Julián odpadlík (1970)

Zcela náhodou jsem narazil na televizní snímek, jenž pojednává o mém oblíbeném římském císaři, a těše se, měl jsem snad až příliš vysoká očekávání. O technickou stránku a možnosti čs. televize nejde, levnost a nedostatek výpravy se podařilo zakrýt velkolepě, ale příběh sám skřípe. Respektive postava s takovým potenciálem, jaký má proklínaný Apostata, pouze unyle deklamuje pseudofilosofické myšlenky, přičemž bez ustání vypadá, že se zklidnil i něčím silnějším nežli vnadami polonahé otrokyně. Po herecké stránce si nelze na nic stěžovat, avšak bezdějovost duchovního boje - jako vypadlá z komunisticky interpretovaného, účelově protikatolického Chelčického - bolestně nudila.

"Bohové nejsou aby vysvětlovali." "A nač jsou, aby se nám smáli?"Spravovať rímsku ríšu nie je pre každého, ako veľmi nevhodný typ sa javí nestály hlavný hrdina tohto filmu, potácajúci sa medzi spupnou aroganciou a filozofickými pokusmi o pokoru, striedavo velebiaci a haniaci staré aj nové náboženstvo, chvíľami vojvodca a chvíľami mierotvorca. Situácii nepridáva priveľká armáda s cudzorodými zložkami ako sú Germáni alebo kresťania, ani najbližšie okolie plné potenciálnych zradcov, čakajúcich na svoju šancu. Akcie sa tu nedočkáme, jedná sa ale o vynikajúco zahranú kostýmovú konverzačku. V cisárskej roli dominujúci Hrušínský, sekunduje mu nemenej skvelý mních Cupák, poradcovia/pobočníci Munzar a Řehoř alebo veliteľ pretoriánov Brousek. Historicky to síce nie úplne sedí, ale filmový zážitok mi to nekazí. Štyria uškrtení mnísi."Máme jen jednu střechu nad hlavou, zapal si ji, ale aspoň mi řekni proč."

Jasne, ucebnice dejepisu to neni, to vsak od tv inscenace ani nevyzaduji. O cem to tedy je? O (ne)vuli k zivotu, o (bez)moci zvitezit v souboji, ktery byl prohran jeste pred vlastnim narozenim, o (ne)smyslu zivota, o hlouce deprese, o frustraci, o absolutni (bez)moci absolutni zodpovednosti a absolutnim strachu, coz likviduje dusi i osobnost treba i tech nejlepsich. O prodlouzene sebevrazde. O stretu idealismu a reality, o neviru v uspech vlastniho konani a snazeni, o absolutni rezignaci, kterou, obdobne jako slunko v obcasnych utrzcich mraku v podmracenem pocasi, prerusi jakas takas beznadejna nadeje, aby se postava hlavniho hrdiny po chvilce ponorila opet do hluboke frustrujici deprese a naproste rezignace. Toto vse se v soucasne globalni krizi opetovne stava az neprijemne aktualnim. Jiste, divak, ktery se nevyziva v hloubkach dialogu a monologu plnych filozofickych uvah a psychologickych studii jednotlivych postav se muze nudit, ale osobne k temto divakum nepatrim, byt i mne to vede k odecteni jedne hvezdicky. Jinak je treba chvalit a vyzdvihovat. Vynikajici Hrusinsky, vyborni Rehor, Munzar, Cupak, krasne kostymy, hudba, atmosfera. Trochu vadi dramaticka zkratka vedouci k jasnovidectvi postavy pana Munzara. I kdyz to neni tedy ta ucebnice, presto vsak jeden historicky omyl  tvurcum vycitat musim: Julianus Apostata po smrti sve zeny Heleny zil v celibatu, toto pochybeni v dile pojmenovane po nem je docela zasadni. Za mne ucebnicovych 70 procent.

Zajímavá televizní inscenace s dobrým hereckým obsazením, přesto ale dialogy působí poněkud nepřirozeně, postavy jsou včetně mluvy až moc frázovité. I samotný Julián v podání Rudolfa Hrušínského působí na císaře přehnaně filosoficky nerozhodným dojmem, je to spíš poněkud planě mudrující stařec než vládce mocné říše. Zkrátka tomu jako celku chybí větší autenticita a uvěřitelnost. Za zhlédnutí však tato inscenace i dnes ještě stojí.

"Pozval sis přátele. A mohli by tě zabít..."
Pár takových hezkých vět padlo. Odehrané zkušenými i méně známými herci dobře. Julián měl sice v inkriminované době krátce po třicítce, Hrušínský rovnou padesátku, to se ale dalo zkousnout. Horší to bylo s podivně napsaným scénářem, který místy dost nudil, místy dost překvapoval svou moudrostí. Třeba další, trvale aktuální větou: "Římští císařové vždycky chodili dobývat svět, když doma nevěděli kudy kam." Schizofrenní, jako osoby jež popisoval. Co se od té doby změnilo? Snad jen to, že církve všeho druhu už nemají takové slovo. Díky bohu! Opravdu hezky je tu vidět, kam vede náboženské blouznění, lhostejno, kýho boha či bohy vyznává.