Já, Natálie (1969)

No to byla teda "komedie"; taková ze které člověk chytí depresi. Je to sice krásně civilně natočené i zahrané, jsou tu svižné a občas i vtipné dialogy a děj doprovází zvláštní sentimentální písničky. Nicméně hlavní hrdince je dost těžké fandit. Myslí si, že je ošklivá (není), takže má mindráky, díky čemuž útočí na lidi, neustále něco řeší a hlavně dělá co ji samotné vadí - soudí podle vzhledu. Tu odpálkuje ošklivého nebo ňoumovitého kluka, tu odsoudí strýčkův vztah, aniž by do něj viděla a nechápe, že i hezcí lidé mají problémy. K tomu ve filmu umřou dva lidé a když jsem začal hrdince konečně fandit, přijde špatný konec... no ideální komedie na zlepšení nálady (ironie). Objektivně na 3*, ale do noty se mi to netrefilo. PS: Debut Al Pacina je 10sekundový balící štěk na diskotéce (či jak se tomu tenkrát říkalo).

Snímek se rozděluje scénáristicky na dvě části. Zatím co ta první se zaobírá tématem sebevědomí, empatií a postavením ženy ve společnosti, tak druhá skočí náramně s úsměvem a kvalitně do romantické komedie, která by mohla dát fakáč všem těm novodobým Bridget Johnsovým, filmy s Amy Schumer apod. Krása je subjektivní věc a každý vidíme věci jinak a Natalie si těchto věcí není vědoma a proto uvažuje jako impulzivní drama queen a okolí nechápe její činy. Ovšem finále ji poučí o tom, že krása není všechno a i krásní lidé mohou být v životě nešťastní. Na tu dobu hezky natočená komedie, smál jsem se opravdu často a to nejsem největší fanoušek komedií. Na film jsem se původně díval se záměrem debutu Pacina, kterého jsem si užil asi 10 sekund, ale i tak to stálo za to a užil jsem si celý film.

Prekvapivo zaujímavý filmík. Dalo by sa povedať ze nesmierne príjemne sa mi naň pozeralo, film o hľadaní sebe sama a tak. A random party guy č.2 Al Pacino na dve a pol sekundy poteší. Len podobne ako u iných filmov aj tu som mala dojem, že hlavná postava o sebe hovorí aká je škaredá a pritom je veľmi pekná

Sympatický a i po letech funkční pokus amerických studií vyrovnat se s emancipací žen a liberální proměnou společnosti. Trpí sice polovičatostí a nedostatkem odvahy, kdy např. dívku, kterou její okolí vnímá jako ošklivou, hraje ve skutečnosti půvabná herečka, jakkoliv osobitý půvab Patty Duke určitě není totožný s antickou krásou dejme tomu Grace Kelly. Je to prostě takový mezistupeň mezi konzervativní kinematografií 50. let a rozmachem amerického nezávislého filmu let sedmdesátých. Na začátku měli filmaři našlápnuto k tomu natočit společensko-kritické drama, ale docela rychle to sklouzlo ke slušné romantice s komediálními prvky. Každopádně ten film stojí a padá s Patty Duke, která v 60. letech byla na vrcholu a natočila své nejzásadnější role. Celkový dojem: 75 %.

Příběh dvacetileté židovské dívky.