Horoskop (1969)

(KB - J) HOROSKOP je ukázkovým příkladem tzv. "novi(go) film(u)", trendu později označenému jako "černý film", protože ukazuje především to negativní z balkánské společnosti. Při sledování debutového snímku Bora Draškoviće se divákům obeznámeným s československou novou vlnou, která je s tou černou srovnatelná, vybaví poetika či dokonce konkrétní scény nebo pasáže z děl Formana, Chytilové, Uhera ad. Zmíněná dvě česká jména jsou určující, protože jejich snímky - stejně jako tento Bora Draškoviće - jsou svým živočichopisem nadčasové, přestože se vztahují ke konkrétní dobové - politické situaci. Je možné (nad?)interpretovat závěrečný sled událostí, jemuž předchází přítomnost vojsk, jako komentář k sovětské invazi do Československa. Lze si také všímat toho, jak je akcentován vliv západní kultury, především v případě místního stánku exploatujícího exotickou cizinu a hvězdu. I přes tuto alegorii a dobovou symptomatičnost je ale vykreslení generace mladíků, kteří se nachází ve stavu před dospělostí, vyobrazení místa, kde se dá zabíjet čas nesmyslnými sázkami, a ukázání maloměšťáctví obyvatel, které z jejich ignorantského stavu nic nevytrhne, všeobecně platné. Specifická práce s temporytmem, jenž odpovídá letní atmosféře nudy, nápadité zacházení s prolínáním diegetické zvukové a hudební stopy či selekcí vybraných zvuků činí z HOROSKOPU zároveň soběstačné dílo, které si lze zapamatovat a o kterém lze mluvit i jinak, než v intencích "scéna na slavnosti byla jako z Formana" a "destruktivnost mladíků evokovala Chytilovou".

My puritáni, kteří víme, že vlna slouží pouze k pletení, nemáme radost ani z té černé. A to kupodivu ani v případě lenivého léta a příběhu partičky budižkničemů a jedné pseudo sexy trafikantky (co na tom, že se jinak Milena Dravić honosí takovými fláky jako Bitva na Neretvě nebo Skupinový portrét s dámou). Nicméně jsem se seznámila s několika epochálními gagy, mezi které patří například rvačka za pomoci jízdních kol nebo sebevražda rozhněvaného polonahého muže v okénku jedoucího vlaku. Jinak děkuji, ale již nebudu. Snad jedině, až se zbavím dojmu, že Dragan Nikolic je celý Giuliano Gemma. Ačkoli, co ten by dělal v dnešní Bosně a Hercegovině?

Film byl uveden ve Filmovém klubu ALFA Sokolov v sezoně 1979/80.

“Láska bolí,” řekl zajíc a seskočil z ježka. Tato věta, vyřčená jednou z hlavních postav, jako by vystihla celý film. Píší se 60. léta. Takřka ve všech státech světa je znát určitá systémová obleva a Jugoslávie není výjímkou. Pět mladíků, mezigenerační konflitky, rebelie, performace, zamilovanost, soupeření, zmatení, pocit zbytečnosti a jedna krásná dívka, vše odehrávající se pod rouškou klidu, bzukotu cikád a spalujícího přímořského žáru. Čím dalším si musí naši rebelští hrdinové projít? Jde o generační zpověď, nesoucí sebou určité prvky surreality, podávající skoro až dokumetární obraz své doby.(18.10.2015)

Je pozoruhodné, nakolik se v Horoskopu odráží motiv „kruhu“. Film „rámuje“ detail želvy – snímek se na konci vrací tam, kde původně začal. Partička opalujících se, nudících se mladíků je „rozestavěná“ do kruhu. Důležitou roli hraje kolo (bicykl) jakožto dopravní prostředek, na kterém se navíc ve filmu i jezdí dokola – kolem prosklené budky, v níž sedí Milena Dravić. Průhlednost, a částečně i jeho otevřenost nahrává takovému kroužení (námluvám), které je ale spíš iluzí volnosti (prostupnosti), protože je ve skutečnosti pevně ohraničené z jedné strany nádražní halou a z druhé vlaky. Horoskop je každopádně hravý, formálně vynalézavý a ve finále také překvapivě znepokojující film, který velmi věrně napodobuje poetiku a styl některých ikonických „novovlnných“ (ať už francouzských nebo jiných) snímků.(19.01.2013)