Jeden život (2023)

Trilogie M. Mináče o Nicholasi Wintonovi (Všichni moji blízcí, Síla lidskosti a Nickyho rodina) se mi vryla pod kůži autenticitou a pečlivou badatelskou prací, za níž cítíte i osobní motivy tvůrce. Film Jeden život jde jinou cestou. Představuje Wintona jako hrdinu, zachránce, který přichází do země plné uprchlíků. Ztrácí se širší kontext, nevíme nic o rodinách dětí, o tom, jak žily před válkou. Akcentuje se práce Wintona a jeho spolupracovníků, filmu nechybí akčnost. Mináčovy filmy jsou o lidskosti, o stovkách rodičů, kteří stáli před Sophiinou volbou, prožívali osobní dramata, o nichž se nám ani nezdá. I přes herecké hvězdy (Hopkins, Lena Olin, Helena Bonham Carter, Marthe Keller) nedosahuje Jeden život kvalit děl Mináčových. Klouže po povrchu. Kdybychom příběh neznali, nepoznáme, že film je natočený podle skutečnosti. Historická fakta jsou upravena (např. historičku Maxwellovou nenavštívil sám Winton, ale jeho manželka šokovaná nálezem deníku) a nelze si nevšimnout ani podcenění kostýmů. Z dobových fotografií je zřejmé, že v Praze v roce 1938 nenosily ženy na hlavách šátky. Jestli si tedy mohu vybrat, tak mi je milejší akcentování Wintonovy lidskosti než hrdinství, jež je v Jednom životě spíše efektní než autentické.

Nicholas Winton. Jméno, které by nemělo být nikdy zapomenuto. A věřím, že také nikdy nebude. ČLOVĚK, který udělal za 2. světové války pro děti/lidi (lidstvo), tolik neuvěřitelně humánních činů, si zaslouží obrovské ocenění. A minimálně tímto skvělým filmem se mu ho snad aspoň trochu dostává. Tím spíš, že o všem, co obětoval, padesát let mlčel (!!). Neuvěřitelná skromnost, pokora a lidskost. Druhá projekce během tří dnů, mě utvrdila v tom, že takhle silných filmů a hlavně PŘÍBĚHŮ, je opravdu málo. Neskutečně emoční zážitek. P.S. Pan herec Anthony Hopkins, už pro mě počínaje dnešním dnem, není jen legendárním Hannibalem Lecterem, ale i panem Nicholasem Wintonem, kterému Bůh za jeho neuvěřitelně lidské skutky, nadělil požehnaných 106 let života.

Neuvěřitelně srdceryvný příběh, který stojí za připomínání v každé době! Přes šest set dětí bylo zachráněné ze spáru nelidského režimu před jistou smrtí. Ani se mi nechce věřit, že s pouhým chtíčem a nezdolností je někdo téměř sám se obětovat a vložit vše do projektu, který beznadějného projektu. Traumata, která musel zběsilý útěk ve vlaku musel zanechat i v těch štasťnějších osudech musí být doživotní. Stejným prokletím ovšem trpěl i muž, kterému vděčili za to, že jim dal druhou šanci. Sir Winton neustále žil v přesvědčení, že neudělal dost a nezachránil všechny bytosti ... Díky jeho skromnosti tento neuvěřitelný příběh byl tajemstvím pro celý svět a až na sklonku života se o něj podělil se zbytkem světa, který náležitě ocenil jeho pomoc. I kdyby celý jeho projekt vedl k pouhé záchraně byť jenJEDNOHO ŽIVOTA, tak i poté by se jednalo o věc, která měla smysl. Boj proti zlu je nutný a kapitulace není možná za žádných podmínek. Obrovské poselství tohoto příběhu a filmu. Závěrečné shledání sjeho dětmije vyloženě na slzy ... 96%

Anthony Hopkins zvládol aj takúto ťažkú rolu osobného pohľadu do života jedného z najväčších filantropov histórie. Aby som ale hodnotil film, ten nebol veľmi záživný a boli už aj lepšie stvárnenia týchto udalostí. Celý čas som čakal na záverečné stretnutie, ktoré je asi najemotívnejším stretnutím na televíznej obrazovke vôbec. ––––Spýtam sa, či je tu v publiku ešte niekto, kto vďačí za život pánovi Wintonovi? Ak áno, postavte sa, prosím.

O životě Nicolase Wintona jsem viděl několik filmů: Všichni moji blízcí, který se nevěnuje zcela a pouze siru N. W., Nickyho rodina a Nicholas Winton: Muž, který zachránil 669 dětí. Trochu jsem si myslel, že tento film vlastně nebude mít už příliš co nabídnout. Pravda je, že si neumím představit v roli nikoho jiného než Anthony Hopkinse, který se na roli velmi hodil. Samotný snímek se ale nezaměřuje jen a pouze na samotného sira Wintona, ale ukazuje nám celé soukolí, jež se podílelo na záchraně dětí. On byl tím hlavním hybatelem, ale bez ostatních a dokonce jeho matky by něco takového nebylo možné. Máme tak možnost vidět i to, co bylo za tím vším, tzv. za oponou. Jak složité bylo vyjednat pomoc přímo v Anglii. A pak dojemný závěr setkání v pořadu. Snad jediné, co mě trochu zklamalo byl fakt, kterým si tvůrci přizpůsobili pravdu. Byla to totiž manželka, která kontaktovala BBC a tím odstartovala příběh, jež vešel ve známost. Tímto snímkem tak filmaři upřeli Nicolasi W. to, co ho zdobilo nejvíc - skromnost.