Červený drak (2002)

Pamatuju si, jak tenhle film v době jeho premiéry strhaly filmové (tehdy ještě papírové) magazíny, jako Cinema, Premiere atd. a jeho nejlepší hodnocení bylo čistě průměrné. Hodnocení na čsfd tehdy svítilo modře někde v okolí 60 %, halt "odborní" recenzenti ovlivní zpravidla masu. Nicméně mně seČervený draklíbil už tehdy, oceňoval jsem jeho atmosféru, herecké výkony (skvělá ústřední trojice Ralph Fiennes, Edward Norton a Emily Watson; Anthony Hopkins se svojí další variací na Hannibala Lectera sice už neoslnil, ale svoji práci odvedl také slušně) a nikdy jsem nepochopil, co proti němu ti odborníci vlastně měli. Jsem rád, že časem byly profi recenze zapomenuty a dnes už hodnotí lidéČerveného drakačistě podle svého vlastního dojmu - a na čsfd díky tomu už svíti červeně se zaslouženými 75 %. Samozřejmě na geniální (a pro mě 100%)Mlčení jehňáteknemá, ale stavím ho rozhodně výš nežHannibala.

Rozhodně lepší než Hannibal, ale stejně mě to moc nevzalo. Od filmu jsem měl velká očekávání a zněl že bude dobrý, ale nevzal mě tak, jak měl. Dalo se na to dívat, ale protože filmy zásadně nevypínám, dokoukal jsem ho spíš tak z donucení. Dějově je to nic moc a Anthony Hopkins se tu znovu moc nepředvedl. Za mě je zbytečné točit takovéhle filmy jen proto, aby se dál těžilo z úspěchu Mlčení jehňátek, to už je spíš zlodějina.

Úvodní scéna je to nejlepší, co v Lectrovské sérii kdy spatříte. Naprostá pecka, vystihující pohnutky a rozpoložení pana doktora v pár minutách ... I zbytek filmu je super, pozměněné obsazení ústředních postav neruší a představitelé hlavních rolí Norton, Fiennes a Watson opravdu hodně dobří. A závěr, který celou sérii propojuje je jen třešinkou na dortu ...

celou dobu jsem si rikala, ze tenhle film je fakt dobrej. nortonova bezemocnost mi nevadi, slepa holka je zde naprosto famozni a ani dej zbytecne nezadrhava. co mi ovsem vadilo, byl hanibaluv prostor, osekanej do plytky filosoficky sracky, neuveritelni policejni oficiri a jako ten konec? pardon, ale to snad bylo uz trosku navic ne? ze by to misto nej koupil nekdo jinej? a ze by po akci znovu povstal, tentokrat v podobe cedniku? jasne….

Červený drak je precizně vychlazený návrat ke kořenům psychologického teroru, který neřve, nešokuje za každou cenu a místo toho trpělivě utahuje smyčku kolem divákovy pozornosti. Není to dekadentní opera jako Hannibal ani revoluční šok jako Mlčení jehňátek – je to disciplinovaný, soustředěný thriller, co ví přesně, kde má přidat a kde raději mlčet.
Film staví napětí na metodické práci s myslí predátora i lovce, na pozorování detailů, tichem a pomalém sbližování dvou světů, které se nutně musí srazit. Vyšetřování tu není jen procedura, ale psychická eroze, při níž každá stopa něco bere – klid, jistotu, spánek. Atmosféra je temná, ale ne přepjatá; chladná, ale čitelná. Přesně ten typ napětí, který nesedí na špičce efektu, ale na páteři příběhu.
Ústřední antagonistická figura není karikatura, ale znepokojivě lidské monstrum, jehož děsivost pramení spíš z vnitřního chaosu než z okázalého násilí. Protiklad k němu tvoří vyšetřovatel, který ví, že každý návrat do temnoty něco stojí – a film mu ten účet neodpouští ani na vteřinu. Dialogy jsou přesné, bez zbytečné exhibice, a každé setkání s kultivovaným zlem má váhu, i když je krátké.
Červený drak je zkrátka pevně vystavěný, dospělý thriller, který možná nešokuje originalitou, ale exceluje řemeslem, atmosférou a psychologickou poctivostí. Film, který chápe, že největší hrůza není v krvi, ale v tom, jak snadno se dá zlo pochopit – a jak těžké je se mu nepodobat. Tichý, temný a zatraceně soustředěný návrat do světa, kde se jehňata už dávno naučila mlčet.