El Pepe: vrcholový život (2018)

Setkání dvou do té doby nespojitelných světů, kdy se srbský (jugoslávský, bosenský,whatever, mj. absolvent pražské FAMU) režisérEmir Kusturicaspojuje s uruguayským ex presidentemPepem Mujicou. Očaroval mě začátek, kdy spolu oba (jednoznačně) velcí mužové jen tak sedí a Pepe nabízí Evropanovi maté s yerbou - není lepší začátek dokumentu než záběrem na něco tak ikonického pro Uruguay. Není nutně nijak objevný, je příjemně a umně poskládanou kompozicí vzpomínek tohoto "uruguayskéhoHavla" (nejde o mé vlastní přirovnání, byť též v některých aspektech sleduji podobnosti), stručná reflexe vězeňského pobytu, reflexe operace (plánu) Condor, komentář k Evropě jako kolonii Spojených států, Putinových ambicí a varování vyhrocení konfliktu na Ukrajině (dokument je z roku2018, počátek velkého průseru již2014). Výraznou součástí je právě prolínající se rozhovor mezi srbským režisérem a uruguayským expresidentem, který reflektuje jak minulost, tak budoucnost, jak věci politické, tak osobní. Zde lze sledovat jistý neurčitý idealismus (touha konfrontace s klimatickou změnou je určitě žádaná, nápady využití sibiřským nebo aljašských ledů, případně forestace suchých oblastí jsou skutečně spíše jen nápady). Velmi krásně (a možná idealisticky) je vykreslen Mujicův vztah k obyčejným lidem (v jednom momentě i názorová konfrontace) a k přířodě, expresidente je zde ukázán jako zahradník a zemědělec (což je mi [zvlášť oproti tomunašemu zemědělci] velmi sympatické). Nemohu posoudit míru idealizace snímku, tak moc do tamní politiky nevidím, snažím se však věřit, že je jí co nejméně - napadají mě zde paralely s mexickýmEl Guardián de las Monarcaso Homeru Gomézovi, u nějž bych též možná rád věřil, že zemřel pro svoje aktivistické aktivity (jak jej dokument vykresluje), a ne pro napojení na undergroundové struktury Spojeným státům mexickým blízké (jak jsem nabyl z konverzace s jistými místními). Snímek není nutně tolik informační jako spíš vizuální, ukazuje realitu nepatrné, ale překvapivě rozvinuté latinskoamerické země, z níž odchází mladí. Snad proto jsem si asi nejvíce užil prosté momenty, kdy spolu ti dva frajeři jen sdílejímaté. Tento rok zasáhl latinskoamerickou inteligenci dost, nejprve v dubnu peruásnkýMario Vargas Llosaa argentinskýJorge Mario Bergoglio, pak v květnu právě Pepe. Dokument není možná taksupremo, jak by si zasloužil, nicméně jej považuji za dobrý medailonek významnéhočlověka.(11.09.2025)

El Pepe je obtížně uchopitelná osobnost s poněkud nevyhraněným názorovým ukotvením. Jako bývalý Tupamaro nepochybně straní socialismu, ale radikální levičáctví je dávno pryč. Mujica prohlásil, že nelze stavět socialistické domy s kapitalistickými zedníky, neboť vše sobecky rozkradou (y voy a ser contundente: es muy difícil construir edificios socialistas con albañiles capitalistas porque te roban la varilla, te roban la bolsa de cemento, etc., están pensando en la de ellos...) V samotném Kusturicově dokumentu poukazuje na fakt, že vrcholem současného kapitalismu není využívání práce jiných, nýbrž jejich peněz. Na druhou stranu považuje za svůj reformní vzor Kolumbii a často kategoricky odmítá jakékoliv -ismy. Na světlo Boží vyšla Mujicova prostořekost, když před zdánlivě vypnutým mikrofonem označil o 17 mladší argentinskou prezidentku C. Kirchner za stařenu (esta vieja) a jejího zesnulého manžela Néstora stiženého strabismem za jednookého (el tuerto). Pepeho materiální skromnost je nepopiratelná, reálné výsledky jeho politiky nejednoznačné: Prosadil svazky homosexuálů a legalizoval registrovaný prodej omezeného množství marihuany v lékárnách. Reformu zdravotnictví se nepodařilo dokončit a v posledních letech prezidentského úřadu Mujicova popularita doznala citelného sestupu. Uruguayská ústava tak jako tak umožňuje pouze jeden prezidentský mandát.(17.05.2025)

Kusturica uz zažil ve filmování dokumentu mnohem lepší časy. Tento je neinformativní, romantický portrét osobnosti (nejen politické, ale i revoluční).(26.08.2025)