvělé obsazená.

Velmi dobrá komedie se skvělým triem Walter Matthau, Ingrid Bergman a Goldie Hawn. Měl jsem tedy trochu nervy u toho filmu, jelikož já miluju upřímnost a nesnáším lež, takže pro mě bylo trochu náročné se na tento příběh dívat, ale nakonec to vše dopadlo tak, jak mělo. Opravdu jedna z těch lepších romantických komedií.

[3,5*]"We'rearesohappytogether." "Weare?" "Well,I'mhappytogether."Romantická komédia nakrútená v tak trochu divadelnom štýle, v ktorej sa hlavný hrdina, zubár Julian Winston, stále viac a viac zamotáva do svojich lží. Je to milé dielo, ktoré dokáže pobaviť výbornými dialógmi plnými vtipných hlášok ("Julian, kiss me." "Sorry Julian, whoever you are."), len v ňom občas počujem trochu falošné tóny, a to v takom zmysle, že zachádza až do neprirodzene uletenej polohy, kedy pripomína viac sitkom ako divadlo. Proste mám pocit, že na niektorých miestach by to potrebovalo v tej strelenosti trochu ubrať (tanečné kreácie). Po dialógoch sú ďalšou obrovskou prednosťou filmu herecké výkony: okaňa Goldie Hawn (Toni Simmons) je priam neskutočná (ona je snáď mimozemšťanka), výborní sú aj hviezdni Walter Matthau (Dr. Julian Winston) a Ingrid Bergman (jeho sestrička Stephanie Dickinson)."Igor, why don't you have dinner with me tonight." "Okay, I'll put some clothes on." "Oh,youdon'thavetogotoallthattroublejustforme."

Walter Matthau jako milovník? Ale no tak. :-) To bylo snad to jediné, co mi na filmu nesedělo, i když uznávám, že to svým způsobem byl krásný kontrast jeho „charismatu“ a role, což vyvolalo jen další pobavení a bylo to tak vlastně v rámci komedie v pořádku. Obecně se celé obsazení povedlo na výbornou. Ingrid Bergmanová v roli zdravotní sestry, která je zpočátku pichlavá jako její kaktus, než společně s ním rozkvete, mladá a naivní Toni (Goldie Hawnová) a její věčně vykulené oči, jednotliví pacienti v zubní ordinaci, soused Igor, … celá tahle parta stvořila moc fajn konverzačku. Ta se sice pomaleji rozjíždí, ale jak se hlavní postava doktora Juliana Winstona více a více utápí ve svých stále komplikovanějších lžích, dostane tahle konverzační komedie postupně grády, vyostří se slovní přestřelky a stojí za to. Vrcholem je pak návštěva tanečního klubu, kde se vše ještě více proplete. Romantická linka se objevuje jen lehce a povětšinou je to o skvělých dialozích, kdy se největší zábava skrývá v nenápadných narážkách a drobných poznámkách jen tak na okraj. Jejich vhodné načasování ovšem umí zatnout do živého.

Jo, jo, už to tak asi bude. Tyto komorní konverzační komedie vycházející z divadelních her mě často baví a ani tahle nebyla výjimkou. Pravda, velmi brzy mi bylo jasné, jak to celé dopadne, kupodivu mi to ale nepokazilo výsledný dojem. Body u mě tvůrci nasbírali díky obsazení a výborně napsaným dialogům. V poslední době jsem se zaměřil na dnes už pamětnické filmy a uvědomil jsem si, že úroveň dialogů (případně monologů) je v nich diametrálně odlišná od většiny současných. Mě tedy konverzace všech přítomných postav bavila velice velmi, tradičně mě potěšilo, jak se vcelku jednoduchá lež rozrostla do vše prorůstajícího molocha, v němž už nebylo vůbec jasné, kdo je čí sestra, manželka, matka, tetička, manžel, otec, milenec, doktor, diplomat nebo agent CIA. Bez toho, že bych se chtěl chlubit, musím konstatovat, že jsem se ve všem po celou dobu dokonale orientoval, teoreticky bych uměl zatančit Kleště, Kladivo i Zubaře a můžu prohlásit, že mi byla způsobena dobrá nálada. / "Tebe přece miluju, svou ženu jsem pořádně nikdy ani neznal." "A co ty tři děti, ty ti přinesl čáp?" "To víš, ze začátku jsem byl zdvořilý." / "No tak mi řekni, co neřekla. Slovo za slovem." / Poučení: Když má lež krátké nohy, jsou tu ještě chůdy.