Waterloo (1967)

S týmto televíznym Waterloo mám poriadny problém. O tri roky neskôr bol nakrútený rovnomenný film, ktorý zodpovedal mojim očakávaniam a aj preto som mu pridelil štyri hviezdičky. Táto inscenácia sa v štýle "Za málo peněz ..." odohráva prakticky v jednej miestnosti. Nakoniec aj to sa dá, ale musia byť k dispozícii výborní herci a predovšetkým kvalitný scenár, ktorý udrží pozornosť diváka. Herci boli dobrí, Hrušínský vynikajúci, ale ten scenár sa nevydaril. Takže trojhviezdičkové sklamanie.

Inscenace, která se téměř celá odehrává v jedné místnosti během deštivé noci před bitvou u Waterloo. Měl jsem pocit, že sleduji divadelní představení, minimalistická scéna a moře dialogů v dlouhých pasážích beze střihu. Prostě mazec! A herecké obsazení, ze kterého srdce plesá radostí. Rudla jako Napoleon nemá chybu, jeho namaskovaný nos mu sedí dokonale a když spustí příkazy, rozkazy nebo otázky, dech se tají a mráz běhá po těle. Jeho manželku Pavlínu, kněžnu Borghose bravurně ztvárnila Irena Kačírková, věrného gardistu Zdeněk Štěpánek a doktora František Smolík. Všichni další byli ve svých rolích tak přesvědčivý, že jsem hltal každá jejich slova, gesta, výrazy ve tvářích. Boha jeho, tohle vidět v té době na divadle! Za zmínku rozhodně stojí také hudba Luboše Fišera, složená z tamborských rytmů, které dramaticky podtrhují už tak napjatou atmosféru. Scénář napsal odborník na historické romány Jiří Šotola, za kameru se postavila legenda českého filmu Jan Stallich a režie se ujal zkušený režisér televizních her Jiří Bělka. Snímek mám na vhs a po dlouhé době jsem ho viděl na Cs Filmu v krásné zdigitalizované formě a to je požitek par excellence. Co umocňovalo sklíčenost nadcházející bitvy byly písně vojáků, kteří v dešti zpívali a čekali na rozkaz k útoku. Velmi silné.

Hrušínský dal toho Napoleona tak od srdca a videl sa mi taký reálny, že je to možno najlepší Napoleon vôbec, správny odľud. Bol to pán herec a nemal problém byť raz Švejkom a potom generálom, všetko rovnako geniálne. V tejto inscenácii je celá tragédia Waterloo v jednej miestnosti a o masovej armáde stačí počuť. Nesúvisí to s filmom, ale nikdy ma neprestalo udivovať, ako je možné, že Francúzi dodnes uctievajú tohto svojho masového vojnového vraha a stavajú mu pomníky. ––––My máme vepřede samou mladou pěchotu. Jsou to děti. – No a? Tak jich pár tisíc padne. A já pošlu dalších pár tisíc. A dalších. … Francouzská armáda může všechno. Evropa čeká, až ji zas dobudem. – Ať žije císař!

Výborná osobná dráma približujúca posledné hodiny cisára Napoleona pred rozhodujúcou bitkou. V chvíľach samoty či v spoločnosti sestry, lekára, generálov alebo ministra polície uvažuje vojvodca nie len nad aktuálnou bojovou situáciou ale aj nad sebou, svojím postavením a životom. Filozofické úvahy o vojne, národoch, vodcoch a ich postavení v dejinách plynú v napätej atmosfére takmer bez pričinenia produkcie, ktorá sa spolieha predovšetkým na skvelý herecký výkon Rudolfa Hrušínského. Ten stvárňuje hlavnú postavu tak dokonale, že vskutku uveríte, že je Napoleon Bonaparte. Ostatní herci mu síce rôzne, ale predsa dôstojne sekundujú.

Trocha toho žvatlání...1)  43letý první tajemník Svazu československých spisovatelů Jiří Šotola zahájil své historické spisování právě divadelní hrou Waterloo v roce 1967. Následovalo dalších 6 televizních inscenací, 1 divadelní hra/záznam a 1 kniha s historickými náměty. Možná právě proto kolegové komentátoři vnímají inscenaci Waterloo jako primárně historickou hru. To je ovšem omyl._____ 2)  Historie u Šotoly funguje jen jako kulisa pro řešení moderních otázek o moci, vině, odpovědnosti či smyslu života. Napoleon přemýšlí jako současný člověk, analyzuje svou psychiku, únavu, smysl moci i osobní selhání. Maršálové nemluví vojenským jazykem své doby, ale jazykem současné racionality. Postavy hovoří civilně až ironicky, jejich promluvy mají místy anachronickou psychologickou hloubku, což do roku 1815 rozhodně nepasuje. Místo historického patosu pak vzniká jakási existenciální debata._____ 3)  Plytkost historizujícího sdělení vynikne zvláště v rozhovoru Napoleona s osobním lékařem. Měl jsem pocit, že lékař spíše představuje naděje blížícího se Pražského jara, které jsou konfrontovány s dosud panující ideologickou rigiditou. Mluví se o neschopnosti vedení, o tragických důsledcích slepé poslušnosti, o odpovědnosti jednotlivce vůči systému, o pádu velké ideje, která se vyčerpala. Pražské jaro je za dveřmi._____ 4)  Samotný text je didakticky školometný, aby prezentované moudrosti došly každému divákovi._____ 5)  47letý Rudolf Hrušínský (Napoleon) spolu se škálou špičkových herců své doby je důvodem mé třetí hvězdičky.