Fortunella (1958)

Typická talianska, ukričaná komédia.Gulietta Masinavšak do toho dala všetko. Myslím, že rola Fortunelly jej dokonale sadla a ona sa v nej našla, podobne akoAlberto Sordi,v role ukecaného, ľahkovážneho zaháľača, ktorý ju využíval. Masina sa prekonávala, energia z nej sršala na všetky strany. A to ako sa nevzdávala a stále išla ďalej, bolo tiež obdivuhodné. Nakoniec aj ten jej sen, že je dcérou kniežaťa mal svoj zmysel, dodával jej nádej na lepší život. Milý, vtipný koniec, ma doslova zahrial pri srdci.

Asi to vyzní hnusně, ale tohle je béčková verzeCabiriiných nocí. A v tomhle případě pak záleží, jak moc máte rádi tenhle Felliniho film a jak moc chcete vidět něco podobného mnohem výrazněji zabarvené do klasické italské komedie a naopak s výrazně utlumenou specifičností, vážností i určitou realistickou hloubkou. Zase na druhou stranu, skvělá Giulietta Masina v hlavní roli vám zůstane... ale stačí to? Mě osobně moc ne, jelikož i přes silné finále to celou dobu hlavně je právě typická italská komedie a jejich humor jde prostě mimo mě. A tak i tady jsem musel zvládnout nejednu hysterickou a uřvanou scénu, většinou velkých hádek, které byla zamýšleny jako třeskutě humorná a já na ně jen zíral s kamennou tváří. Hlavní problém mám s tím, že jich je tu na mě příliš a přitom brání se plně rozvinout příběhu Fortunelly, která nechce už žít u grázla a naopak začít nový život, který by naplnil její sny o lepším životem v stálejší pozitivní situaci, jenže s její minulostí a určitou naivitou to půjde dost těžko. Zároveň ani nutně nepotřebuji, aby se z toho stalo depresivní drama, ale prostě... Asi jinak, zpátky keCabriiným nocím- ten film má podobný průběh, podobnou hlavní hrdinku, podobně osudový nový vztah a závěr s naprosto stejným vyzněním. I tenhle film střídá vážné a humorné, občas je rozverný, občas smutný a ve stylu dohasínajícího neorealismu. Se vším ale dokáže perfektně pracovat, tudíž to umí i vybalancovat a právě proto je výsledek tak silný. Tady se ale vše dávkuje ve formě na sebe navazujících gagů, což je prostě schéma pro čistou komedii a nemůžu říct, že by to byla špatná volba, kdybych si s tím stylem humoru rozuměl. Jenže když něco velice podbného může vypadat mnohonásobně líp... tak mi podobaFortunellynemůže zrovna stačit. I přes pár skvělých jednotlivých scén, které samy o sobě fungují perfektně. 3*

Pojazdná vetešnica Nanda sa po návrate spoza mreží z viacerých príčin (ale obzvlášť jednej konkrétnej) nevie zaradiť do predošlého života s nie práve najpríkladnejším obchodným aj životným partnerom Peppinom a istú šancu na zmenu jej ponúka v nočných rímskych uliciach postretnutý profesor, na jej pomery asi až príliš bonvivánsky. Taliansky temperamentnou komédiou, s trochou ľudského dojemna v závere, sa taktiež prelínajú predstavy hlavnej hrdinky o neobyčajnosti jej pôvodu. Herecky vynikajúce, hudobne povedomé, filmový zážitok za štyri nočné kúpele vo fontáne.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

„QUANDO UN UOMO HA BISOGNO DI SOSTENTARSI, FA COSE INIMMAGINABILI.”[=KEĎ SA ČLOVEK POTREBUJE UŽIVIŤ, ROBÍ NEPREDSTAVITEĽNÉ VECI.]•Predsa v tomto danom prípade - naostatok ide o vskutku mierne roztržitú, čiže tým pádom na taliansky spôsob štruktúrovanú, vzťahovú komédiu - s potenciálnymi dramatickými prvkami, ako povedzme i do úvahy spadajúcim, obohatením príslušnej atmosféry; nemôžem si nijako zvlášť zase pomôcť ani v tom úplne klasickom ponímaní, no príslušné spracovanie mi nenormálne pripomínalo, iné "felliniovské" spracovania z predchádzajúcich liet minulých: najprvLa strada,  à la vzťahový trojuholník, a následne potom azda ajLe notti di Cabiria, ako životné peripetie z pohľadu ústrednej ženskej protagonistky; tým proste narážam predovšetkým iba na to, že talianska predstaviteľka v podaníG. Masinovej, mimochodom, účinkujúcou vo všetkých, o pár riadkov vyššie, spomínaných dielach - sa v podstate tentoraz akosi len znovu „prehrávala, ako obohraná platňa”, čím ale vôbec nechcem naznačiť, že by bola netalentovanou predstaviteľkou - práve úplne naopak, keďže ju právom považujem i za mimoriadne talentovanú, ale zároveň aj Z A pomerne dosť „zaškatuľkovanú” predstaviteľku, ktorá sa asi nikdy nedokázala poriadne vymaniť z daného tieňa?•Vo všeobecnosti by som mohol ešte okrem iného doplniť aj to, že toto dielo mi príliš extra nesadlo ani v rámci režisérskeho uchopenia, keď namiesto De Filippa, by som si skôr na režisérskej stoličke, dokázal predstaviť niekoho typuCMR:Comencini,Monicelli,Risi→ posledne menovaný by rozhodne tomuto dielu vtisol oveľa špecifickejšierysy!

Italské uličky a chátrající obydlí přímo zapáchající stářím oněch předmětů z rukou vetešníka, kouzelně odvázaná Giulietta jako Nanda/Fortunella a její prostí společníci... a toulání se životem i s kouskem pohádkového snění. Příběh si celkem nenápadně odkračuje v uvolněném rytmu spolu s hlavní hrdinkou, ale na komedii nečekaně v jedné scéně (z nemocnice) dospěje i k silnému vyvrcholení a mezi tím nabízí spoustu zábavných scén. S velmi hutnou atmosférou vynikají především ty noční, ať už probíhá poblíž hřbitova tajuplný noční kšeft, zpestřený dlouhou noční procházkou mezi hroby, rozjíždí se kdesi v poli hazardní hry, nebo nám rázem na chvíli v lese při návratě zmizí vlastní dům. Alberto Sordi, jenž si střihl lichého vetešníka, mě baví svým svérázně energickým projevem ve většině filmů své doby, tentokrát ho ovšem ještě v rámci vedlejších postav trumfl americký „host“ Paul Douglas coby místní zápasník, co si nechává říkatprofesor! a jehož scény ve velké akci, ať už na ulici nebo v ringu, přinesly rovnou jeden ze zážitkových vrcholů filmu. Federico Fellini sice přímo nezrežíroval, ale napsal tady za mě určitě jeden ze svých nejzábavnějších filmů... a Nino Rota složil (a později pro CoppolovaKmotrajiž tedy pouze oprášil a zrecykloval) zpětně jednu z nejslavnějších filmových melodií všech dob, která se celých 12 let před svou největší slávou line příběhem Fortunelly v nejrůznějších variacích.[80%]