Gekkó no sasajaki (1999)

Označovať režisérsky debutAkihika Shiotuz roku 1999 za kontroverzný je možno trochu prehnané. Ak už niečo, tak príbeh o D/s vzťahu medzi sedemnásťročnou stredoškoláčkou Satsuki (Tsugumi) a jej rovnako starým spolužiakom Takuyom (Kenji Mizuhashi) je svojsky(!) ľudský. V diele vychádzajúcom z rovnomennej manga predlohy totiž Shiota dokáže veľmi dobre pracovať s postavami (rozumej dvoma hlavnými protagonistami), postupne budujúc ich charaktery a vykresľujúc neľahko sa na povrch derúce pocity. Interakcie dvojice sú prakticky od začiatku postavené na vnútornom aj vonkajšom konflikte, keď sa obaja snažia zistiť, kým v skutočnosti sú, čo sa neskôr pretavuje do dominantnej, respektíve podriadenej úlohy v ich vzťahu. Ani potom ale nie je úplne jasné, či sú Satsuki a Takuya naozaj tými, kým zdanlivo sú. A práve na tom príbeh filmu profituje, pretože necháva diváka, aby sa rozhodol, čomu chce veriť.Gekko no sasayakiale získava plusové body aj vďaka dominantnému (pun maybe intended) hereckému výkonu Tsugumi a nenápadne vynikajúcej kamere, ktorá zaujme najmä v pohybe (scéna pri jazde na bicykli popri ryžových poliach je vizuálne geniálna).(09.10.2025)

Moonlight whispers velice verne zachycuji pocatky objevovani fetisisticke natury vlastniho libida, at uz v jeho pocitech, ze jako "muz" a opora je neschopnym, tak v jejim odmitani vlastni podle podstaty a obecneho zjisteni, ze vas vztah nikdy nebude ten tradicni, pokud mate dojit naplneni. Nastesti tak cini zcela prirozene bez uhlazenosti a jiste stylizace (v celem filmu se neobjevi ani jediny kus erotickeho pradla, lizaji se nenalakovane nehty v sandalech bez podpatku), kterou vetsinou zapadni produkce vycpavaji pocity studu, ktere v nas takove vyjevy probouzi. Zaverecny pseudodialog postav jen umocnuje celkovy civilni dojem a tudiz je pro me tento film jednim z mala, ktery skutecne verne zachycuje podstatu a svym zpusobem absurditu (dominant je otrokem potreb submisiva) realnych D/S vztahu. Takovych filmu veru moc neni.(30.06.2018)

Pri dialógoch typu :" Prepáč . Stále prší , že ? "a pritom tam jebe prietrž mračien o 106 , ma ide šľak trafiť , a keď k tomu ešte vybrnkáva do rytmu " kotlikářská " gitarka od Nedvěd brothers , tak to je už fuckt na mašľu ! Ale to sú len detailíky , ktoré nemali vôbec vplyv na moje hodnotenie .(12.08.2010)

Je rozhodně fajn, jak dramaticky se filmu daří na d/s vztah nahlížet. Tedy, d/s vztah, který je jaksi po chuti jen jedné polovičce páru. Jenže není rozhodně fajn, jak dlouho trvá než se chtěným nedopatřením tyhle choutky dostanou ven. Než se začnou řešit nahlas a řešený nešťastný vztah někam posouvat. A to sice dosti zajímavým, depresivním, nehezkým směrem, ale zároveň si režisér hrozně podlamuje nohy jasným namalovaním lajny, kdo je tady ten nenormální a kdo ten nechápavý. Aspoň nějaký ten nadhled by rozhodně neuškodil. A prostě si nemůžu pomoct, ale film zabývajícím se jakýmkoli sexuálním fetišem by snad měl být aspoň trochu sexy. Toto je hrozně odtažité. Ale ke konci šokující dostatečně. A při super zápasech v Kendu si nejde nevzpomenout naklasiku(10.05.2008)

Takujovi je 17 let. Na střední škole chodí na tréninka kenda, aby mohl být poblíž Satsuki, kterou miluje, ale neodváží se jí to říct. Dokonce si ji tajně fotografuje a opatřuje různé její věci. Jednoho dne, když Takuje předává Satsuki milostné psaní od svého kamaráda, zjistí, že i Satsuki ho má ráda. Začnou spolu chodit. Ale Takuja se zděšením zjišťuje, že vůbec není spokojený. Že mnohem lepší to bylo, když Satsuki z povzdálí sledoval. A ze všeho nejraději by byl na místě Satukiho psa.(15.03.2006)