Neviditelný (1965)

Ufff, za mě úplný psychologický horor. Film mě velmi překvapil a rozsekal. Téma je silné a myslím, že dosud v naší společnosti aktuální. Rodina jako uzavřený systém manipulace, vlastnění členů rodiny a nakonec i zneužívání. Hlavně, aby se nic nedostalo mimo rodinný kruh, i za cenu utrpení členů rodiny. Skvělé herecké výkony, mrazivé scény, pomalé tempo...

Veľmi dobrá psychologická dráma, na ktorej žiaľ už vidieť zub času. Hlavne technicky už kópia, ktorú som videl trpela viacerými problémami okrem bežných poškodení. Produkcia je celkom dobrá a dramatické momenty vie podporiť hudobnou kulisou typickou pre československú kinematografiu tohto obdobia. Žiaľ mimo dramatické scény vládne zvukové vákuum a hercom sa nedarí tento priestor svojimi hereckými výkonmi dostatočne vyplniť. Celkovo však herci svoje úlohy plnia dobre, hoci Jaroslava Tvrzníková spočiatku dosť prehráva a jej hrané úzkostné emócie sa mi zdali príliš excitované. Keďže nejde o jedinú adaptáciu tohto príbehu, nevyhnem sa porovnaniu s novšímProkletím domu Hajnů, ktoré má podľa mňa omnoho lepšiu atmosféru aj vizuálne stvárnenie a lepšie herecké uchopenie. 70%

Pan inženýr sa prisťahuje do rodiny podivínov a postupne sa nestačí čudovať. Že je jeden neviditeľný, je to najmenej problematické. Inscenácia má ponurú až hororovú atmosféru, čo k príbehu patrí, ale nakopilo sa toľko všelijakých technických nedostatkov, až je to škoda. Zlý obraz aj zvuk, blúdiaca kamera a nakoniec bábika ako dieťa, pričom som nevedel, či má predstavovať živé dieťa, alebo je to náhrada pre psychiatrický prípad. Pri filme som mal často pocit, že vynechal dôležité obraty, obraz stmavol, rozsvietil sa a boli sme niekde celkom inde bez poriadneho vysvetlenia dôvodov a uplynulých udalostí. V podstate filmové sklamanie. ––––Petře, nedá se vám nic vytknout, jenom snad, až příliš dokonalý, až jde z té vaší dokonalosti strach. Jakoby se vám nedostával cit. –––– Neexistuje něco jako dědičnē šílenství. Můžeme mluvit jedině o dispozici, sklonech...

Dnes už mám možnost srovnání s filmem Prokletí domu Hajnů a na tomhle příkladu je krásně vidět, jak lze tutéž látku zpracovat naprosto rozdílným způsobem. U snímku Neviditelný je o něco lepší obsazení. Jenže zatímco ve Svobodově filmu dostal Petr Čepek větší prostor, zde Rudolf Hrušínský ani moc ne. Rozdíl je i ve ztvárnění postavy služky. Zde je Iva Janžurová hodná, vždy po ruce, aby pomohla, Evelyna Steimarová byl vypodobněna jako vypočítavá mrcha. Hlavní problém ale vidím v tom, že se celý děj natočil ve studiu. Osobně jsem toho názoru, že spojit ty dvě verze dohromady, vznikla by třetí, ale asi ta nejlepší.

Snad největší psycho na poli ČST inscenací. Již Havlíčkova předloha musí být dost silná káva, protože se zevrubně zaobírá rodinou, stiženou těžkou psychickou chorobou. Zpracování to však posouvá na ještě vyšší level, kde se herci pohybují jako ve snách, hudba neustále cuchá nervy, a kamera se v klaustrofobických úhlech komíhá a rozostřuje - ať už schválně, nebo dílem zubu času, jelikož dochovaná kopie místy zrní a rozpíjí se jak poznámky v deníku neviditelného.