Femina ridens (1969)

Originalitu snímku uprieť nemožno. V ultramodernom príbytku sa odohráva boj sociopatického mizogýna proti jednej z rádu žien. Keď sa však do toho antihrdina oprie citovo, prestáva byť pánom svojho chladného plánu. Komorne ladené netradičné čosi má zaujímavú myšlienku, ale len priemerné spracovanie a dokašľaný koniec, ktorý nesedí o to viac, ak si ho zoberieme spätne. Jemná erotika je iba nakusnutá a odpovedá 60. rokom, ale škoda, že do ženskej role neobsadili niekoho krajšieho a atraktívnejšieho - hrdzavka nič moc.

Až na pár momentů totálně komorní romantika všedního vztahu mezi kultivovaným doktorem a mladou novinářkou, kterou proti své vůli uvězní v odlehlém sídle a postupně si ji chce převychovat a zotročit. Jenže kdo je tady nakonec oběť a kdo trýznitel? Decentně úchylná (ale opravdu jen lehce) atmosféra s pestrými barvami, výrazným hudebním doprovodem, polonahým psychedelickým tanečkem, důkladnou očistou zahradní hadicí, sado-maso hrátkami, designově nápaditými vstupními dveřmi a překrásnými interiéry, které by klidně mohli obývat padouchové starších bondovek.■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

On sa rád vyžíva v mučení žien a ich vraždení pri vrchole, ona by chcela mužov sterilizovať. No môže byť lepší základ pre osudovú lásku? Výtvarne krásne štylizované sado maso dielko, ktoré ale nie je ani erotický film, ani giallo. Je ale škoda, že v záverečnom akte tomu dôjde dych, následkom čoho máte dojem, že film trval dve hodiny. Čakajú nás dva zásadné zvraty, čo sa týka ako jeho, tak aj jej. Osobne mi finálna pointa neprišla nijako zvlášť revolučná ani šokujúca, vo svojej dobe možno, dnes už to pôsobilo skôr zmätočne. Ale inak pekne vystavaná hra pre dvoch protagonistov. 70%

Doprdele, jako ja neznasam, ked mam rovnake hodnotenie ako miestny konspiracny teoretik Karel Chrocht, teda miestny picus Karlos80, ktory veri na chujoviny ako NWO, zidovska ritualna vrazda a judaizovanu katolicku cirkev. No ale u tohoto filmu moje srdce artoveho hnedopicha vyslovene zajasalo, lebo mam rad filmovu cervenu knihovnu, ktoru naprikald Verbal nemusi, a milujem filmovy art, ktory - jak je tu uz znamo - dotycny uzivatel verbal tiez nemusi. Film je vyslovene artovy, ma pomale tempo, ale neuspava, vyborne dialogy a namakanu reziu. Dejova linia ustupila dozadu, film je len sledom volnych asociacii a je to len volne poskladana mozaika myslienok, obrazov a scen, ktora drzi pohromade vdaka rezii Piera Schizazappu. Fakt vidno, ze sa reziser pohral s kazdou jednou scenou, doraz sa kladie na detaily a vacsina deja sa odohrava v interieri. Su tu aj casti exterierove v prirode, kde travia cas on + ona. Nikdy som napriklad nepochopil kultovost Antonioniho diela Blow-up, ale tu ma Schivazappa vyslovene dostal, fakt som vyslovene hltal tento artovy film. Skoda velka, ze reziser Schivazappa po tomto filme uz nikdy nic podobne nenatocil, a myslim si, ze tymto dielom nastavil latku teda sakramentsky vysoko . 100 %

O art se nejedná (i přes vyobrazení veleslavné sochy Niki de Saint Phalle "hon-en katedral" - "ona katedrála"), ale i tak má film mnohé co nabídnout. Nejde tu totiž přímo o obsah jako takový, ten by se dal shrnout jednoduše: postupující feminizace společnosti vyvolá u machistického a psychicky nevyrovnaného, leč tím víc metodičtějšího muže, obrannou reakci v podobě snahy o to brutálněji a silněji, o kolik slabší jako muž obecně i konkrétně je, znovunastolit vládu nad ženou. Ale o obsah opravdu nejde, protože všechny verbální projevy onoho chladného inteligentního sadisty neznějí nijak inteligentně, ale spíš jako teorie gen. Jacka Rippera z Dr. Divnolásky... Ne o přímý obsah, ale o film jako celek tu běží. Z jeho celku jsou totiž cítit 60. léta v krystalické podobě (ale ne jako z Antonioniho, není to přeci art...) - design, hudba, místy hrátky s formou, elegantní nahota. Film je navíc značně sebeironický a proměnlivý (i když vskutku k samotnému konci předpověditelný, ale určitě ne od začátku), ne mnoho filmů po dvou třetinách stopáže zásadně změní kurz a začnou podkopávat samy sebe a své postavy.