Hledá se táta! (1961)

Jaká škoda, že František Daniel nemohl naplno rozjet dráhu filmového režiséra. Jeho první (a zároveň předposlední) snímek totiž není špatný a některé jízdy kamery jsou opravdu skvělé. Když k tomu připočteme herecké výstupy pánů Brodského a Sováka (v malých rolích policistů) a samozřejmě úžasného Vladimíra Menšíka, máme z toho velice nadějný debut. Daniel bohužel později emigroval a věnoval se výuce nových filmařů. Silné tři hvězdičky.

Místy jsem to těžce nechápal, protože o adopci něco málo vím a také vím, jak tehdy probíhala. Potřetí jsem na to však koukat odmítl, takže některé scény pro mne nepochopeny zůstaly. Ke konci mi to připadalo jako nějaká krimi komedie, ovšem u které jsem se zase tak moc nesmál. Pár dobrých hlášek to tahá ze spodní hranice hodnocení.

Ta zápletka tak dobrá nebyla, ale Vladimír Menšík to pořádně rozsvítil. Bez něj by byl film poloviční, protože i z běžných situací udělal alespoň lehce zábavné. Jak to celé dopadne jsem začal tušit zhruba v polovině. A dobrý konec to také má. Je to zkrátka film z počátku šedesátých let, a udělaly se v té době lepší. Nicméně své dobré momenty komedie má. Ovšem čím jsem začal, tím skončím, bez Vládi Menšíka...

Podruhé se mi povedlo celkem náhodně chytnout kolem Vánoc tenhle film v televizi a jenom jsem se utvrdil v tom, že je to famózní, a přitom zjevně dost nedoceněná věc. Na jednu stranu nepřekvapí, že Hledá se táta! nemá místo někde v kánonu českých filmových hitů - raná 60. léta se pořád chápou primárně skrze nástup nové vlny, kam tahle vztahová komedie rozhodně ani náznakem nepatří. Věhlasný Frank Daniel, pro kterého jde v podstatě o solitérní počin, nad kterým měl coby scénárista i režisér největší autorskou kontrolu, sem totiž vpašovává narativní a stylistické postupy typické hlavně pro hollywoodskou kinematografii. Přirozeně užvaněného Menšíka zasazuje do rámce kulometné screwball komedie, kde mu hlavní sparring partnerku dělá Gabriela Vránová, a skvěle proplétá a vzájemně dynamizuje romantickou linku s detektivní pátračkou. Z Hollywoodu sem Daniel přenáší i na naše poměry nezvyklou vypravěčskou úspornost a preciznost, brilantní je hlavně celkové inscenování předkamerové akce (to vrcholí v přelidněném závěru uvnitř stísněné kanceláře) a práce s hloubkovými kompozicemi nebo svícením. I vzhledem k hořkému "happy-endu" mi to připadá jako výtečný pokus o neobvyklý transfer cizorodé poetiky do našeho prostředí. K něčemu podobnému dřív směřovali třeba Kolár s Lamačem nebo pak částečně i Frič, ale tenhle Danielův nenápadný majstrštyk si myslím zaslouží minimálně stejně velkou pozornost.

Koukám, že vlastně toho Menšíka vůbec neznám. Před časem Ikarův pád, teď tenhle roztomilý příběh o hledání táty, je to čím dál lepší. "Prokristapána, vy se taky někdy smějete?" "Proč se ptám? Třeba proto, že vás rád slyším odpovídat." "Tlamoun mexickej, von vůbec nejí, jenom jim takhle skrz ty žábry cedí ten plankton. A máma, ta si plave bůhví kde." To jsou hlášky, na které díky tomuhle krásnému filmu nezapomenu.