Donbas (2018)

Scéna s okradenými podnikateli(cca od 72.min.) je příznačná... . A následně pouliční lynč zajatého ukrajinského vojáka ještě víc... . Orientální krutost a zhovadilost, jak někde v Íránu, Afghánistánu či Pákistánu, to je holt dnešní Rusko, včetně okupovaných území... . Svatební "obřad" s nezbytným soudruhováním byl jak z nějakého nepovedeného varietního čísla z dob Sovětského svazu. Ten partyzánský přepad(asi ve 101.min.) byl dost dobrý. A na samém konci - jak se v tzv.Doněcké+Luhanské lidové republice(tj. v "Novorusku") vyrábějí mrtví, jakoby zavraždění "ukrajinskými fašisty" ... . Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby to bylo podle skutečného případu... . ///Natáčelo se hlavně v zimě, většinou ve městě Krivyj Rih(Krivoj Rog) a v jeho okolí. Při natáčení spolupracoval mj. hotel Družba v Krivém Rihu. Mimochodem z něj pochází prezident V.Zelenskyj, je z ruskojazyčné židovské rodiny. Dle moskalů=putinovců+jejich místních podporovatelů/komunisté, okamurovci,babišovci atd./ hlava "fašistického" režimu... . Část štábu byli litevští,polští,moldavští a rumunští filmaři, např. kameraman Oleg Mutu pochází z moldavského hlavního města Kišiněva. ***Repríza : ČT 2, úterý 15.10.2024, 21.50, dostupné do úterý 29.10.2024, do 21.55 .

Odevzdaně přijímané lží a pasivně přijímané bezpráví v kraji, jehož minulost je méně mrtvá než jeho budoucnost. Loznicovy absurdní, emočně distanční výjevy jsou nejvíce zajímavé tím, jak se zasazením scén, nebo dlouhých záběrů do reálného času nadefinuje jejich význam.. Prozápadní propaganda, primitivní demagogie, fašistická vláda UA, politická agitka, placená rusofobie, naše slavná pětikoalice a jejich přisluhovači, kavárníci, inteligentnímu člověku je hned jasné.. Dalo se čekat, že část diváků to bude těžko skousávat, ale je směšné nadávat na nástroj, jehož jsem se stal ochotnou obětí. I ta nejméně povedená scéna měla větší hodnotu než video Che Blahy z moskevského elektra s automatickými pračkami..

Od dob Nacistického Německa se nic nezměnilo, pořád se točí falešné a jednostranné dokumenty ospravedlňující zabíjení civilistů pro peníze a politické posty... 😉😉😉 Myslím si, že Joseph Goebbels by měl radost jaké "dokumenty" a realita se odehrává na Fašistické Ukrajině v současnosti ! Je smutné jak jim celá naše "slavná" 5 koalice a jejich přisluhovači lezou do prdele 😥😥😥 Mimochodem docela by mě zajímalo jestli to točili pro peníze či z přesvědčení..?! 🤔🤔🤔

Východní Ukrajina okupovaná ruskou armádou po neslavné události na Majdanu. Všudypřítomná propaganda manipuluje s lidmi tak jak má, čímž se společnost začne nelichotivě rozkládat. Takovou atmosféru přináší artový snímek režiséra Sergeje Loznica plný naprosto reálné absurdity, kterou se mu výborně podařilo odlehčit ironií, satirou a místy snad i grotesky. I když divácký úsměv to snad ani vyvolat nemůže. Ve svém poselství je ale snímek zcela jasný, i když neinformovaný divák může mít u mnohých scén problém pochopit co, kdo, kde a proč. Vojenská skupina, separatistická skupina, zkrátka to všechno jaksi nějak vzplývá. Taková je však syrová realita. Syrová realita ční i z každičkého záběru, že to až vypadá, že se jedná o publicistický dokument než o film. Děj je epizodický, což v podstatě každičkou scénou s určitého místa či prostředí vyvolává dojem povídkového filmu. Každá ale taková scéna, či dejme tomu povídka, o něčem vypovídá. Po umělecké stránce tomu dopomáhá i naprosto výborná kamera kombinující různé styly. Nejčastější je dokumentární styl, ale použit je i tzv. found footage a samozřejmě, v artových filmech nejpoužívanější, statický, který je svým dojmem záběru z bezpečnostní kamery asi nejrealističtější. O hereckých výkonech nemá cenu ani diskutovat. Herci své role nehrají. Herci své role doslova a do písmene žijí. Realita války a takovéto autentické filmové zobrazení se od sebe v podstatě ničím neliší. Snímek tedy obsahuje spoustu lidských osudů, o jakých nemáme ani ponětí, že se takové podobné na Ukrajině skutečně dějí. “Proč nejsi v armádě?” ptá se důstojnice mladíka během prohlídky cestujících v autobuse. “Protože je matka nemocná,” odpoví. “Vlast je stejně nemocná,” reaguje důstojnice opovržlivě. Nejšokující je ale asi scéna veřejného lynče staršího chlapíka, který se dal na stranu fašismu. Chování lidí na principu zdivočelého stáda s takovou krutostí, že až divákovi zatrne, takže ho zabolí nejen viděná každá rána pěstí, ale i každičké nenávistné slovo. Tento film je po obsahové stránce fikce, ale plný skutečného realismu. Scény z ulice, z krytu, z politického jednání, je tu dokonce i svatba. A samozřejmě nečekané útoky. Pokud má film šokovat, daří se. Po zhlédnutí na něco takového dlouho mnohý soudný divák nezapomene.

Víc než o filmové umění tu jde o cílenou propagandu, kdy  bratrovražedný ukrajinský konflikt je líčen optikou jen jedné strany, není ani třeba dodávat, které. I když je scénář nepochybně od začátku až do konce smyšlený, jistě vychází i z reálií, které v daném prostředí skutečně existují. Jen není třeba podlehnout dojmu, že na druhé straně je něco jinak. Obyčejní lidé jsou zkrátka na obou stranách obětí politických manipulací, za nimiž stojí nejen zájmy ukrajinských oligarchů a zkorumpovaných "elit" z obou částí rozdělené země, ale jde i o širší globální zájmy a motivace.  Jen abychom si tamní mentalitu a evidentně nekompatibilní civilizaci s tou naší nechtěli nakonec opravdu dotáhnout až do EU. Špinavá válka na Ukrajině není fotbalový zápas, jak si mnozí zdejší "vlajkonoši" asi představují - čím dřív nám to dojde, tím líp především pro nás. Kouzlem nechtěného k tomu možná může paradoxně přispět i tento až naturalisticky odpudivý filmový pamflet. Samostatnou kapitolou jsou pak amatérské herecké výkony, často až do úrovně parodie, a ještě mizernější český dabing.