Zlaté opojení (1925)

Film není zase tak komický, ale o to víc poučný. Mně z něho plyne: 1. Výpravu do polárních krajin nelze podcenit. Lidé s nevhodným jménem jako jsou např. herci Kohout, Vydra, Sokol, Liška, by se měli těmto krajinám vyhnout úplně. Lidé s méně nevhodným jménem, např. hudebník Brabenec, psychoanalytik Brouk, herec Šváb-Malostranský, politik Komárek mohou jít na sever celkem daleko, ale přece jenom né úplně nejdál, protože hlad je nejlepší kuchař a v nejhorším člověk spořádá i tuhle havěť. Zato takový zpěvák Bobek může jít bez obav až na severní pól, takový zvrhlík se snad ještě nenarodil. 2. Na sever je dobré jít co nejhubenější. Představa louskání kostí není pro spolucestovatele tak přitažlivá jako opékání nějakých tukových koulí. Pokud tedy není spolucestovatel Afričan či příznivce bioekostravy a kvalitních bílkovin a při pohledu na červíky se mu nesbíhají sliny. 3. Nepodceňovat vybavení - obuv a oblečení. Zanedbat pokrok za posledních sto let a zvolit klasiku - kůži. Neboť současný polárník, žvýkající v dobách nouze polypropylen, fleecové materiály, semiš či gore-texovou membránu by určitě Chaplinovi jeho koženou botu neskutečně záviděl. 4. Ještě lepší by bylo vzít si inspiraci z lady Gaga (ne ve zpívání, proboha, to by se náš milý polárník mohl jednoho dne vzbudit se sekerou od spolucestovatele v zátylku ještě dlouho před hladovým obdobím) a ušít si oděv ze syrového masa. Maso je vynikající izolant, v mrazu se nekazí a pobytem na studeném vzduchu se polárník otužuje, takže ztenčování vrstev při přeměnách oděvu na jídlo mu tolik nevadí. 5. Dalším poučením z filmu je, že ani půlroční nepřetržité chození v onucích ve štěstí nebrání. Stačí si najít holku necitelnou, tj. takovou, co nemá čich (mimochodem, deficit zraku se nazývá slepota, sluchu hluchota, ovšem pro čich nic takového není?).

Nemohu si pomoci, film mě nudí.1)  Pětihvězdičkoví a čtyřhvězdičkoví komentátoři mají nesporně pravdu, když píší ojednom z vrcholů tehdejší filmové dekádya ozlatém fondu světové kinematografie(gudaulin*****), když obdivují technickou úroveň snímku a mluví ooblažujícím svátku duše(sportovec*****), když oceňujíhumor i poselství(Radyo*****) a když a když a když..._____
2)  Háček je v tom, že filmy posuzuji čistě a jen podle toho, jak se mi líbí v okamžiku, kdy je sleduji, ne předtím, ne potom. Neberu na zřetel přínos díla dějinám filmového umění a řemesla. Nezajímá mě, kolika generacím tvůrců se stal film příkladem a vzorem. Nejsem filmový kritik a nesnažím se o objektivní posuzování._____
3)  Další háček je v tom, že jde o grotesku. Grotesky nemám rád jako žánr a tudíž jen stěží jim budu rozdávat hvězdičky, byť by byly úplně nejlepší na celém světě._____
4)  Přihodím další skutečnosti, proč mě film neoslnil. Je černobílý, je němý a je stylově nevyrovnaný. Viděl jsem verzi z roku 1942, kdy sám Chaplin doplnil hudbu, vystříhal panely s textem a místo nich použil vlastní hlas, který lehce komentoval, co divák viděl. Trochu tím poškodil historickou patinu typického němého filmu, prokládaného titulky a doprovázeného zručným pianistou v kině._____
5)  Chaplinovy vtipy se navíc stále opakují a prostupují všemi jeho filmy, takže divák vlastně ví, co uvidí, již před začátkem promítání. Originální scénky nechybějí, ale nepřevažují._____
6)  Film jsem zhlédl, protože nesporně patří ke všeobecnému vzdělání se s ním seznámit. Občas se tak dostanu i k dílům, kterým přednost nedávám.

Poté, co jsem shlédl filmy Dobrý voják Charlie, Kid, Cirkus a Diktátor je pro mě Zlaté opojení lehké zklamání. Čekal jsem něco jiného, přiznávám. Myslel jsem, že Tulák se zapojí do zlaté horečky a bude se podílet na hledání zlata. Z toho pak poplynou různé groteskní situace. Jenže on je nejprve uvěznen v chalupě a ve druhé polovině se pokouší sbalit svou lásku. V chatě se odehrává řada zajímavých scének, například při otevření obou dveří či nakloněného přístřešku přes okraj. Na druhé straně právě druhá půlka mi pak přijde lehce stereotypní a ta právě celkový pohled na film sráží. Navíc mi ohromně vadil mluvený text, který byl častokrát navíc. Řadu situací by divák jistě pochopil sám. Ale hudba se povedla.

Slušná fraška, no... ale proč ji přeceňovat? Proč přeceňovat frašku obecně? Čárlí možná působí jako pitomeček z "večerů pod lampou", ale jako jediný z herců měl v sobě přece jen cosi lidského. Všichni ostatní byli jako chovanci jednoho stejného ústavu, viz jejich trhavá afektovanost a věčně vyvalené bulvy.

Gold Rush na mňa pôsobilo príliš chladne na to, aby som sa na ňom vedel skvelo zabaviť. Pri niektorých scénach som ale jednoducho aj tak vybuchol nečakane od smiechu, no stále so zachovaním zvláštneho dojmu.Chaplinbol enormne fenomenálny vo svojom remesle, ale tentokrát mám trochu pocit akoby onen talent nevyužil naplno a hmýril sa len v osvedčenej šablóne, ktorú si sám vytvoril a "neoddeliteľne" so sebou späl. Možno keby to tak nadľudsky nevyvrátil v klenote menomGreat Dictatorby som dokázal mať voči nemu umiernenejšie nároky. Jeho charakteristický štýl tuláka totiž vedel napodobiť kdekto, o čom svedčí aj fakt že sa v súťaži o jeho napodobenie sám umiestnil na treťom alebo nižšom mieste, takže ani logicky nedáva zmysel, aby opakovaný vtip vedel byť automaticky vtipom a musel sa stádovite považovať dokola za niečo ohromné, aj keď sa v ňom obieňa maximálne iba prosredie. Že ide o hodne milé a hodnotovo výživné dielo je však nepopierateľnou samozrejmosťou. S označením majstrovské by som ale narábal opatrne minimálne z ohľadu voči zmienenému skvostu.