A zlehka zazvoní (1982)

Já nevím proč, ale mě ten film navnadil na vánoční atmosféru jenom začal. Je to televizní inscenace, moc pěkná a povedená. O rodinných vztazích a problémech, které se řešily, řeší a řešit budou. Film nebyl na svůj děj a cíl vůbec hektický. Když se hlavní hrdina schovával po domě, nepůsobilo to na mě vůbec rozlítaně a nijak mě to neiritovalo. Rozhodně by se dal příběh přenést na divadelní prkna, kde by to vůbec nemuselo vypadat špatně. Schovávání se mezi kulisami simulujícími vilu by vůbec nemuselo vypadat špatně, kdyby se to skvěle zrežírovalo. Skvělý Ivan Vyskočil, který měl jen menší roli, ovšem docela výraznou. Moc se mi líbil i Vladimír Dlouhý, který jakožto mladý herec tady předvedl skvělý herecký výkon. Občas mě místy pěkně štvalo to plačící dítě, ale film je sám o sobě velmi povedený. Jo a ty vousy byly fakt blbě nasimulovaný.

Eva připravuje věci na vánoční večer a čeká na příjezd dětí, když v tom zlehka zazvoní u dveří baráku její bývalý manžel Josef a drámo se rozjíždí...Staré věci vyplouvají na povrch, zdánlivé křivdy hledají viníka. Gabriela Vránová s přehledem utáhne celý komorní příběh v režii mistra na lidské osudy Jiřího Bělky. A ta vánoční atmoška je tam všudypřítomná.

"Vítěz je vždy jen jeden, to je málo do páru...." Komorní drama s excelentní dvojicí G. Vránová a E. Cupák o tom, že vánoční čas může někdy přinést do domu i zcela neočekávaného hosta. Přinést může i určité mírně groteskní situace, při nichž G. Vránová dělá vše proto, aby se její děti nic o tomto nedozvěděli. A především pak přináší řadu zajímavých dialogů, které odkrývají minulost obou hlavních protagonistů. Ačkoliv jde o minulost poměrně trpkou, vyústění příběhu v sobě přináší i jistou naději. Vždyť co by to bylo za vánoce bez naděje...

Celemu pribehu a zasazeni deje do stedrovecerniho dne jsem neveril, coz je v komornim dramatu zasadni problem. S vyjimkou Frantiska (Ivan Vyskocil) mi byly vsechny postavy nesympaticke a protivne, predevsim dcera Jirina (Jana Bouskova) a jeji moudra. Duvod, proc tento televizni film videt, jsou vyborne herecke vykony Vranove a Cupaka.

Mělo to bejt drama, který něco vypoví, ale nejdramatičtějši bylo rozhodování, jestli tu otravnost dokoukám nebo vzdám. Inu začněmež od začátku, od postavy Evy, postarší rozvedené ženy, do (dnes již) jejíhož domu se nakýbluje vlezlej bejvalej manžel, kterej má novou ženu (nicméně Helgu nehraje chlap, ta se tam vůbec nevyskytuje). Patrně má zálusk na celej barák (a všechny tři přestárlé slepice v kurníku), kterej zveleboval dvacet let a proto tam není ani ústřední topení, zato problém s teplou vodou. Což u vodohospodáře nepřekvapí. My následně další hodinu sledujeme, jak jej, i přes jeho otravnost a neschopnost lhát konzistentně, nedokáže Eva poslat do prdele. Čehož se nakonec skutečně nedočkáme. Aby čekání na to, až se Josef ve finále pozve na luxusní večeři (za jejíž přípravu by se nemusel stydět ani Babica) lépe uteklo, je prokládáno chytrými moudry přihlouplé dcery (které jsou podloženy fakty ve styluNa Internetu psali...), průstřihy na vždy tragického Ivana Vyskočila a mezihrou se synem Petrem, který pod krycím jménem Zdeněk dostal od Arabely opušťák, aby mohl proházet cestičku, jelikož chumelí. Bohužel však dílo nedává odpověď na to nejdůležitější - klekla skutečně Josefovi převodovka nebo prostě řídí stejně blbě jako lže?