Falešná kočička (1926)

Očima dnešního diváka se jedná o úsměvnou záležitost po všech stránkách a vytýkat něco filmu z roku 1926 by bylo asi jako zlobit se na batole, že neumí násobilku.. Vzala jsem to tak, jak mi to tvůrci naservírovali a příliš neřešila.. Ústřední dvojice - zubař a Milča - mi nebyla sympatická, oba byli „divní“, celý snímek ovšem nesmírně popotáhl Vlasta Burian a v několika scénách mě parádně odboural..

Než Svatopluk Innemann dokonale ztvárnil Karla Havlíčka Borovského, něco se naklopýtal. Skružného román jej neinspiroval k ničemu jinému, než k ilustrativní banální nápodobě, a film o falešné kočičce, slibná variace na Pygmaliona, neskončila ničím jiným než časovou travestií, na níž nanejvýš zaujme jak se vvšechna ta panoptika točí na nenáročné pražské křižovatce. Ale na druhou stranu, málokterý němý film je tak hlučný.

Já nemám nic proti němému filmu, na Laurlela a Hardyho koukám dodnes, ale musím uznat, že mluvená verze, ač bez Buriana, byla v dosti věcech lepší. Ovšem pan Burian v této verzi coby zubař je prostě neodolatelný. Je to sice průměrný filmík, ale nutno přihlédnouti k době vzniku. A o to něco málo hodnocení navýšiti.

A další příjemná ukázka české filmové tvorby před ozvučením. Přítomný je humor a celkový svižný spád této filmové adaptace divadelní hry. Herecké výkony jsou výrazné, jak se na němou éru v tom dobrém sluší. Jen představitel role do chomoutu spěchajícího muže vyzařuje ve většině scén velice děsivě pocity, až si divák pokládá otázku, zda není veškerý zájem ze strany žen hnán pouze vypočítavostí a touhou po finančním zabezpečení budoucnosti. Hlavní postavou je Milča Janotová (zajímavá Zdena Kavková), továrníkova dcera. Snad z pouhého rozmaru, snad jako odpověď nesnadné výzvě, snad pro pouhé potěšení z pokoření mužského pokolení rozehrává nesnadnou hru, na jejímž konci hodlá slavit velkolepé vítězství. Svou roli chudého a prostého děvčete z ulice dovádí až do absurdní roviny švejkovského stylu nazírání na život. Hlavní mužskou postavou je postarší zubař Karel Verner (děsuplný Karel Hašler). Na stará kolena začal zahánět samotu a rozhlížet se po nastávající nevěstě. Což je pro zapřisáhlého odpůrce ženského pokolení velice nesnadný úkol. A tak začne až se sexismem zavánějící hrou na mladou žákyni a staršího pána, který děvčátko vychová k vlastní představě o vhodné ženě. Výraznou postavou je Vendelín Pleticha (dobrý Vlasta Burian), povaleč a opilec z nejchudší části obyvatelstva. Zasvěcuje Milču do všech tajů i drobných nuancí nejprostší třídní vrstvy. V očekávání zasloužené a výnosné odměny. A odměnu dostane, byť v jiné formě, než by si mohl představit. Z dalších rolí: praktická a spiklenecky založená Vernerova hospodyně Amálka Holubová (příjemná Antonie Nedošinská), či velmi obětavý a flexibilní domácí učitel prosté dívky (sám režisér Svatopluk Innemann). Film má svůj půvab a hravou ztřeštěnost, se kterou chce především bavit. Působí to stále jako vtipná hříčka a rozpustilá fraška a zajímavost z počáteční fáze historie české kinematografie. A láska slaví triumf!

Na tento film bych se nedíval kdyby v něm nehrál Vlasta Burian. A souhlasím s tím, že krom něho nic zvláštního na filmu není. Jeho gagy jsou prostě skvělý, srovnání se špičkou světového němého filmu zde jednoznačně sedí. Burian jako by v některých scénkách rád něco vykřičel aby ho bylo slyšet a divák už asi tuší co říká a jakým způsobem. Přesto VB dohnal handicap němého filmu svou mimikou, gesty a nápady. O něco méně prostoru než v Láskách Kačenky Strnadové, ale hlavní pozornost na sebe strhává jednoznačně Vlasta. Jako by si spíš dělal srandu z toho v čem hraje. Nejvíc mě asi dostala scénka u zubaře a kropení omdlelých pacientů.:-) Vysoké hodnocení tedy jen díky Vlastovi.