Stalinův státní pohřeb (2019)

,,Zemřel  největší génius lidstva soudruh Stalin. Veliký Stalin smazal národnostní rozpory naší země. Zemřel otec všech pracujících po celém světě.  Kdo není slepý vidí, že se naše Strana semkla a upevnila , v těchto těžkých dobách, ještě více než dříve, proti jakýmkoliv nepřátelským projevům.”  To úsečíček z projevů a chce se mi zvracet. Dokument dokáže otevřít oči a dokonale zde představí širokou Ruskou duši. Co se o ní dozvíme. Rusové musí mít svoji uctívanou svini. Je jedno jestli je to báťuška  Car, soudruh Lenin,Stalin, Brežněv nebo Putin. Je jim jedno kolik nechá hlava pomazaná pobít lidí v lágrech, umřít hladomorem.Je jim jedno, že se bojí svobodně myslet natož mluvit.  Hlavně když JE a vede je k Velkým zítřkům, věří mu na život a na smrt a je jim dobře na duši. Demokracii se prostě v Rusku nikdy dařit nebude.

Udělat dokument jenom tím, že dojde k sestříhání oficiálních archivních záběrů, místy funguje dobře a v určitých chvílích opravdu není doprovodnýho komentáře nebo hudby třeba :D. Ovšem sledovat to přes 2 hodiny už je trochu ubíjející a fakta, výpovědi účastníků nebo aspoň textový informace (počet účastníků...) mi tam hrozně chybí.

Jeden z najšpičkovejších historických dokumentov, aké som ked videl. A pritom informácie zhola žiadne, okrem vystúpení komunistických pohlavárov v závere. Ale z filmu ide obrovská atmosféra, mráz, a to nielen preto, že tam zúril ruský marec. Striedanie čiernobielych a farebných scén bolo fantastické. Pozerať sa na ľudí ako povinne, ale aj úprimne plačú za svojim diktátorom, to ma nechávalo v nemom úžase. Celý Sovietsky Zväz sa na pár hodín povinne kompletne zastavil. A na tribúne bolo zaujímavé sledovať, ako si Chruščov hrkúta s Berijom, aby ho o pár mesiacov nechal odstrániť...

Úctyhodný montážny výkon, ukazujúci obludnosť Stalinovho kultu osobnosti a perfektnú organizovanosť sovietskej štátnej propagandy... -  ale zvládnuť celý ten film je ako sedieť na niektorom z tých nekonečných zasadaní komunistických funkcionárov, kde sa stále do nemoty omieľa to isté...  - unikátny vhľad do dejín je to teda hneď viacerým spôsobom.

Zde půjdu proti proudu. Čekal jsem od dvě a čtvrt hodiny dlouhého dokumentu mnohé. Upřímně řečeno se nám ale nejvíce dostalo, krom sáhodlouhého žvanění sovětských představitelů buď na samotném pohřbu nebo do tlampačů, pohledů na tisíce a tisíce lidí, mířících k tělu Josifa Vissarionoviče Stalina. My sami jsme Stalina zahlédli jen v úvodu a pouze na chvíli. Ty zajímavější momenty se mísily s pořád dokola se opakujícími tytéž záběry, které jsme viděli už stokrát. Jen se měnily obličeje, jinak šlo pořád o totéž. A to je ve více než dvě hodiny dlouhém dokumentu trochu problém.