Jume džúja (2006)

Príbeh o 10 nociach snívania. 10 režisérov vytvorilo svoje vlastné vízie k tomuto ucelenému dielu, ktoré sa javí ako poviedkový film, ale je to skôr film s 10 príbehmi vo vnútri, ktoré sa pretínajú, ovplyvňujú. Spája ich ťažko definovateľný čas, neustále pendlovanie medzi bizarnosťou a realitou, nechutnosťou a snovosťou, ale to je asi tak všetko. Príbeh neprináša nič zaujímavé. Aj formálne vyhranie sa v príbehoch je skôr na škodu. Je to mix väčšiny žánrov so snahou o vytvorenie akýchsi spojitostí, ktoré by invenčne posúvali hranice celého príbehu do funkčnejšej a bizarnejšej roviny, ale toto nie je poetický film, ani experimentálny film. Nemá to v sebe nič z Lyncha ani nič z Cronenbergovej bizarnosti. Pripomína to niektoré diela Takashi Miikeho, ale ten je účelovo parodický. Dopozeral som to, ale toto je pre mňa jedno obrovské filmové nič.

Ze nepozerám film, ale poviedky, mi došlo až pri konci druhej snovej sekvencii. A zdalo sa mi to nejak divné na film... Jednoznačne by som si dovolil tvrdiť, že ide miestami o pravú, nefalšovanú, japonskúLynchovinu!

Příběh 6 (*****),7 (****) a 10 (*****) byly fajn. Ostatní pro mne ne moc zajímavé. škoda 40.% (25.11.2010)

Deset příběhů od různých režisérů a od průměru se vymykaly celkem tři. Šestý (*****), sedmý (****) a poslední desátý (*****).

Noc 1 (Láska): Sen o nezastavitelnosti času a strachu ze smrti. A taky o té lásce, ale tohle z toho vyplývá víc, silněji a zajímavěji. A asi je to dobře, je to přece jenom menší, jestli se to tak dá říct, kýč. Každopádně se mi to líbilo a snovou atmosféru to určitě mělo (4*)Noc 2 (Úzkost): Nejspíš je to celé o tom, že se samuraj snaží být skvělý jak ve svém oboru, tak i v meditování, ale nakonec není dobrý ani v jednom, jelikož nenašel svůj životní cíl a snaží se neustále být nejlepší ve všem. Je to němé a černobílé (až na dýku, ta je červená), není tam skoro žádný zvuk a formou je to dost zajímavé, ale nejsem si jistý, jestli jsem to správně pochopil a hlavně mě to nechytlo tolik, jak mohlo. Originální to ale určitě je. (3,5*)Noc 3 (Kluk): Zajímavá mysteriózní hříčka, ale není zrovna poutavá a snového je toho v ní málo, spíš je jen takový malinký, ne zrovna výrazný mindfuck. (2,5*)Noc 4 (Nostalgie): Minulost je vždy pryč, nezbyde nic než vzpomínky a i ty někdy můžou zmizet, pokud nejsou dostatečně silné... Hlavní hrdina zapomněl na svoji dětskou lásku, která ještě v dětství nějak umřela, jen úplně netuším, kde. Pád letadla? Hirošima? Moc jsem to z těch symbolů nepoznal. Natočené je to ale průměrně. (3*)Noc 5 (Strach): Noční můry z démonů minulosti (usuzuji, že ti dva způsobili autonehodu). Zajímavý závěr ale úplně nezachraňuje zbytek filmu, který je na mindfuck moc mdlý a děj, který působí příliš lacině. A masky jsou kapitola sama o sobě, i když se mi svojí laciností docela zamlouvaly a vlastně byly docela kreativní, nebyla to jen žena s dlouhými černými vlasy v bílém hábitu. (2,5*)Noc 6 (Vášeň): Typická japonská svéráznost, asi o tom, že ten chlap dělá to, co nikdy dělat nechtěl (a nebo to dělá proto, že v tom, co by chtěl dělat, není dostatečně dobrý), ale zas tak mě to nechytlo a až na hudbu a humorné ladění z toho moc nemám. I když originální a svérázné to opět je a navíc to vypadá jako teaser kLegenda o Kašparu Hauserovi. (3*)Noc 7 (Samota): Lehce psychedelické a filozofické, ale k ničemu kloudnému to nedospěje, resp. ano, že ti bez zvláštního talentu by si měli buď uvědomit svoji zbytečnost a zabít se, nebo si ji neuvědomovat a šťastně dál žít. Asi. Možná. A nebo to bylo jen o depresi. Tak jako tak, ten vizuál a la počítačová hra své doby mi vůbec nesedl. Měl jsem úplné deja vu na Love, Death and Robots, kde ty nejoblíbenější povídky vypadaly úplně stejně (jen jako modernější hry) a všichni z toho byli nadšení, jak úžasná animace to je... (1,5*)Noc 8 (Představivost): Naprostý blábol. Jenže to jsou sny obzvlášť, aspoň ty moje, takže to beru jako čistě surrealistický příspěvek a v tomhle slova smyslu to funguje dost dobře. Mohlo i skvěle, kdyby si autor odpustil tu úvodní prezentaci, ale jinak jsem byl až překvapený, jak mě to celé bavilo, i když to vlastně ani příběh nemělo. (4*)Noc 9 (Rodičovská láska): Pochopil jsem, ale nemění to nic na tom, že mě to celé jen otravovalo a vůbec nebavilo. Ani dostatečně snové to nebylo, až si říkám, jestli to sem vůbec patří... Za mě nejhorší povídka. (1*)Noc 10 (Egoismus): Na závěr taková srandička, která je především dost kreativní včetně až kouzelného využití laciných efektů, ale gagy má od trapných a nevtipných až po povedené a střídá se to tak často, že to celé funguje jen na půl. (3*)CELKOVÉ HODNOCENÍ:Jume džúja je antologie 10 povídek od 10 různých japonských režisérů, kteří dostali za úkol natočit sen. Svým zaměřením mi to hodně připomnělo42 One Dream Rush, kde bylo zadání vlastně stejné, jen se lišila stopáž a počet režisérů, každopádně i to byla surrealistická antologie a dokonce přišla o 4 roky později, takže tohle je nejstarší taková kterou znám. No a jedni režiséři to téma vzali doslova a natočili sen, zatímco druzí jen vzali téma snu do jiného svého námětu, který se odehrává v realitě. Proč ne, ale ty surrealističtější mi sedly víc než ty, které zas tak snové nejsou. Dost ale přemýšlím nad tím, jak to celkově hodnotit, protože to samozřejmě bylo různorodé a našly se tu jak silné kusy, tak i ty slabší, ale celkově (a asi i průměrově) mi to vychází na solidní tři hvězdy. Ne bůhvíjak silné, ale přesto z mé strany docela spokojené, protože skoro všechny povídky (až na Noc 9) měly něco do sebe a určitý stupeň originality měly taktéž. V tomhle se Japonci prostě nezapřou. Určitě jsem na to rád narazil a rád to i viděl, dokonce k tomu i existují české titulky, takže případným budoucím zájemcům to možná ulehčí váháni nad tím, jestli tomu dát šanci :-) Jinak vzhledem k tomu, že se tenhle rok snažím zhlédnout co nejvíc japonských filmů a poznat co nejvíc japonských režisérů, tak jsem se rozhodl, že od režisérů dvou nejlepších povídek se podívám i na nějaký jejich další film. A vzhledem k tomu, že se mi nejvíc líbily povídky 1 a 8, jdu si teď hned zjistit, co dalšího natočili Akio Džissódži a Nobuhiro Jamašita :-) A v záloze si nechám ještě režiséry povídek 2, 6 a 10, kdyby se tu náhodou stalo, že od těchto dvou režisérů nic neseženu nebo se ukáže, že nikdy nic dalšího nenatočili. Takový speciální příklad se najde u skoro každé antologie... Silné 3*(25.06.2023)(méně)(více)