Slídil (1972)

Nevěřím ti ani slovo - Ale to je pravda!Tady snad nejde ničemu věřit, zde snad nic není pravda.:o Že by bylLionel Twainna scéně už v roce 1972 a  už tehdy se bavil nad zločinem, který nejde vyřešit? Ale kdeže.  Lionel Twain viděl Slídila a až na základě toho se  rozhodl obžalovávat všechny obelhávací detektivky, co do poslední chvíle převrádějí děj a vymýšlejí si okolnosti a postavy, které předtím vůbec neexistovaly. Je pravda, že mi je možná ona zmíněnáVražda na večeřiz podobného ranku i doby svým totálně nadneseným parodickým vyzněním  asi přeci jen sympatičtější  než tento Slídil, který se hlavně s přibývajícimi minutami tváří vážně. Větší nadhled by mu možná slušel. Ovšem  jinak nemá k naprosté dokonalosti daleko.  Je to Vynikajcí konverzačka o ,,životě jako hře´´  Neustálé vymýšlení zábavy a bojovek je ale zahrávání si s ohněm. Vše se může otočit. Převaha mezi hráči se může v mžiku vystřídat  a jistota se rozpadnout během okamžiku.------------  Jeden dům a dva herci. Naprosto komorní podání, které otevírá prostor pro skvělý silný chytlavý  příběh, s precizností napsané dialogy a výrazné herecké výkony s barevnou pestrou poloh.  Za  minimalistických prostředků maximání zažítek. Jojo, to prostě obdivuji. Film taky  dobře  glosuje nabubřelost literátů a různá otřepaná klišé,  hlavně stereotypní   představy o práci detektiva ve srovnání se skutečností. Musí být zločiny vždycky opravdu zábavné rébusy k řešení?  Není detektivní práce spíše jen o dobře naučené  profesionální rutině, než o romantice zahalené v oblacích dýmu, geniálních dedukcích a dramatických odhaleních? . -------Děkuji  Willymu Kufaltovi, že mě na tento film už před drahnou dobou pravidelně  upozorňoval a připravoval, jako na něco, co budí takovou nenávist a hořekování, až se to musí začít  milovat (:D) Dokonce se pravidelně zmiňoval o skvělém svatečním herci jediného filmu Aleci Cawthornovi, který by zde měl předvádět mistrovský výkon, kterým překonal i samotného Caina. Až jsem (ačkoli jsem předem čekal film dvou herců) na mystifikaci s Cawthornem skočil a věřil tomu, že snad sehnali nějakého Cainova dvojníka.:D No, po odhalení si říkám, jaký jsem pitomec, co naletí skoro šedesát let starému fóru.:D Ale je to jen možná další potvrzení toho,  jak je Slídil mystifikační, ve svém fabulování promyšlený a jaký mysteriozní přesah přenáší i na samotného diváka.

Slídil je filmem, u kterého se v jeho hodnocení výrazně rozcházím s většinou. Laurence Olivier i Michael Caine jsou skvělí herci, původně divadelní hry převedené na film se mi také často líbí a někdy jsou dialogovky parádní… tak co tady byl za problém? U podobných filmů, kdy si režisér hraje s divákem, velmi záleží, jestli na jeho hru divák přistoupí, či nikoli.Mě to nevtáhlo a já jen sledoval dva sebestředné chlápky, kteří chtěli jeden druhého co nejvíce oblbnout. Námět, kdy si pozve podvedený manžel domů milence své ženy a snaží se ho… uargumentovat :-), mě vůbec nebavil. Samotné jejich dialogy mě také nudily a já u nich několikrát zaspal. Film jsem sledoval snad čtyři večery a popravdě si z něj moc vtipných replik nepamatuji. Hodně dialogů bylo přetažených, často byly zbytečné záběry a prostřihy jen ke zmatení diváka a těch několik zvratů mě také vůbec nepřesvědčilo. Postavám jsem ty změny v chování nevěřil. Z absolutního sebevědomí, spadly na úplné dno, aby v pár záběrech už znovu sebevědomě natírali svého soupeře. Zkrátka je to dnes jen za dvě hvězdy a bez doporučení.(40%)

Je to poněkud překombinované, tudíž jsem rychle pochopil, že nic není takové, jaké se zrovna zdá být, načež si mě už film nevodil jak se mu zlíbí a já se s ním příliš nevezl, jestli mi rozumíte. Navíc mi bylo úplně jedno, jak se to mezi postavami vyvrbí, protože mi na nich nikterak nezáleželo. Nenašel jsem jaksi důvod, proč by mělo. Ani jeden mi nepřišel sympatický či smích vzbuzující (jeden si chce z ješitnosti udržet ženu, s níž se podvádí a která ho už nemiluje a druhý tuto ženu chce pro sebe, ač nejspíš poleze do peněz a nejspíš za to ani nestojí). Ti dva přechytralí blbci se přes 2h prankují a mě to bylo úplně fuk, kdo je lepší hráč, protože oba jsou to volové. Na druhou stranu je to docela dobře natočené, herci jsou třída a stále to dokáže držet divákovu pozornost, páč ten ačkoliv čeká, že věc se ukáže být jinak, tak neví přesně jak jinak.

"The bloody glass came out, my bloody boot got stuck and I fell down the bloody ladder." "Well the bloody police must have heard it all the way to bloody Salisbury."Mysteriózny thriller zaradený v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorý si vystačí s veľmi obmedzeným priestorom a je silne založený na dialógoch. Zápletka so všetkými tými šialenými zvratmi je veľmi zaujímavá a aj pomerne zábavná, zároveň však má aj istú pachuť prekombinovanosti. Hoci je radosť sledovať majstrovské herecké výkony Laurenca Oliviera (Andrew Wyke) a Michaela Caina (Milo Tindle) a je aj radosť počúvať výbornú hudbu Johna Addisona, film už dnes celkovo pôsobí akosi zostarnuto."Andrew... remember... be sure and tell them... it was only a bloody game."

Zestárlý spisovatel detektivek z vyšších vrstev si do svého panského sídla pozve mladého milence své ženy, obyčejného kadeřníka z nižších vrstev. A přátelské rozumné povídání  se mění na hru o to, kdo koho poníže a více zničí. Je to staroanglická, trošku snobská detektivka, založená téměř výhradně na dialozích a vše se odehrává v jednom prostředí. Tudiž to působí trošku divadelně, dlouze a hlavně bez skutečného napětí. Je to opravdu jen hra, která se mění na opravdové střetnutí až ke konci. I když podobný styl starých detektivek příliš nemusím, musím uznat že je to téměř dokonalé. Tři různé scénáře s naprosto nečekanými pointami (ten první hned s dvojitou), oba pánové se střídají kdo bude mít navrch a završení filmu je dokonalé. A co tady předvádí Olivier i Caine je prostě neskutečný herecký koncert, to byla naprostá radost to sledovat a vůbec se nedivím, že se oba dočkali nominace na Oskara za hlavní roli. Za mě solidní 4* i když jsem tomu námětu vůbec nevěřil.