Dunkerque: záchrana expedičního sboru (2004)

Vojny sa nevyhrávajú evakuáciami. Aj keď operácia Dynamo bola určitým spôsobom úspechom, stále išlo o porážku. Veď stav spojeneckých vojsk bol katastrofálny a Briti prišli o všetku ťažkú techniku a taktiež o 68 111 vojakov. Operácia Dynamo začala 28. mája evakuáciou prvých 17 804 vojakov a pokračovala až do 1.6.1940, ale z dôvodu aktívnych útokov Luftwaffe od toho dátumu sa evakuovalo už iba v noci. V menšom tempe pokračovala až do 4. júna kedy previezli 26 tisíc francúzskych vojakov a zvyšok francúzskych vojakov ponechali svojmu osudu, velitelia v Británii sa zhodli, že ich evakuácia je zbytočná a vyžiadala by si nadmerné úsilie a neprimerané straty. A tak táto armáda o sile 40 000 vojakov sa nakoniec vzdala Nemcom. Aj začiatok tejto veľkej námornej operácii sa niesol v obrovskom chaose. Množstvo opustených nákladných áut blokovalo prístupové cesty, situáciu sťažovali i utečenci presúvajúci sa všetkými možnými smermi. Prečo Nemci nepokračovali v aktivite a umožnili záchranu britských armádnych zborov dodnes nie je spoľahlivo vysvetlené.
Film je rozdelený do troch dejových pásiem a myslím si, že to bolo dobre riešenie. S údivom musím povedať, že historický je úplne presný. Vo filme boli použité skutočné bojové krížniky a nie animácie CGI. V skutočnosti ide o remake s rovnakým názvom z roku 1958, 2004 s autentickými výpoveďami tých, ktorí prežili. Najkrajším aktom filmu je, že nepriateľ tu nie je zobrazený priamo, ale očividne je chápaný ako neviditeľné zlo z jeho bombardovania pláži, kde nieto kde sa skryť a z potápania lodí, ktoré potom Britom chýbali. Mne osobne sa ale viac páčil Víkend na Zuydcoote z roku 1964.

Zajímavý hraný dokument. 10 dní v květnu 1940, zlomová část historie Evropy, kdy osud Britanie a celé Evropy doslova visel na vlásku. Winston Churchill byl pouhých 14 dní ministerský předsedou a musel přesvědčit parlament, aby nebyla podepsána ponižující kapitulace. Zpočátku považoval za úspěch zachránit 50 tis vojáků expedičního sboru. Nakonec se povedlo zachránit 338 tis dobře vycvičených vojáků. Celkem otevřeně řečeno, záchrana se povedla, nejen díky odvaze námořních sil, ale i obyčejných rybářů a majitelů malých lodiček. Záchrana expediční armády se ale hlavně povedla díky osudové chybě Hitlera, který nevysvětlitelně zastavil útok na Dunkirk. Tak umožnil Britům zformovat kruhovou obranu a postupně se vyvlíknout ze smrtící smyčky. Ve filmu jsou dobře popisovány těžkosti s naloďováním v krupobití střel a za neustálého bombardování. Příběh vojáka, který při plížení do obranných pozic zranil kamaráda samovolným výstřelem z pušky. Zraněný voják byl ponechán svému osudu na místě. Po obsazení obraných linií byl doražen střelou z pistole důstojníka SS, nebo srdcervoucí masakr odzbrojených britských vojáků esesáky, kteří byli zahnáni do stodoly a pobiti granáty. To možná utvrdilo Brity i Francouze, že kapitulace znamená jistou smrt, k zuřivému odporu.
Do diskuse by spíše patřilo, proč Hitler zastavil drtivý tlak na Dunkirk. Zřejmě si chtěl šetřit tanky pro útoku na Paříž. Kdyby však tušil, že jádro britské armády je na kolenou a stačí je dorazit jediným soustředěným útokem. Britanie by pak zůstala prakticky bez ochrany armády. Takto se britskému expedičnímu vojsku podařilo vyvlíknout ze smrtící smyčky, doslova za minutu dvanáct. I tak byla porážka zdrcující. Britové na pláži zanechali prakticky veškerou těžkou výzbroj. V této souvislosti člověka musí napadnout, jaký by byl osud Evropy, kdyby byla Britská armáda smetena do moře a ostrov by padl do rukou Hitlera. Měly by ozbrojené síly USA sílu otevřít druhou frontu? Dokázala by hrdinná sovětská armáda vzdorovat, kdyby neměl Hitler svázané ruce na Západě?

Anglická společnost BBC se pokusila o dokuemntární rekonstrukci událostí před, během a po operaci v Dunkirku za 2. světové války.


Vznikly tak tři hodinové filmy - Ústup, Evakuace, Vysvobození -, jež lze označit za hrané dokumenty, přestože hodně využívají i dobových archivních filmových metriálů. Objevují se zde i výpovědi těch, kteří operaci pamatují a doposud žijí.

Dějové vsuvky jsou pak hrané a okamžitě je poznáte podle rozklepané kamery, která se i u statických výpovědí typu "admiralita se sešla v paláci, aby projednala v klidu další postup" snaží o umělou akčnost a nervozitu. Což je škoda, protože oproti archivním materiálům to pak působí neústrojně a hodně to sráží celkový dojem z filmu.

Obdobně herecké výkony některých zúčastněných jsou spíše na hranici vesnické divadelní scény, což jsou další body dolů.

1.díl: 3/5, 2.díl: 4/5 a 3.díl: 4/5. Celkový verdikt: 4/5. Zpracování dobré. Jediný co bylo opravdu byl úděsné byl dabing, nad tim zůstává rozum stát. Ale i přez to se mi to líbilo a přišlo mi to jako reálné zpracování, jelikož jsem o tom něco četl a viděl i nějaké dokumenty, takže to považuji za docela dobré zpracování. A nechápu proč tu někdo dává za vzor Pokání, u které nebylo hlavním záměrem natočit válečnou rekonstrukci, kdežto u tohoto dokumentu ano a myslim si že byl i rozdíl ve financování obou projektů. To nic nemění na mém finálním rozhodnutí, které je 4*.

Snaha tvůrců velká, ale nějak to ve výsledku nehraje a není přesvědčivé. Čím to? Důvodů vidím několik.
Předně ve zvolené formě - něco mezi dokumentem a hraným filmem. Pak to není ani dobrý dokument, ani obstojný hraný film.
Herecké výkony jsou slabé, špatná je taky jakoby dokumentární kamera. To co bychom odpustili dokumentární kameře, nedá se vzít v hraném filmu. Tam se až příliš projevuje špatná kompozice, především u hraných scén, kde je více osob. O tomto současném trendu, kdy hraný film pociťuje jepičí život i filmů ověnčených Oskarem (za měsíc je v multiplexech nenajdete) a často sahá po dokumentárním žánru, jsem se zmínil v samostatné eseji Příběhy a faktahttp://ries.blog.respekt.cz/c/25783/Pribehy-a-fakta.html.
Přestože autoři používají místy autentické dokumentární záběry, montáž opět nějak nehraje! Zřejmě pro příliš umělé nebo neumělé(?) hrané scény.
Přidáme-li k tomu všemu ještě nepříliš dobře provedený dabing, ze kterého je evidentně slyšet umělý studiový zvuk, jsme v šedém průměru, který neurazí, ale také příliš nezaujme.