Dva prokurátoři (2025)

SPOILER. Velmi pomalé, silně atmosférické drama, resp. pohádka o tom, jak se mladý čestný prokurátor během Stalinova Teroru vydá do vězení navštívit politického vězně i přes odpor ředitele věznice, a ten mu poví o systematickém mučení, vynucených přiznáních a likvidaci celé staré elity komunistů. On se pak ve své naivitě vydá do Moskvy, aby se setkal s vrchním prokurátorem a o tom co se děje v jeho oblasti (správní jednotce v Rusku) mu poreferoval. Vrchní prokurátor jej odešle vlakem zpět, a už do kupé mu nasadí 2 agenty NKVD, kteří jej přivezou zpět do vězení, ve kterém původně dělal inspekci, samozřejmě jako politického vězně. Takto to zní asi jako nic moc, ale já jsem četl Souostroví Gulag, a tak vím co se dělo během Stalinova Teroru. A ten film krásně vykresluje jak tajní hrdinu sledují a on to ani netuší. Celé je to alegorie o tom, jak končila čestnost a spravedlnost za Stalinova režimu. Objektivně je to asi na 4, ale já tomu chci dát pět kvůli silné atmosféře i tématu.

Já jsem dvě třetiny vůbec nechápal jakou hru ten film hraje a až někdy ve scénách před kancelářemi ústředního prokurátora, kdy se mi vybavil třebaPřípad pro začínajícího kata, mi došlo, že se vlastně dívám na černohumornou kafkárnu a nikoli špatně zrealizovanou historickou obžalobu. Do té doby jsem místy reálně propukal v smích, protože mrtvé, dlouhé, statické záběry, ve kterých se buď děje všechno hrozně pomalu nebo se v nich neděje nic, mi často připomínaly Lynchovské snové sekvence. V závěru, kdy jsem zvolené formě už porozumněl, jsme s k sobě vybudovali zvláštní respekt, ovšem pořád s určitou obezřetností. Je možné, že při dalším shlédnutí se najdeme a asi nebudeme úplně největší kámoši, ale už si ze sebe nebudeme dělat alespoň prdel.

"Co jsi dělal před revolucí? Seděl a čekal. A po revoluci? Dočkal jsem se - a sedím."Ach jo.... Aktuálně se snažím (po)skládat si dojmy spíše z těch kousků, které zachycují - počátky?, důvody, ... - čehosi takového. Tady už jsme v tom až po uši. A tady já oceňuji, děsím se! - právě tu pomalost, co jiným snad i vadí.  P o m a l o u  naléhavost, důslednou, šílenou... Opět tedy: zaplať PanBú, kdy a kde jsme se narodili. Zatím...

Řekl tu někdo Proces od Kafky? Tohle mi přišlo skvělý, nevěděl jsem do čeho jdu. Sedl jsem si do kina a 117 minut zíral na naprosto chladnou verzi knihy, co jsem naposled četl v maturitním ročníku. A víte co? Užil jsem si každou tu jednu nevraživě dlouhou minutu. Jediný co, je to film, kterému hodně přispívá velké plátno. Nedovedu si představit, že to sleduju na kompu u sebe doma.  Není to primárně historický ani akční. Je to přesně to, co najdete na dně absurdity a co se dá očekávat, když jste pár minut v tom. Nezmění se to.

Napriek tomu, že tento film je prakticky čistou právnickou konverzačnou drámou, musím dať štyri hviezdy už len za tú snahu priblížiť historické pomery v stalinovskom Rusku, z ktorého veľa filmov nie je natočených. Je tu krásne vidieť obludnosť a zvrátenosť vtedajšieho systému a aj to, že v mnohých aspektoch sa minulosť vrátila aj do našich moderných dejín, a je to bláznivé. Možno práve takéto snímky dokážu obyčajným ľuďom otvoriť oči. 70 %