Džuon (2000)

Typická japonská podivnost mě nalákala poměrně slušným hodnocením. Osobně mám s japonskými duchařinami problém, mnohem lepší jsou ty staré. Příběh je poskládaný z malých kapitol, které představují jednotlivé postavy. Všechno to pak směřuje k motivu strašidelného domu. Naprosto ošklivý vizuál, hudba bez atmosféry, postavy pomalé a blbé, duchové k smíchu - obzvláště ta utržená čelist mě pobavila stejně jako vlasatice - a celé to má sice milosrdnou stopáž, avšak já měl pocit, že film má tři hodiny. Jako manga by mě to nejspíš bavilo, leč tohle bylo utrpení. Až poslední čtvrthodina za to trochu stála, což je málo. Připravenou dvojku tedy rozhodně vynechám...

Navzdory přátelské 70minutové stopáži máte pocit neskutečné roztahanosti. Ve filmu není možné a ani nemáte čas se sžít s jakoukoli postavou. Nehledě na to, že se ve žluťácích a žluťačkách nevyznáte, protože vypadají všichni stejně. Film je divně sestříhaný a neustále se skáče od čerta k ďáblu. Dobře fungují jen hororové posáže avšak působí poněkud samoúčelně a nedotaženě. Navíc jsou ve velmi nízkém poměru k absolutně zbytečné vatě kolem. Zvolená lokace, kde se natáčelo nepůsobí vůbec děsivě a ani moc vhodně. Ke všemu film působí extrémně amatérským dojmem. Zahrané je to také dost špatně a nejlepší práci zde bezesporu odvedli maskéři a zvukaři. Vlastně ti jediní odvedli dobrou práci. Tohle mě opravdu hodně nebavilo. [15 %]

Nápaditý horor, který dlouho nebyl hororem. Vadilo mi amatérské ladění snímku, které mi velmi připomínalo seriálHororPorn.A tak jsem stále čekala, kdy a kde začne nějaká ta prasečinka s ďáblem. Jakmile jsem se od toho trošku oprostila, tak jsem si i pár mrazivých scén užila. Líbilo se mi proplétání časových rovin a masky. Hlavně mňoukající chlapec byl opravdu hrozivý.  Jinak se to ale opravdu nepěkně vleklo a občas jsem byla trošku ztracená. Lepší 2*

První Ju-on je povídkový film, kde povídky na sebe navazují jen volně a to kvůli prokletému domu. Každá povídka má zhruba deset minut a vždy končí zvratem a děsivým vizuálem. A jo, povídky jsou nejlepší formát pro horror. A spousta z nich funguje. Jen je vidět, že tenhle film byl hodně laciný. Je to evidentně natočeno na video a pokud se tam nedejbůh objeví digitální triky, tak jsou velmi špatné. Ale dokážu si představit, když štáb dostane víc prostředků dokáže tenhle celkem fajn formát rozvést na napínavý film. Je dobře, že ten film nic moc nevysvětlí, protože to ty povídky dělá děsivější.

Zaručený japonský majstrštyk.Japonsko a horor jsou dvě věci, které mi zaručí velmi často dávku spokojenosti a i zde se jedná opět o úspěch. Je to důkaz, že horor nepotřebuje nic extra velkého, aby diváka dostal. Ten starší feeling z roku 2000, temná hudba, pomalé natahování napětí během průzkumu onoho temného místa, poctivost bez nějakých velkých efektů a nával strachu bylo dost. Je rok 2023 a viděl jsem to poprvé a musím říct, že to prostě na mě působí lépe, než ty dnešní horory. K filmu mi zbylo spoustu otázek, ale to se doufám dozvím vpokračování. Nic extra velkého, ale výsledný efekt byl velký a mě se to opravdu líbilo. Toto je také hlavně snímek, který odstartoval můj zájem o asijské horory, kterým dodnes dávám velkou pozornost. Mé hodnocení:9/10